Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 14.5.2003
Svátek má Bonifác




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Modré růže
 >MROŽOVINY: Metternich
 >LIDŠTINY: Nepatřičné.
 >SPOLEČNOST: Já a referendum
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tančení v dešti
 >PSÍ PŘÍHODY: Vrrr... Och pardon, slečno!
 >MÉDIA: Černoši v české televizi
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (13)
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Alsasko-Lotrinsko s trochou šampaňského - itinerář č. 1 - první část
 >NÁZOR: Za co stojí naše vláda?
 >EKONOMIKA: Česká ekonomika bez inflačních tlaků
 >SPOLEČNOST: Smutné Rakousko
 >PENÍZE: Konec zlatých časů
 >ZDRAVÍ: Co je to SARS a co s ním (3)
 >INFO: Dialog vědy s uměním.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
14.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Tančení v dešti
Ondřej Neff

Možná, že mezi mými předky byl vodník, anebo rusalka, lesní žínka toho druhu, o kerém jsem zde psal včera. Jinak si těžko vysvětluji to těžko odolatelné puzení vstupovat do deště, do lijáku, čím většího, tím lépe.
Zvrhlost? Něco takového.
Páteční smršť mě zastihla ve vinárně Vínečko v Budečské ulici v Praze na Vinohradech. Je to tam skvělé po všech stránkách, a v hezkém počasí obzvlášť, protože tam mají zahradní sezení na dvoře - sezení kryté střechou z průsvitného skla. Tam jsme seděli, Ota Klempír, Ivan Gentleman Straka a já a radovali jsme se, že venku prší, takže vlastně ani nemůžeme jít domů.
Řečeno, že střecha kryje prostor zahradního sezení, Je to pravda, ovšem střecha nekryje celý prostor - zbývá asi dvoumetrový pruh u vchodu do domu (a do vinárny).
A v tom svatý Petr převrhnul ten kýbl a ve světle elektrických lamp se zjevila sinalá vodní stěna, doslova kompaktní hmota.
Prababička rusalka a pradědeček vodník mě pobídli každý z jedné strany a už jsem do té hmoty vletěl a tančil tam!
Osazenstvo vinárny bylo upřímně potěšeno mým výkonem - i když uznávám, že kdyby na mém místě tančila má - pokud možno - obnažená prababička rusalka, efekt a tudíž i potěšení by bylo lepší.
Trvalo to jen několik vteřin.
Pak jsem se vrátil na své místo. Z kuchyně mi poslali froté ručník a Otík mi půjčil jednu ze svých dvou košil, které měl na sobě. A ně nezbylo než uvažovat o soudu enterteinera, neboli "toho který baví": ti kdo jsou baveni jsou v suché košili, kdežto ten který baví se namočí.
Tentokrát to bylo doslova, v přeneseném slova smyslu to ale platí vždycky.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku