Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 30.4.2003
Svátek má Blahoslav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Volání po návratu socialismu
 >MROŽOVINY: Buďme lidmi, nikoli partajemi.
 >FOTOMOMENTKA: Jídlo prostě vede
 >POLITIKA: Senátorka Gajdůšková si dovolila příliš!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera Marťané, dnes bomba
 >PSÍ PŘÍHODY: Pane, já tě nechápu
 >POSTŘEH: O zemědělství
 >FOTOGRAFIE: Šest smyslů
 >FEJETON: Státní zakázka
 >NÁZOR: Slovenské reformy v České republice neproběhnou
 >EKONOMIKA: Klid, sazby stabilní, koruna posiluje k dolaru
 >NÁZOR: Nové kolonie EU?
 >PENÍZE: Klientům pojišťoven zvoní na lepší časy
 >NÁZOR: Přísný metr na supervelmoc
 >IRÁK: Míroví aktivisté slabí duchem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
30.4. FOTOMOMENTKA: Jídlo prostě vede
JITA Splítková

O čem přemýšlí pes před rybím krámkem? O čem asi? Jasně že o jídle!

Stál tam. S velkým zájmem hleděl do výlohy. Dlouho ho to nebavilo, rozhodl se... a šel si vybrat sám.



Jídlo si nedokáže odepřít člověk, co má chudák pes dělat, když to pro něj z rybího krámku tak voní.
Nasála jsem "vůni" vycházející z krámku a raději šla dál. Nemám nic proti rybárnám, ale když koncentrace vůní překročí kritickou mez, stává se vůně smradem a to platí i pro jídlo.

Jídlo, to je věc, tedy věc? Jídlo, je prostě jídlo - potrava. Bez ní nefunguje nic živého.
Obstarávání si potravy možná velkou měrou přispělo k tomu, že se opičákům - tedy našim předkům, začal zvětšovat mozek. Neustále výmýšleli, jak by se co nejvíce najedli, při co nejmenším výdaji energie na sehnání si obživy. Následně po vyřešení dodávky poživatin, ted´ už pračlověk, začal přemýšlet, jak si na nich může co nejlépe pochutnat. Možná? Nevěříte? :-).

Jisté je, že rozmanitá krmě nás nyní, jako Homo sapiens, zajímá - svědčí o tom i horentní prodej kuchařek a doslova nával známých osobností u TV ploten.
Rovněž, když ve společnosti nevíte o čem na úrovni konverzovat, je tady možnost probírat druhy kaviáru nebo buřtů - to podle společnosti.
Přenesme se do trochu intelektuálnějších výšin. Když se zamyslíte, kolik se vám vybaví scén z filmů, ve kterých se baští a baští? Skoro v každém někdo něco jí. V Mlčení jehňátek doktor Hannibal i své spoluobčany a film Velká žranice je dokonce o dobrovolném užrání se k smrti. Pokud srovnáte počet filmových jídelních scén a postelových (neberu v úvahu porno filmy) tak jasně vedou jídelní.
Lidová moudrost přeci praví, že láska prochází žaludkem. Dobře se najíte a zamilujete... je to možné? Asi ano, ale v literatuře se dočítáme i o pravém opaku - jídlo vyléčí zamilovanost.

V jedné z povídek Boccacciova Dekameronu jistá šlechtična se vyhne sexuálnímu obtěžování ze strany vladaře následovně: udělá hostinu jen ze slepic, tím naznačí vilnému kocourovi, že všechny ženy jsou stejné a tudíž, logicky vzato, nemá cenu se pachtit neustále za novými. Mužovi dojde, že není k mání...
... dobře pochopil příčinu slepičí hostiny a skrytý smysl slov. Postřehl také, že by nadarmo plýtval slovy v rozhovoru s takovou paní a že tu mocí nic nepořídí. Proto zrovna tak, jako k ní nerozvážně zahořel, pomyslil nyní na svou čest a onen neblaze rozdmýchaný oheň utlumil. Přestal též vtipkovat, neboť se bál jejích odpovědí, a obědval dál už bez jakýchkoli nadějí. A aby pak zastřel rychlým odjezdem svůj nepočestný příjezd, hned po obědě jí poděkoval za prokázanou poctu, a když ho paní svěřila ochraně boží, odjel do Janova.

Jídlo prostě vede.


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku