Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 6.5.2003
Svátek má Radoslav




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O rozpoznávání milionářů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pátý květen
 >DOKUMENT: Musí být garance zákonnosti
 >POLITIKA: Konec nemravného párování
 >PSÍ PŘÍHODY: Přídavek ve tři ráno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ohlédnutí za Prvním májem
 >ARCHITEKTURA: Lodě brázdí Karlín aneb nové pražské dominanty
 >Zvýšit rychlost nebo snížit cenu? Co takhle obojí?!
 >EKONOMIKA: Po Iráku SARS
 >HUDBA A ZVUK: Interpretace je, když…
 >SPOLEČNOST: Jak se česky řekne "Spin doctor"
 >MEDIA: Ohlas na příspěvky k situaci TV v ČR.
 >ZAMYŠLENÍ: Chvála totality
 >MÉDIA: Obhajoba antikomunismu
 >GLOSA: Hodný a zlý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
6.5. FEJETON: O rozpoznávání milionářů
Alex Koenigsmark

Občané seděli v hospodě U Vopičků na rohu a mluvili o milionářích a jak je rozeznat. Šlo též o to, jestli šaty ještě pořád dělají člověka a co vůbec dělá člověka. Bohouš Dolejzal myslel, že dnes dělají člověka spíš auta.
Eman Mindrák, který pěstuje nutrie a stále trochu voní navinulým masem, zase soudil, že šaty sice dělají člověka, ale někdy že z něj dělají pěkného blbce. Nechali jsme si to vysvětlit. Eman se někde setkal s úspěšným mladým mužem, který měl krásný oblek od velmi drahé firmy, což se poznalo hlavně podle toho, že neodpáral firemní značku Zegna, přiheftnutou zvenku na rukávu. Ještě líp by byl udělal, soudil Eman, kdyby si byl nechal přímo za krkem viset cenovku.
Karel Ksindl k tomu připojil poznámku, že angličtí lordi přece nechávávali - není čeština krásná? - své boty a obleky trochu obnosit personálem, aby nebyly tak vulgárně nové a nápadné. Brejžek byl toho názoru, že je dnes obtížné sehnat sluhu, který má stejné číslo bot.
Jenže - svět se nám zmenšuje a globalizuje a všichni se navzájem víc a víc podobají, pijou stejnou kolu, stejná vína, nosí stejné šaty a co tedy mají dělat, aby se odlišili? Každý se odlišuje, jak umí nebo jak na to má… Originalita dá pořádnou práci, víte, kolik hodin trvá takovému pořádnému punkovi nebo anarchistovi, než se upraví tak, aby svou strašlivou podobou dostatečně vyjadřoval své opovržení měšťáckou společností? Nebo někteří umělci, jak ti se nadřeli a nadřou, jen toho přemýšlení, aby vypadali nevšedně a jaká je to pak rána, když se na vernisáži sejde stovka tak originálních osobností, že je od sebe vůbec nerozeznáte… Já jsem sice na vojnu nešel, řekl Brejžek, protože mám papíry na hlavu, ale vzpomínám, jak ostatní kluci nenáviděli ty uniformy a pak, když je pustili, přišli všichni do hospody v džínách, takže byli zase stejně oblečený…
Mindrák myslel, že jde právě o to se neodlišovat a chytrý milionář se pozná podle toho, že se nepozná. A vyprávěl příběh o boháčovi za minulého režimu, šlo o muže, jenž obýval ve svém městě hnusný 1+1 v paneláku a na víkend odjížděl v trabantu, svázaném drátem. Za hranicemi okresu přesedl do mercedesu, se kterým na něj čekal v lese sluha a jeli do boháčova zámečku, vedeného na jméno jeho senilní tetičky.
Takže si peněz moc neužil, poznamenal Ksindl, měl to pět ku jedné, pět dní vořezávátko a dva dny hrabě...
Byl to řezník, upřesnil Eman Mindrák, dával mi staré maso pro moje milované nutrie.
Moc si ale neužijou vlastně ani ti dnešní, mínil Bohouš Dolejzal, tuhle jsem poslouchal v bance, jak se tři trumfovali, kdo z nich má míň času, míň spí a víc pracuje. Vyhrál jeden, který nejenže nejedl ani nespal, ale místo spánku hrál tenis.
A co vůbec z toho života vlastně mají, řekl Karel Ksindl, nepijou, aby měli jasnou hlavu, nejí, aby byli štíhlí, nekouří, aby nekašlali, na milenky nemají čas ani sílu, když pořád tolik pracují a navíc by to na ně konkurence hned udala manželce nebo by to vyšlo v nějakém pěkném časopise… Na dovolenou dýl než na tři dny nemůžou, aby neztratili kontakt… A konečně, když jde kolem vás nějaký ten milionář s ochrankou, budete marně hádat, kdo je milionář a kdo ochranka, vypadají stejně…
Jednou šel Rothschild, vyprávěl Eman Mindrák, a viděl jednoho šnorera, flákače, jak se válí na trávníku a napomenul ho: Šlomo, Šlomo, kdyby ses tady neválel a třeba čistil boty, vydělal bys peníze, ty bys investoval a pak bys nemusel nic dělat! - Ale já nic nedělám, odpověděl Šlomo a ani nevstal.
Všichni se zadívali zasněně na hladinku svých půlitrů a beze slov se dohodli, že milionářům není co závidět. Nene, šaty nedělají člověka, věděli, člověka dělá životní názor. Milionáře taky. Nu, vzpomněl jsem si ještě na jeden poučný příběh, příběh o tom, jak se stal Rockefeller miliardářem. Miliardář je víc, než milionář. Na počátku byl Rockefeller docela chudý, obyčejný chlapec, který neměl na světě nic, než jeden dolar a jednu košili. Za ten dolar si koupil na trhu na Manhattanu jablko, vyleštil ho vlastní košilí a vyleštěné prodal za dva dolary. Za ty dva dolary koupil dvě jablka, vyleštil je košilí a prodal za čtyři dolary. Za čtyři dolary koupil čtyři jablka Zlatá reneta a prodal je za osm dolarů, za to nakoupil osm jablek a prodal je za šestnáct, to opakoval, takže večer už měl dvaatřicet dolarů! Pak už byl ubohý malý Rockefeller unavený a šel si lehnout do krabice od televizoru, kde bydlel. Druhý den ráno mu pak zemřela teta a odkázala mu dvě miliardy.
A tak se stal Rockefeller miliardářem.


Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku