Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 3.5.2003
Svátek má Alexej




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Sen šíleného cukráře
 >REAKCE: Petr Štěpánek neví, co píše
 >ŽIVOT: Exotická choroba
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >Post-Saddámovský Blízký východ
 >GLOSA: Kdo s kým
 >RODINA A PŘÁTELÉ: 1. máj u Máchy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: První máj
 >PRAŽSKÝ CHODEC: Jarmilo, Hynku, Viléme...
 >GLOSA: Dostál a Klimeš si protiřečí
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (6)
 >POLITIKA: Premiérova cizinecká schizofrenie
 >POSTŘEH: O přepravě kol
 >POLITIKA: Volání po návratu socialismu
 >MROŽOVINY: Buďme lidmi, nikoli partajemi.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
3.5. ZAMYŠLENÍ: Sen šíleného cukráře
Václav Vlk

Člověk se má učit od rodičů . Čím,jsem starší, tím více si vzpomínám na rodičovské rady a poznámky. Například, když jsme šli s maminkou kolem nějaké skutečně "vyvedené " stavby , vily či činžáku, jiné objekty nevyjímaje, komentovala jejich architektonické ztvárnění slovy : "To je jak sen šíleného cukráře".
Většina těch staveb byla totiž opatřena různými věžičkami, arkýřky, vlysy, postavami a ozdobami , takže se podobala nazdobenému dortu, jaký dokáže vytvořit horlivá teta z Horní-Dolní, v pevném přesvědčení, že čím cingrlátek a serepetiček víc, tím líp.
Lze chápat moderní architekty dvacátého století , kteří odvrhli přezdobené křivky a štukové andělíčky a chtěli stavbám dát nějaký moderní výraz .A řád. Vznikly tak mnohé stavby, na které je mnohde radost se podívat. Třeba kubistické domy před vjezdem do vyšehradského tunelu, či slavný dům na rohu Celetné a další.
Strohost a rovné funkcionalistické linie se však začaly proměňovat nenápadně v něco, co bylo směsí architektury a politické ideologie. Hranaté krychle paneláků a společné bydlení pro všechny, s vyjímkou "rovnějších mezi rovnými ."

Umanutost nesmyslnými hranatými krychlemi a krabicemi , předstírajícími, že to jsou budovy, je dodnes považována mnohými za " přístup k moderní architektuře. "
Vzpomněl jsem si na to, když jsem si přečet v MFD dne 26.4.2003 na straně B/2 článek " Pětatřicet smělých staveb v nové ročence ".Doporučuji všem si onen článek a doprovodnou fotografii vyhledat . Skví se na ní, něco co bylo původně otištěno v ročence "Česká architektura" . A o které autor výběru Michal Kohout tvrdí, že představuje to nejlepší co naši architekti umí.
Na obrázku je rodinný dům,který mně osobně připomíná mnohonásobné zvětšení obyčejné králíkárny. Takové té, jak má dozadu mírně zešikmenou střechu a vepředu řadu dvířek ke kotcům. Kdo nikdy neviděl takovou klasickou králíkárnu, může se na ní podívat třeba v Ostře sledovaných vlacích a nebo v mnoha jiných českých filmech. Králíkárna je prostě králíkárna.
V případě domu v Praze Dubči, který je na obrázku v MFD , je to jasně patrné. U domu trčí nesmyslně nad přední stěnu objektu trámová konstrukce nahoru přesahující střechy : U obytného domu naprosto nesmyslná, u králíkáren však potřebná ochrana před deštěm . Dojem maxikrálíkárny dotvrzuje přední stěna domu, "vtipně" obložená různě velkými žlutými deskami z překližky a směs nesourodě umístněných oken, z nichž je prakticky každé jinak velké a výškově směrované.
Je li toto čeká moderní architektura, už věřím televizní reportáži, když ukazovala dům, který vyhrál jakousi českou "architektonickou " soutěž .A přitom měl vstupní dveře nalípnuté zvenku na fasádě, takže po prvácích deštích za ně zateklo, takže nabobtnaly a nešly otevřít. Stěna tohoto , dle mínění některých architektů " úžasného domu", byla také z překližky . Po jejím namočení se deska prohnula, vytrhla vruty do dřeva a bylo to. Představitel hodnotitelské komise na kameru prohlásil něco v tom smyslu, že moderní architekti ,když domu dali "cenu" posuzovali jeho "estetický " výraz no a jestli je a nebo není schopný k bydlení, to není jejich problém. Svatá prostoto!
Moderní architekturu jistě potřebujeme. Podnikatelské baroko není zrovna to, co by mělo zaplnit naši krajinu. Tyto "výkřiky" moderní architektury se objevují čím dál tím více a jsou vydávány za to, co bychom,my , laici ,měli chtít. Například cosi, co ukazovali nedávno v časopise Můj dům coby "moderní architektonický výtvor" , vypadalo jako kříženec cvičné požárnické věže, hlásky na čekanou a stodoly. Vnějšek otlučen prkny, okna jak na rozhledně, od přízemí do pater otevřený interiér , nezajišťují ani trochu soukromí a celé to trčelo do krajiny jako bolavá noha. Tiskem také proběhla ukázka dalšího "moderního rodinného domku" , o kterém se místní vyjádřili, že kdyby se to vrátilo do starých časů, byla by z toho bezvadná prodejna Jednoty a nebo vzorná socialistická školka.
V článku o české architektuře v MFD se tvrdí, že každým rokem "stoupá počet (podobných) zajímavých budov". Ty si prý pro sebe nechávají navrhnout "ne příliš movití,ale s notným vkusem investující Češi."
Je li to, co nám představil článek v MFD a co propagují naši "noví architekti" na stránkách odborného tisku skutečně to, co bude stát brzo v naší krajině " " Pán Bůh s námi a zlý pryč". Jen doufám, že si většina lidí zachová zdravý rozum . Protože ony se dají postavit věci moderní a krásné.
Moderní architekturu a výtvarné umění mám rád. Miluji vídeňského Hundertwassera , katalánského Gaudího, Miróa i Salvatora Dalí. Obdivuji nové návrhy na budovy, které by měly stát v místě Newyorských dvojčat. Chce li se někdo podívat na vynikající zvládnutí moderních exteriérů a interiérů a to až do posledních podrobností, ať se podívá v TV ,až poběží seriál o roztomilém geniálním egoistovi, panu Hercule Poirotovi.
Krásu moderní architektury, kterou je vhodné porovnat s oním výtvorem uvedeným na stránkách MFD , naleznete třeba v časopisu EURO 1/2003 www.euro.cz v části Architektura . Moderní a krásná novostavba stavba mostu z Británie. Investor: městská rada v Gatesheadu . Krásu, lehkost a netradiční tvar tak zdánlivě fádní věci jako je most pro pěší přes řeku bych přál i našim architektům a stavebníkům. Poslední výtvory , uváděné u nás coby "moderní architektura" mne spíš děsí.
I já mám touhu,aby ,když už ne synové, tak alespoň mí si vnuci jednou pamatovali podobnou moudrou větu,kterou bych jim říkal, takovou jakou říkala moje maminka o "šílených cukrářích". Dumám, jak bych měl nazývat ony vymýšleče budov postavěných jako nekonečná přehlídka krabic, beden , hranatých placek a všech těch podobných hrůz bez nápadu a fantazie, ale přemýšlím marně. Možná něco napadne čtenáře.
A pro inspiraci a pro představu, co myslím šílenou krabicovatostí , nemusíte chodit jen na paneláková sídliště. Nejnovější stojí třeba na rohu Karlova náměstí A další na náměstí Republiky a sídlí v tom dneska banka HVB. Schválně, co vás napadne?


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku