Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.5.2003
Den osvobození od fašismu




  Výběr z vydání
 >KNIHA Jesmeni
 >PRÁVO: Názor na pašeráky drog
 >GLOSA: Nacpi se a usni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Devátý květen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dneska se opět hraje petanque
 >PSÍ PŘÍHODY: Záhada maximálního chlazení
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (10)
 >DOPRAVA: Chodci za to nemůžou !
 >LITERATURA: Potíže růstu a růst potíží
 >LETADLA: Loučení s Concordem
 >KOMENTÁŘ: Bohatý trpaslík
 >NÁZOR: Až příliš jednoduchý koncept
 >VÝSTAVA: Malý kulturní tip aneb co s dítkem v pubertě v Praze
 >FEJETON: Včely
 >POLITIKA: Inkvizitoři středověku.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
8.5. DOPRAVA: Chodci za to nemůžou !
Miroslav Oborník


Mnoho papíru bylo popsáno o katastrofálním stavu automobilové dopravy v Čechách. Dodržování dopravních předpisů se stává raritou, bezzubá policie bezmocně přihlíží a raději dopravní předpisy také nedodržuje. Adaptace uživatele české dopravní džungle na severoamerickou realitu není jednoduchá. Ne, že by všichni řidiči v Kanadě dodržovali vzorně dopravní předpisy, to jistě ne, ale jsou pravidla, o kterých se nediskutuje. Jedno z nich je následující: chodec je král, něco jako přísně chráněný živočich v přírodní rezervaci, bobr, mořská vydra, panda velká nebo tak něco. Z chování řidičů mám pocit, že za sebemenší kolizi s chodcem, nedej Bože na přechodu, následuje zasloužený trest smrti zastřelením na místě. Neexistuje, že by chodec musel na přechodu bez semaforu čekat, až ho auta pustí. Jen se k přechodu přiblíží, ba jen na to pomyslí a podívá se, byť jen koutkem oka tím směrem, všechna auta okamžitě zastaví. Musím říci, že s tím nemám problém jako řidič, ale jako chodec. Jako jediný z pěších se totiž na přechodu rozhlížím a čekám na reakci řidičů, čímž nemístně zdržuji. Místní bez zaváhání jdou, protože ví, že řidič vždycky zastaví. Já jako nositel českých chodeckých reflexů to prostě nedokážu. Nemůžu si pomoci, mám to v krvi. Kanadská chodcofilní dopravní atmosféra mě navíc připravila o jednu řidičskou radost. Když pouštím chodce na přechodu, je to samozřejmé a já postrádám onen pocit rytířskosti, v Čechách tak silný. Už nemůžu tak krásně demonstrovat svoji dobrotu. Našel jsem ovšem náhradu, jako chodec pouštím řidiče! Nevěřili byste, jak jsou vděční! Jednu věc ale nechápu. Jak můžou kanadští a američtí turisté přežít v Čechách? Pokud by totiž přecházeli po americko-kanadském způsobu, bez pochyby by ukončili dovolenou, a možná nejen ji, na první pražské zebře.
Nelze si nepoložit otázku: čím to je ? Jak je možné, že věc, která je v civilizovaném světě tak samozřejmá, dělá řidičům v Česku takové problémy? Kanadský provoz mě naučil jedno: chodci za to nemůžou! Před časem jsem četl rozhovor se šéfem české dopravní policie. Ten pán prohlásil, že zvýšený počet dopravních nehod na přechodech jde částečně na vrub řidičů, z části je ale zaviněn neukázněností chodců! Kdyby ten český dopravák viděl kanadské chodce, zapomněl by i jakou má hodnost. Když se onoho policisty zeptali, proč česká policie více nehlídá dodržování předpisů na přechodech, šéf dopraváků prohlásil, že policie hlídá hlavně dodržování rychlosti a na menší přestupky prý nemá čas. Zdá se, že jsme ještě nepochopili centrální dogma západní civilizace: největší hodnotou je lidský život! Pravidla silničního provozu nejsou vytvářena proto, aby měla policie co kontrolovat, ale z důvodu ochrany života, zdraví a majetku všech jeho účastníků. Chodec a cyklista jsou nejzranitelnější a proto jim musí být věnována největší pozornost. Jak jednoduché. Je zjevné, že prvním krokem k normalizaci českého dopravního prostředí je přijetí následujícího pravidla: za srážku s chodcem na přechodu je vždy odpovědný řidič! Na přechodu bez semaforu neexistuje kategorie "neukázněný chodec". Řidič musí jet takovou rychlostí, aby byl schopen v případě potřeby vždy před přechodem zastavit. Jak ale máme dosáhnout takového cílového stavu, když si této nutnosti není vědom ani nejvyšší dopravák? Přitom je jasné, že i ten nejřidičovatější řidič musí jednou z auta vystoupit a aspoň na pár desítek vteřin státi se chodcem. Dokonce i policisté, kteří jezdí v Česku autem i po chodníku, (to by mi tady asi nikdo neuvěřil) musí ty svoje zadky někdy zvednout a jít pěšky! Měli bychom konečně pochopit, že chodec je evolučně starší forma života, než řidič. Pěší tu byl dřív a je tady doma! Přejíždím-li přechod pro chodce, je to jako bych přejížděl chodník. Jako bych procházel cizím obývákem. Musím se tedy chovat jako na návštěvě a ne jako na lovu.


Další články tohoto autora:
Miroslav Oborník

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku