Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.5.2003
Den osvobození od fašismu




  Výběr z vydání
 >KNIHA Jesmeni
 >PRÁVO: Názor na pašeráky drog
 >GLOSA: Nacpi se a usni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Devátý květen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dneska se opět hraje petanque
 >PSÍ PŘÍHODY: Záhada maximálního chlazení
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (10)
 >DOPRAVA: Chodci za to nemůžou !
 >LITERATURA: Potíže růstu a růst potíží
 >LETADLA: Loučení s Concordem
 >KOMENTÁŘ: Bohatý trpaslík
 >NÁZOR: Až příliš jednoduchý koncept
 >VÝSTAVA: Malý kulturní tip aneb co s dítkem v pubertě v Praze
 >FEJETON: Včely
 >POLITIKA: Inkvizitoři středověku.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
8.5. PSÍ PŘÍHODY: Záhada maximálního chlazení
Ondřej Neff

Bezmála už dvacet let pozoruju, jak si pes lehá a kam si lehá. Moudrý z toho nejsem. Tak například: je horko. Pes leží dole u otevřených vchodových dveří. Je rozpláclý břichem na kamenné podlaze, vnímá maximem povrchu těla její chlad. Pelech leží opodál. Tohle chápu: pelech je teplý, je horko, pes se chce chladit, leží tudíž na dlaždičkách.
Odcházím. Pelech vezmu, vynesu před dům. Před domem jsou taky dlaždice, taky chladivé, betonové.
A pes si lehne na pelech, třebaže venku je ještě větší horko než uvnitř.
Proč to dělá? Nevím. Ale dělá to tak.
Je horko. Půjdu teď ven a budu předstírat, že kropím záhon. Ve skutečnosti pokropím Barta, aby nedostal úžeh. Kdybych totiž kropil přímo jeho, utíkal by. Když budu kropit něco jiného, vleze do proudu vody a bude se tvářit, bůhví jak mazaně to nezařídil.
I to patří k psí logice, ovšem k té snáze pochopitelné.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku