Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.5.2003
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Sluneční stát bez sluněční energie
 >POLITIKA: Zápotockého "amňa" měla zpoždění
 >VĚDOHLED: Stěhovaví ptáci si každým přeletem z místa na místo zdokonalují mozek
 >MÉDIA: Katovna kontra Síto čili zákruty televizní kritiky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přesnost předpovědi počasí
 >PSÍ PŘÍHODY: Barte, raduj se, budou míčky!
 >GLOSA: Uf, uf, to jsou novinky!
 >POLITIKA: Americké základny v Čechách
 >ŽIVOT: Moje první ( = poslední? ) tiskovka
 >PRÁVO: Soudní podivíni II.
 >ZAMYŠLENÍ: Plaťte s chutí !
 >LITERATURA: Předjaří, žhavé léto - pak podzimní plískanice a nakonec zimní zásvit…
 >NÁZOR: Spolek vzájemné podpory
 >NÁZOR: Prezidentská prostořekost může zmařit pracovní příležitosti
 >ZAMYŠLENÍ: Sen šíleného cukráře

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Přesnost předpovědi počasí
Ondřej Neff

Meteorologové se nikdy nemýlí v odhadu počasí, mýlí se jen v čase, kdy to počasí nastane, praví stará moudrost. V sobotu platila absolutně. Chystal jsem se na motorkářský sraz do Sekeřic, to je vesnice mezi Nymburkem a Čáslaví. Celý týden jsem sledoval předpovědi počasí. Na sobotu bylo hlášeno sluníčko - bez výhrady. V pátek večer se nebe zatáhlo. Do Sekeřic mě zval motorkář - čtenář Psa. V sobotu ráno lilo. Měl jsem sto chutí zůstat v pelechu, jenže jsem si řekl - přece nebudu srabák srabácká, co by si o mě ten motorkář a jeho kamarádi¨i řekli? Nejspíš, že jsem srabák srabácká. Byla to krušná cesta. Uvědomoval jsem si, že každá otočka kol mě vzdaluje od pelechu - a jak to tak vypadá, že pršet nepřestane nikdy, takže ve stejném, ne-li horším počasí se budu i vracet.
Nakonec jsem do Sekeřic dojel, možná doplul. Vylovil jsem z louže v kapse mobil a volám toho motorkáře, co mě pozval, kde ho najdu?
"Vono prší," řekl, "takže jsem nejel."
No jo, tak to chodí. Takže jsem Sůzu zase nastartoval a jel jsem přes Jičín a Boleslav do České Lípy. Stavil jsem se na oběd v hostinci U buřta (nejlepší hostinec na štrece, jeden z nejlepších v Česku!) s tím, že pojedu do Ústí a pak do Libouchce navštívit kamaráda Kapitána Kida. Koukal jsem z okna hostince a vidím, že už neprší. No a pak přijela parta motorkářů kterou jsem poznal loni na podzim a s těmi jsem se svezl do Lipové - jeli tam fandit dětem z tamního dětského domova v turnaji dětí z dětských domovů. Přivezli jim veliký pytel hraček a všichni dohromady jsme fandili tak vydatně, že ten fotbálek nemohli Lipováci nevyhrát. Jen holky prohrály ve vybíjené. No a když jsem se vracel domů, už večer, svítilo sluníčko - přesně jak to předpověď předpovídala.
Ne vždycky, ale někdy to nakonec dobře dopadá - jenomže u toho člověk zmokne. Někdy, ne vždycky.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku