Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 13.5.2003
Svátek má Servác




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Český stát vystupoval na MS v ledním hokeji ve Finsku jako stát bez jména.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To by se historikovi Špidlovi stát nemělo
 >VĚDOHLED: Bakterie - největší přítel historických památek a soch?
 >POLITIKA: Kdo dělá zahraniční politiku?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Rusalčin konec
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční lovci
 >ZAMYŠLENÍ: Vůle k životu
 >RECENZE: Connie Willisová, I když půjdu roklí šeré smrti
 >PRÁVO: Obtížné vyčkávání spravedlnosti
 >EKONOMIKA: Akcie versus dluhopisy
 >OZNÁMENÍ: Příležitost ke studiu
 >PENÍZE: Skandinávec ve výslužbě
 >ZDRAVÍ: Co je to SARS a co s ním
 >TEMELÍN: Výsměch operátorů???
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Alsasko-Lotrinsko s trochou šampaňského

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
13.5. RECENZE: Connie Willisová, I když půjdu roklí šeré smrti
(pagi)

Psycholožka dr. Joanna Landerová pracuje ve velké nemocnici a snaží se pochopit podstatu NDE - prožitků blízké smrti, jen obtížně popsatelných pocitů, které zažili mnozí v okamžiku klinické smrti. Velkým mecenášem nemocnice je spisovatel Maurice Mandrake, autor populárních bestselerů o NDE, a pro doktorku Landerovou není vůbec jednoduché získat interview od pacienta, který by se již předtím od pana Mandrakea nedozvěděl, co vlastně měl „vidět“. Proto přivítá nabídku neurologa Richarda Wrighta, který dokáže u svých pokusných osob simulovat chování mozku v okamžiku NDE, a začne s ním spolupracovat.

Výpovědi pokusných osob jsou ale stejně neurčité, jako vzpomínky lidí, kteří NDE prožili jako součást klinické smrti. Joanne se nakonec rozhodne být sama sobě pokusným králíkem a tak se v jejích NDE procházíme zvláštní směsicí posledních okamžiků Titanicu a vzpomínek na její reálné prožitky. Joanne cítí, že drží v ruce klíč k rozluštění tajemství NDE - ale ten je tak neuchopitelný, jak jen může být prchavá myšlenka. Sledujeme její snahy vytáhnout z vlastního podvědomí to, co jí naznačuje její NDE a o čem věří, že je odpovědí na důvody, proč lidé mají tyto prožitky.

Celý tento příběh je zasazen do prostředí ohromné nemocnice, která si na sebe musí vydělávat. Spolu s Joanne Landerovou procházíme tím obřím bludištěm, v němž je nutno projít třetím patrem, přejít do pátého, skrz oddělení se dostat na druhou stranu a pak sjet výtahem do čtvrtého patra, aby se dostala na schodiště k věčně zavřenému bufetu. Doprovázíme ji na jejích cestách za pacienty, ležícími na nejrůznějších odděleních, spolu s ní utíkáme před Mauricem Mandrakem, držíme palce malé Maisie, jejíž matka nechce vidět její stále se zhoršující srdeční vadu, jsme svědky Joanniných interview s pokusnými osobami i snah získat nové a nezaujaté spolupracovníky. Děj postupně nabývá spád a zápletka graduje v závěrečné finále, zajímavé, překvapivé a nejméně stejně čtivé, jako předchozí děj.

Román se skládá z mnoha rovin. První z nich a kulisou příběhu je samotný svět americké nemocnice, pro nás zajímavý a dávající určitou možnost porovnat běžná zdravotnická zařízení tak, jak je známe, s něčím, co zřejmě v USA je dost blízko obvyklému stavu. Do této kulisy jsou zasazeny osobní příběhy pacientů, Joanny, její přítelkyně Veille a dalších, které nám Connie Willisová představuje, a patří sem i Maurice Mandrake či bývalý Joannin učitel angličtiny pan Briarley. Další rovinou je téměř kruifovský příběh o objevování v medicíně - symfonie nadšení, trpělivosti, chyb, citu pro náhodu, zarputilosti, zklamání, radosti z nových poznatků i naděje na pomoc lidem. Posledním prvkem jsou pak paluby potápějícího se Titanicu, snové - ale přesto pro knihu podstatné, které s Joanne procházíme a s níž se snažíme najít jejich vazbu na reálný svět. (Vedle toho všeho autorka také ukazuje, jak daleko od reality je současné obecné povědomí o fenoménu NDE, vytvářené spisovateli i filmaři.)

Connie Willisová napsala příběh, ve kterém sloučila realitu i fantastiku stejně, jako všední život i kouzlo objevování. Román by se si nejlépe dal charakterizovat jako příběh z lékařského prostředí, kterým také doopravdy je. Fantastický prvek jej ozvláštňuje a dává mu nový rozměr, čímž ho odlišuje například od podobných prací Arthura Haileye, byť Willisovou s ním spojuje podrobné vykreslení reálného prostředí. Když si však vedle sebe položíte Nemocnici a tento román, uvědomíte si, že Connie Willisová jde mnohem více do hloubky - a hlavně, že ve středu jejího zájmu není krize, ale člověk. Drobnokresba a realismus - to jsou hlavní metody práce autorky a pochvalu zaslouží její schopnost vystavět na nich příběh, který se mohl stát - a vykreslit ho tak, že jí věříme, že se tak skutečně stal, i když pro to nejsou svědci.

Kniha určitě nepatří do kategorie odpočinkového nenáročného čtení, téma i jeho zpracování vyžaduje plnou čtenářskou pozornost a jeho spolupráci a staví tak tento román do kategorie literatury nutící své oběti přemýšlet a kombinovat. Ačkoliv u nás je tento román brán jako mainstreamový, v USA vzbudil značnou pozornost svojí fantastickou složkou a dokonce byl nominován na cenu Hugo za nejlepší knihu žánru sci-fi pro rok 2001.

Connie Willisová: I když půjdu roklí šeré smrti (orig. Passage)
překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
obálka: Jiří Voves
Triton, 2003
724 stran, 499 Kč, vázané
80-7254-325-3

O sci-fi, fantasy a hororu v literatuře a ve filmu a o lidech, kteří se okolo těchto žánrů točí, si můžete přečíst ve sci-fi rubrice Neviditelného psa.




Další články tohoto autora:
(pagi)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku