Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.5.2003
Svátek má Pankrác




  Výběr z vydání
 >TEMELÍN: Výsměch operátorů???
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Alsasko-Lotrinsko s trochou šampaňského
 >ŽIVOT: Proč nemám ráda Květinový den
 >FEJETON: Zrušte počasí!!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála bohu, šetrné střelivo
 >PSÍ PŘÍHODY: Nácvik neviditelného psa
 >ARMÁDA: Budou naši piloti létat na Tornádech ?
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (12)
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (7)
 >OCHOTNICKÉ DIVADLO: Snadné je žít.
 >Evropan ve výslužbě podle Beveridge
 >GLOSA:Pověry o železnici, zvláště pak české.
 >ZDRAVÍ: Co je to SARS a co s ním
 >JURISDIKCE: Kdo má mít na starost účtování
 >GLOSA: Podařený kousek presidenta republiky.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
12.5. ARMÁDA: Budou naši piloti létat na Tornádech ?
Dalibor Žůrek

Jak jsme se mohli dozvědět z tisku, britský ministr obrany přivezl nabídku zapůjčení 10 - 14 starších stíhaček Panavia Tornado F3., údajně bezplaTného. Tato stroje budou postupně vyřazovány z RAF v souvislosti s jejich nahrazování stíhačkami Eurofighter .

Trocha historie nikoho nezabije.

Projekt Tornada vznikl po studii, kterou nechaly v roce 1968 provést vlády Belgie, Británie, Kanady, Holandska, Itálie a trhdejší SRN.

Tyto státy měly určité pochybnosti o tom, zda stroje, které vyvíjejí a nabízejí USA jsou opravdu to správné ořechové pro evropské bojiště. Zcela určitě hrála roli také snaha zajistit práci svým leteckým firmám. Někdy ta snaha měla negativní důsledky. Když například Británie kupovala americké F-4 Phantom, trvala na tom, že musejí být použity britské motory, i když byly větší, do původního draku se nevešly, a upravený stroj měl snížený výkon proti originálu.

Jenže žádný stát se necítil tak silný ( kromě Francie) vyvíjet tyto stroje zvlášť, jednak kvůli nákladům na vývoj, tak také pro nejistý odbyt v konkurenci s letadly USA.

Společný projekt zaručoval jistý odbyt - stát, který investoval miliardy do vývoje, si pak těžko mohl dovolit tyto výrobky nekoupit, zvlášť když se na výrobě podílely jeho firmy.

Přes účast na studii z akce záhy odstoupily Belgie, Kanada a Holandsko, takže zůstaly pouze GB, Německo a Itálie.

Ty definovaly projekt v roce 1969 a v červenci 1970 začal vývoj.

Projekt byl nazván MRCA -75 ( Multi - Role Combat Aircraft for 1975), a definován jako vysoce výkonné letadlo s fly-by-wire řízením a pokročilou avionikou pro vysoce přesnou navigaci a bezpečné létání nadzvukovou rychlostí v nízké výšce za každého počasí, použitelný i proti vysoce chráněným cílům.

NATO tehdy cítilo respekt k sovětským PL raketám, americké rušicí systémy vyzkoušené Izraelem se ukázaly ( tehdy) neúčinné, a řešením se zdálo využití přízemního letu, kde nebylo tak snadné zachytit letadla radarem, a také PL rakety měly problémy zachytit nízko létající cíle. Později, zkušenosti z Afganistanu ukázaly, že po zavedení ručních protiletadlových raket může letadlo při nízkém letu poměrně snadno sestřelit i negramotný Afgánec se Stingerem v ruce. Letadlo je v nízkém letu ohroženo i malorážovým Pl dělostřelectvem, takže dnes se, po podstatném vylepšení rušících systémů, nesených buď samotným útočícím letadlem, anebo specializovaným letadlem letícím ve formaci. Tato zranitelnost v přízemním letu se potvrdila i v operaci Desert Storm ( v první válce proti Iráku) . Od té doby britské bombardovací Tornáda útočí ze středních výšek)

V NATO jsou oblíbené německé systémy , nesené také upravenou verzí Tornáda. Zúčastnily se i protisrbských akcí v době kosovské krize. Bombardovalo se z výšky asi 6000 metrů, mimo dosah většiny srbských raketových systémů.

Ale to předbíháme. Vraťme se se zpět

K vývoji a výrobě byla založena Panavia, což byl společný podnik britské BAC ( dnes Bae), německé MBB ( dnes DASA) a Italské Aeritalia ( dnes Alenia). Německý a britský podíl byl stanoven na 42,5%, italský na 15%.

Sočasně bylo ustaveno společné konzorcium Turbo-Union pro výrobu motorů ( Rolls-Royce, MTU a Fiat).

Jak byly upřesňovány požadavky na výkony letadla, docházelo ke stanovení základní koncepce konstrukce letadla a jeho součástí - křídla s měnitelnou geometií, které umožňovaly jak nízkou přistávací rychlost při konfiguraci 25stupňú, tak vysokou nadzvukovou rychlost při 68 stupních. Laicky řečeno, při letu nízkou rychlostí se křídla co nejvíce "roztáhla", při vysoké rychlosti se křídla "přitáhla" k trupu.

Abychom to neprotahovali, vývoj probíhal úspěšně, i když tu bylo zpoždění - jak jsme četli nahoře, mělo se jednat o letoun pro rok 1975, ale v roku 1974 vzlétl teprve 1 prototyp a seriové letouny začaly vycházet z linek teprve v roce 1981.

To mnoho neznamená - zpoždění mají všechny letouny, ani Eurofightery a dokonce US F-22 nejsou výjimkou.

Ale pak se výroba rozjela, Britové dostali 229 Tornad Gr.1, Němci koupili 212 pro Luftwaffe a 112 pro námořní letectvo. Italové koupili rovnou stovku Tornád..

Ale pozor, zatím se jedná pouze o stíhací bombardér, který sice nese 2 Pl rakety Sidewinder, ale pro svou obranu.

Jako stíhačka je nepoužitelný. Rychlost je něco přes 1300 km/hodinu

V této době Británie cítila potřebu nové stíhačky. Začaly dosluhovat americké Phantomy a hlavně britské Lightningy.

Navíc měla Británie další problém - koncem 70-tých let vyřadila z Royal Navy poslední klasickou letadlovou loď se stíhačkami F-4 Phantom, a jako částečnou náhradu si v roce 1976 naplánovala adaptaci Tornáda na úlohy pl obrany.

Mělo jít o stroj, schopný hlídkování nad mořem po poměrně dlouhou dobu i bez doplnění paliva, chránit jednak Británii před útočícím letectvem a současně poskytovat stíhací krytí protiponorkovým jednotkám královského námořnictva v Severním moři a Atlantiku , "zamořenými" sovětskými ponorkami.

( Že vyřadit klasické letadlové lodě nebyl ten nejlepší nápad, zjistili Britové už záhy - v roce 1982 na Falklandech. Harriery dělaly co mohly, ostudu si neudělaly, ale Phantomy by jejich práci se svou nadzvukovou rychlostí a větším doletem zvládly lépe. Britové ten konflikt zvládli jen s velmi odřenými ušima.)

Krize ve stíhacím letectvu byla tak velká, že vláda železné lady zvolila velmi netradiční řešení - na 200 letadel Hawk (tehdy i dnes konkurent našich podzvukových cvičných letadel) navěsili po dvě PL střely krátkého dosahu Sidewinder a přidělili jim úkoly v protivzdušné obraně. Odborníci nad tím kroutili hlavou, naštěstí válka s Varšavskou smlouvou nevypukla, takže to Británie nějak přežila.

Vývoj šel poměrně rychle . V roce 1979 byl zhotoven první prototyp letounu označený jako Tornado F1, dnešní verze je označována jako F3

Jak je vidět, Britové dokázali pohnout kostrou, protože seriová výroba probíhala prakticky ve stejné době jako výroba základní, bombardovací verze.

Obchodní úspěch tyto stíhačky neměly - koupili je pouze Saudové - společně se základní bitevní (bombardovací verzí). Dalších 24 kusů si půjčili od RAF Italové - jejich stíhačky F 104 Starfighter dnes naprosto nevyhovují, tento typ má mizerné manévrovací schopnosti, a získaly si přezdívku létající rakve - jen v Luftwaffe jich spadlo přes 100. Kromě toho mají, pravděpodobně opět půjčených 34 F-16. Na Eurofightery čekají jako na smilování.

Tak co nám to vlastně nabízejí ?

Stíhací Tornádo má 80 % stejných součástek jeko základní ( původní) verze. Přesto dokáže létat asi o 1000 km/ rychleji než jeho bombardovací (původní) verze

Je ale o asi 130 cm delší, jednak kvůli radaru, který nese, jednak z objemových důvodů ( větší nádrže).

Je to čistá stíhačka - nenese nic ( kromě kanonů Mauser) co by se dalo použít proti cílům na zemi. To je první důvod k zamyšlení - malé státy s malým počtem letadel si většinou nedovolují jednoúčelové stroje.

Zato Pl výzbroj je impozantní - 4 rakety krátkého dosahu ( Sidewindery) a 4 středního dosahu , částečně zapuštěné do trupu letadla ( viz obrázek) + 2x 27mm kanony Mauser.

Dolet velký - bojový radius 1850 km . "Naše" Tornáda by asi létaly s poloprázdnými nádržemi

Váha - prázdný 14501 kg, max váha 27987 kg. ( pro srovnání Gripen prázdný 6622kg, max.12473kg, F16 prázdný asi 7000kg, plný asi 16000kg. Neplatí absolutně - záleží na verzi).

Vysoká váha se samozřejmě projeví na spotřebě paliva - provoz bude dražší. Budeme (pokud je vezmeme) obrazně řečeno platit dopravu těch 10 tun do vzduchu navíc. Ve skutečnosti to bude méně, protože při provozu u nás nebude důvod tankovat do plna. Ale i prázdné nádrže a trup okolo nich něco váží.

Osádka - pilot + navigátor( zbraňový operátor). To bude problém, v dnešním našem stíhacím letectvu operátoři nejsou, a jejich potřeba bude časově omezena. Co s nimi pak ? S standardně dvoumístnými stíhačkami se v plánech nákupu nepočítá.

Rychlost - vysoká - až 2337 km/hod ( vyšší než u Gripenu i F16)

Samozřejmě nástavec pro čerpání paliva za letu.

Špičková elektronika - schopen komunikovat s letadly Awacs a přebírat od nich data, takže nemusí dlouho použít vlastní radar a tak se předčasně prozradit.

Životnost typu bude podstatně kratší než základní verze - z britského letectva budou vyřazeny asi o deset let dříve než bitevní Tornáda. Pohyblivé křídlo dostává pravděpodobně více zabrat při vyšších rychlostech, kterýma stíhačka létá. Budou nahrazeny letadly Eurofighter , opět společným výrobkem s Německem a Itálií. Výroba začala loni.

Plánovaná britská letadlová loď a JSF
Snad hraje roli i to, že Britové opět plánují klasické letadlové lodě s nadzvukovými stíhačkami JSF, na jejichž vývoji se Británie podílí, a plánuje se speciální verze pro britské námořnictvo. Když říkám klasické, nemám tak docela pravdu, protože paluba nebude rovná jako u amerických lodí, ale budou mít opět skokanský můstek jako dosavadní britské lodě, nebo ruské letadlové lodi, zřejmě bez katapultů ( vi druhý obrázek). Budou ale asi 3x větší než Invincible.

( výtlak kolem 45- 60000t, počet letadel a vrtulníků do 50. ( Invincible má asi 20 000 tun,, kolem 20 letadel a vrtulníků.)

Je tedy možné, že stíhačku s dlouhým doletem už Britové potřebovat nebudou. (Eurofighter má dolet kolem 500 km).

Letadlové lodě dnešní třídy Invincible skončí i se svými Sea Hariery, zhruba ve stejné době jako Tornáda F3, a pravděpodobně, jak je zvykem u Royal Navy, budou prodány dříve, než budou zcela zastaralé.
Ale to už odbočuji příliš doširoka.

Plánovaná britská letadlová loď a JSF
Co tedy s Tornády F3 u nás ?
Zcela jistě budou znamenat významné zlepšení protivzdušné obrany ČR, ale to by znamenalo zavedení snad jakéhokoliv stroje. Všechno, co se dalo, je modernizováno. Přesto jejich zavedení má nevýhody.
1, Jsou příliš velké, budou spotřebovávat více paliva.
2, Bude chtít vycvičení druhého člena posádky, který nebude mít použití po zavedení definitivní stíhačky.
3, Je to jednoúčelový stroj - nemůže podporovat pozemní vojska.
4, Pozemní vybavení asi budeme muset koupit, upravovat letiště, - po vyřazení to budou vyhozené peníze.
5,Tornáda F3 jsou letadla zcela jiné funkce ,než stroje obvyklé u nás. Jejich silnou stránkou jsou boje na velkou vzdálenost, boje na kratší vzdálenost (dogfighting ) údajně nejsou jejich silnou stránkou. Tyto Tornáda cvičily se Slováky při návštěvě na letišti Sliač, a slovenští piloti se stroji MIG 29 vyšli v těchto cvičných bojích na krátkou vzdálenost velmi dobře, přestože jejich počet odlétaných hodin byl jen zlomkem náletu britských pilotů. Jenže my asi těžko budeme potřebovat právě tuto vlastnost Tornáda
6, Nejsou s nimi spojeny žádné offsety. Při soutěži o stíhačku sice zastánci F 16 tvrdili, že to nemá význam, ale to bylo jen proto, že Američané je neměli připraveny. Je to kupodivu, protože při prodeji F-18 Finům dlouho předtím offsety byly ve výši 120%. Proč je nenabídli nám ? (Finové platili i sobím masem J)Polsko offsety dostalo, a velmi výhodné, včetně podílů na moderních zbrojních výrobách, stejně jako výhodný splátkový systém. I Američané se dokážou poučit J.

Nemohu si pomoci, nemyslím si, že jsme podstatně chudší než Poláci, kteří kupují 48 F-16, i když by nemuseli, protože kromě svých Migů 29 z doby komunismu získali dalších 10 od nás, a dalších 23 kusů (opravených a upravených) "koupili" od Německa za závratnou cenu 1 eura za kus.

Poláci jsou vůbec velmi aktivní a úspěšní v modernizaci ozbrojených sil. Od USA získali pro své námořnictvo 2 fregaty třídy O.H.Perry v ceně asi 1 miliardy dolarů za kus ( i když už použité) - zdarma. Dále získali od Německa za zlomek ceny kompletní výzbroj pro tankovou brigádu s tanky Leopard. Tato brigáda je součástí německo-polské divize, a aby nebyly problémy, je vyzbrojena kompletně "německy", včetně všech vozidel. Modernizaci tanků T 72 tak mají vyřešenou, lépe řečeno nemusí ji řešit vůbec.

Je iluze myslet si že ušetříme, když nákup stíhaček odložíme. Stíhačky prostě koupit budeme muset, ceny letadel neustále stoupají o10 % ročně, dokonce někdo spočítal, že pokud budou ceny stoupat dosavadním tempem, budou si USA v roce 2030 moci koupit jen jedno letadlo a všechny složky se o ně budou muset dělit.J

Nemusíme kupovat hned 24 strojů. Jestliže dnes zabezpečuje vzdušnou obranu 4-6 Migů 21upravených pro součinnost s NATO, 12 moderních stíhaček, což je počet pro jednu samostatnou jednotku, zajistí protivzdušnou obranu na mnohem vyšší úrovni.. S dalšími 12 se stejně počítalo pro expediční síly NATO. Pokud již máme k dispozici pro NATO chemický prapor a vojenskou nemocnici, jako příspěvek pro spojence to stačí. Případně je tu brigáda rychlého nasazení. (o bitevnicích L 159 nepíšu, protože ty stejně nejsou schopny nasazení v NATO ) NATO opravdu není odkázáno na našich 12 stíhaček. Letecké teroristy stylu 11,9, si ale musíme umět sestřelit sami. To za nás nikdo neudělá. Představiteli NATO to bylo jasně řečeno.

Pokud se týká typu - jsem pro Gripen -jako nejlepší kompromis mezi výkonem a cenou. Ještě víc by se mi líbil americký JSF - ale ten pro nás bude opravdu příliš drahý.

Dalibor Žůrek


Další články tohoto autora:
Dalibor Žůrek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku