Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 7.5.2003
Svátek má Stanislav




  Výběr z vydání
 >VÝSTAVA: Malý kulturní tip aneb co s dítkem v pubertě v Praze
 >FEJETON: Včely
 >POLITIKA: Inkvizitoři středověku.
 >MROŽOVINY: Když dva dělají totéž
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kde jsou ty staré zlaté časy zimy!
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ se slepýšem
 >POOHLÉDNUTÍ: Asijský přínos
 >POLITIKA: Poslanec Laštůvka opět proti USA
 >FEJETON: Výhody alkoholismu
 >DOPRAVA: Co se děje na silnicích
 >PRÁVO: Soudní podivíni II.
 >MÉDIA: Advokátská žurnalistika
 >EKONOMIKA: Ve čtvrtek ECB rozhodne o úrokových sazbách
 >PENÍZE: Mýty dneška o bydlení
 >POSTŘEH: Znovu o nutičích reklam

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
7.5. DOPRAVA: Co se děje na silnicích
Lubomír Ptáček

Téma silniční dopravy je nevyčerpatelné a mluví se o něm všude počínaje parlamentem přes vládu až po poslední hospodu. Není také divu, sdělovací prostředky jenom o Velikonocích ohlásily 22 mrtvých při dopravních nehodách, stovky zraněných, milionové škody. Hrůzu vzbuzující zkratky SARS nebo AIDS jsou proti následkům nehod v silniční dopravě jenom neškodnými hříčkami přírody.

S málokterými zákony se občan v životě setkává tak často jako se zákony o silniční dopravě, přesněji řečeno o provozu na pozemních komunikacích. Téma, i tak frekventované, by ve skutečnosti zasluhovalo mnohem více pozornosti, a to rovněž od parlamentu až po poslední hospodu, s velkým důrazem na sdělovací prostředky. Například v televizi by v nejsledovanějších časech měla být vyslílána pravidelná osvěta několikrát týdně. Článek tohoto rozsahu napsaný člověkem mé kvalifikace je jen cvrnknutím do špičky ledovce. Dalšími důležitými hráči v této ruletě jsou kromě zmíněných zákonodárců řidiči, chodci, policie, správní orgány, dopravní projektanti, učitelé jízdy, konstruktéři, zdravotníci, psychologové, vědci a mnoho dalších. Ti všichni by měli nalézt společnou platformu přinejmenším v každodenní praktické osvětě, dále pak ve všech oblastech sloužících ke snížení nehodovosti. Když vezmeme, jak sporadicky je oslovována veřejnost otázkami dopravy, člověku by se až chtělo říct, že tato problematika nikoho nezajímá.

Žalostný stav v dopravě by se měl začít rozplétat od příčin dopravních nehod. Jsou dosti pečlivě statisticky zachyceny a jejich pořadí se příliš nemění. Problém spočívá v tom, že se jimi ze shora jmenovaných prakticky nikdo nezabývá v té míře, jakou by zasluhovaly vzhledem ke zmíněným děsivým následkům.

Vezměme si jako jako příklad jednu z nejčastějších příčin dopravních nehod: nesprávný způsob jízdy. Proč nejsou některé typické nehody důkladně rozebírány kompetentními osobami třeba v televizi, na internetu nebo v tisku? Kolik času je věnováno způsobu jízdy v autoškolách? Mají učitelé sami dostatečnou kvalifikaci? Spousta otázek, málo odpovědí. Myslím, že se v autoškole věnuje zbytečně mnoho času admnistrativním otázkám a o způsobu jízdy toho zazní málo. Dva příklady z Rakouska týkající se správného způsobu jízdy: 1) Po úzké silnici, kde si dvě vozidla špatně vyhýbají, smí jet vozidlo jen takovou rychlostí, aby řidič dokázal zastavit vozidlo na polovinu vzdálenosti, na kterou má rozhled. 2) Při jízdě z kopce má mít vozidlo zařazeno takový rychlostní stupeň, aby bez brždění ani nezrychlovalo, ani nezpomalovalo. To není povinnost ze zákona - pouze správný způsob jízdy. A takových příkladů by se našlo jistě mnoho: dodržení bezpečné vzdálenosti, vjíždění na hlavní silnici, mokrá a zledovatělá vozovka, projíždění zatáček, brždění, řazení, souběžná jízda.

Na neblahém stavu se podílejí všichni zúčastnění. Vezměme si třeba policii. Kolik ta vyplýtvá energie na nesprávně parkující vozidla, přičemž hlavní příčiny nehod jí unikají. Měla by se zabývat metodami dokazování a postihu nejtěžších přestupků; zejména u nesprávného způsobu jízdy by to bylo krajně žádoucí. Vybrat pokutu od řidiče špatně zaparkovaného vozidla je ovšem mnohem snazší než zdokladovat nesprávné předjíždění nebo pirátský způsob jízdy. Problém však není jen v samotných účincích represe, nýbrž v nedostatku snahy přesvědčit veřejnost o tom, že policie chce jednat v její prospěch. Pokuta za špatně zaparkované auto sice musí být, ale vždycky bude mít nádech (s prominutím) buzerace. Zde by trochy velkorysosti neuškodilo. Odchycení piráti by naopak zcela jistě neměli mezi řidiči žádné zastání a policie by jen získala na vážnosti.

Správní orgány. Jedním z největších nešvarů správců našich silnic je nedůsledné dopravní značení, které má za následek, že je nikdo nebere vážně. A to je škoda. Všimněme si například, že ve všech sousedních zemích mají ve zvyku ke každé omezující dopravní značce umisťovat značku ukončující tohoto omezení. A je úplně jasno, kam až platí třeba čtyřicítka. Mám rád inteligentní diskuse s policisty o tom, zda už byla či nebyla křižovatka ukončující ono omezení. Zajímavé je také, když v takovém sporném úseku jeden jede čtyřicet, druhý devadesát. Kdo se pak cítí jako hlupák? Opakuji, máme-li brát dopravní značky vážně, měly by je mít ve vážnosti i správní orgány.

Dopravní odborníci. Nikdo mi nevymluví, jak bezpříkladnou tupost je potřeba k tomu, aby na rozlehlejších křižovatkách chodcům naskočila zelená až v okamžiku, kdy se k jejich přechodu blíží vozidlo odbočující vpravo. Tedy zelená pro chodce až několik vteřin po zelené pro vozidla. Řidič blížící se k přechodu vidí, že chodci stojí a mají červenou. Vykročí až v ten pravý okamžik, tedy přímo pod kola. Takových křižovatek vám ukážu v Brně, kolik chcete. Nejhůř jsou na tom děti, které učíme, že mají chodit na zelenou. Pozorují protějšího panáčka a nic jiného nevnímají. Dospělý člověk přece jen občas, v pudu sebezáchovy, pohlédne vlevo, i když má zelenou.

Do zákonodárství rýpat moc nemohu, nejsem právník. Jenom trochu. Zákon 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích říká, že souhrnný název pozemní komunikace se dělí na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Co je a není pozemní komunikací, je důležité pro ustanovení o přednosti v jízdě. Jak ale mám rozumět ustanovení §10 odst. (1) téhož zákona, kde se říká, že "přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací". Není totiž řečeno, zda takové připojení je vůbec pozemní komunikací. Pokud není (což je pravděpodobné), neplatí zde přednosti v jízdě ("přednost zprava"). Pokud je, jak mám poznat, zda je komunikací napojena "sousední nemovitost"? Ta může být napojena širokou asfaltkou dlouhou třeba 100 metrů, stejně jako nemovitost, která není sousední (tady by šlo o účelovou komunikaci) může být klidně napojena úzkou šotolinovou cestou dlouhou 20m, která vede přes jinou nemovitost.

Jiný příklad. Zákon 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích říká v §22, že "řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou "Dej přednost v jízdě!" nebo "Stůj, dej přednost v jízdě!" musí dát přednost v jízdě vozidlům ... přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci". Vezměme si takové předjíždění na dlouhém přehledném úseku, kdy mohu jet v levé polovině vozovky třeba 200 m, i více. A nevím o vedlejší silnici, která se napojuje nějakých 150 m přede mnou v protisměru a z ní vjede na hlavní jiné vozidlo. Dojde-li teď ke kolizi (kterou přežiji), nevím, zda vozidlo a) vjíždělo z vedlejší na hlavní, anebo b) jelo v protisměru. Domnívám se, že platí první možnost, ale nevím to úplně jistě. Podobně je na tom určitě i spousta jiných řidičů.

A to vše bych se rád dozvěděl v osvětových pořadech věnovaných dopravě.

Považoval bych za přiměřené situaci, kdyby vznikla nová, dlouhotrvající kampaň o "provozu na pozemních komunikacích", jak praví zákon jazykem úředního šimla. Měla by ovšem smysl jedině tehdy, pokud by se všechny zainteresované složky do ní zapojily manažerským způsobem s cílem něčeho dosáhnout, tedy nikoli administrativně. Obecně by asi nemělo smysl vydávat nová nařízení, někoho častěji přezkušovat, zkrátka řidiče otrávit. V každé zainteresované skupině by se měl najít někdo s pozitivní motivací, s cílem pomoci běžnými osvětovými prostředky a vytvořit smíšený tým. Slova ohleduplnost, kázeň, pasívní způsob jízdy, zodpovědnost, profesionalita apod. by se měla skloňovat ve všech pádech. Troufám si říct, že ze všech možných způsobů prevence nehodovosti je výchova ten nejúčinnější. A taky nejtěžší.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku