Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.5.2003
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Lidé na zemi, hvězdy na nebi...
 >TÉMA:Co mi patří, o tom si rozhoduji?
 >ÚVAHA: Odboroví štváči hrají podivnou politiku.
 >TÉMA: Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Malý postřeh o televizi
 >PSÍ PŘÍHODY: Důvěřujte svému psu
 >ZAMYŠLENÍ: Proč to všechno?
 >NÁZOR: Dostál a Sobotka - lež přichází z Lidového domu
 >POLITIKA: Proč nechci do EU
 >NÁZOR: Vzhůru do Evropy!
 >ZAMYŠLENÍ: Spaste duše!
 >PENÍZE: Jsme loajální, nebo hloupí?
 >NÁZOR: Volební právo dětí - návrh zákona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Manipulace
 >TÉMA: Volební právo dětí podle strany lidové

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
19.5. POLITIKA: Proč nechci do EU
Adam Gamrot

Proč nechci do EU?
Když sleduji předvstupní agitku v televizi, nemohu se ubránit dojmu, že nevyjadřuje vůbec nic, pouze otřepané fráze o sjednocení, světlých zítřcích, otevřených hranicích. Být tam "pouze" proto, aby "nestát stranou", jak zní z televizní obrazovky, mně přijde poněkud málo, podobně mně přijdou absurdní názory reformovat EU zevnitř. Připomíná mi to některé členy KSČ, kteří v době normalizace vstupovali do této strany s podobně deklarovaným záměrem. Jak víte, byla to (polo)lež a omluva vlastní slabosti.

Celá kampaň tedy nevypovídá nic o podstatě problému, ba ho zatajuje, zamlžuje a skrývá. Kdybych se zajímal o tento problém jen z hlediska televizního diváka, záhy bych zjistil, že evropská Unie nepřinese nic světoborného, co bychom zde již celých 13 let neměli. Ovšem posuďte sami:

V evropském parlamentu budeme mít cca 3,5 procentní vliv. Vzhledem k tomu, že jsme se nebyli schopni pořádně dohodnout s ostatními státy na společném postupu při předvstupních jednáních, je velmi sporné, zda toto dokážeme uvnitř EU. Prakticky otevřené hranice se všemi sousedy máme od roku 1991, kdy padla poslední železná opona ve Střední Evropě a to na hranici s Polskem. Příhraniční styk funguje na občanský průkaz, ostatní na cestovní pas. Vloni na podzim jsem byl ve Vídni, tedy po údajně zpřísněných příhraničních kontrolách kvůli událostem 11. září. Celníci se ani neobtěžovali projít zájezdový autobus, celková zastávka na hranici netrvala ani pět minut, včetně průjezdu hraničním pásmem. Takže jaká buzerace na hranicích? Nechápu. V Mikulově mám své přátelé, kteří již nějaký čas dojíždějí do Rakouska za prací. Zkušeností mají obdobné a to i v době vrcholící protitemelínské hysterie. V případě, že některá ze sousedních zemí nebude v EU, hranice s ní se stane “ostře střeženou”, tytam budou časy “zelené hranice”.

Otevřený obchodní styk již máme taky. Jistě, jsou cla na některé komodity, tyto se dají odstranit nebo naopak uložit mezivládním jednáním, samotná Unie je tedy orgán navíc – tedy zbytečný a překážející v tom smyslu, že některá tomu podobná jednání může prohlásit za nepřípustná a jejich výsledky za neplatné. Ostatně Unie má v ruce jiný nástroj místo cel: (i když cla v omezené míře používá také) Jsou to výrobní kvóty kvůli údajně rovnému přístupu na trhu. Tyto kvóty pro nás neznamenají nic jiné, než umělé snižování výroby (dejme tomu v hutních podnicích), tedy takzvanou restrukturalizaci, což přeloženo do češtiny znamená hromadné propuštění zaměstnanců včetně již zmíněného útlumu výroby. Podobnými kvótami se bude řídit veškerý vývoz i dovoz výrobků, tedy dovoz i těch, o které za normálních okolností nemáme velký zájem, neboť z úspěchem je dokážeme vyrobit sami. Ovšem je tu zlatá kráva unijních dotací. Jenže. Kritéria jejich získání jsou poměrně těžká a byrokraticky náročná, takže v praxi se může stát, že ze slíbených peněz dostaneme jen nepatrný zlomek při zachování plných členských příspěvků do unijní pokladny.

Tanečky naších politiků ohledně financí státu nejsou ničím jiným, jak přípravou na to, že zkrátka a dobře deficit státního rozpočtu vstupem do Unie strmě poroste a to nejen díky již zmíněným povinným odvodům do Bruselu, ale také v neposlední řadě díky přejímání norem a direktiv Unie, které bude muset náš stát jako člen dodržovat. Nemluvím o stovkách domácích firem a podniků, které budou muset učinit totéž, což přeloženo do řeči peněz zdraží výrobu a zvýši již beztak velkou nezaměstnanost. Tento trend způsobí zvýšení cen u řady komodit, zejména u potravin a to řadově o desítky procent. Malé firmy v konkurenci větších a silnějších toto zřejmě neunesou, je možné, že přijde řada bankrotů.

Pohádkám o tom, že vstupem do EU se dramaticky zvýší i platy, věří málokdo. Zvýší se. To je pravda, ale nárůst mezd bude mnohem menší, nežli u cen; může být vykoupen opět propouštěním “přebytečných” zaměstnanců. Čím víc, se zamýšlím nad problémem vstupu do EU, zjišťuji, že nepřinese nic lepšího, co bychom zde již neměli. Takže komu prospěje? Části velkých podniků, které již dnes pracují z účasti zahraničního kapitálu. Tyto porostou, neboť si budou moci dovolit menší zdražení u finální výroby, nežli malé firmy. Dále pšenka pokvete úředníkům všeho druhu, vstup přinese zvýšení jejích počtů. Hlasité proklamace naší vlády o snížení počtů státních zaměstnanců, úředníků jsou v tomto světle směšné. Část státního úřednictva se přemění na úředníky Unie, takže opticky pracovníků českého státního aparátu možná ubude, nicméně jejich konečný počet včetně unijních pracovníků bude konstantní ne-li větší. Současná vládnoucí špička na vstupu určitě neprodělá. V Bruselu i jinde na ni čeká celá řada dobře placených míst. Odvážím se tvrdit, že pomůže takto zprostředkovaně i naším starým známým tunelářům.

Finanční skandály Unie z nedávné doby nedávají příliš moc důvodů k pochybám, že by tomu bylo jinak. Jsou ve velké části zameteny pod koberec, podobně jako u nás jsou postihy symbolické: uklizením dotyčné osoby na méně exponované, ale stejně dobře placené místo. Biti však budou všichni ostatní, zejména rodiny s dětmi, malí živnostníci i zemědělci, důchodci, včetně zaměstnanců i nezaměstnaných... Předzvěst toho, co nás čeká v Unii je již zde. Snižování sociálních dávek, zvyšování daní všeho druhu, bez adekvátní kompenzace. Pověsti o hospodářském růstu po vstupu do EU jsou jen zbožným přáním eurooptimistů. Tito tvrdí, že žádná země na přistoupení neprodělala. Nevím, angličtí zemědělci a rybáři určitě mluví jinak.

Poslední země, které během 80-tých let minulého století se staly členy tehdejšího EHS, vstupovaly za naprosto odlišných podmínek hospodářských i politických. V té době byla v plném proudu studená válka, zájem na integrací nových zemí byl enormně vysoký. Počáteční subvence ze společného rozpočtu byly mnohem větší, tehdejší hospodářský prostor procházel poměrně slušným růstem. Byrokracie budoucí Unie neměla tak velkou moc, regulací i omezení bylo míň oproti dnešku. Dnešní situace je naprosto opačná. Hospodářská statistika mluví za vše. EU prochází stagnací, Německo dokonce začínající recesí. Je velmi pravděpodobné, že přejímkou množících se unijních předpisů norem a omezení, recese se přesune i k nám. Úmyslně nezmiňuji okleštění naší samostatnosti, praktickou nemožnost vystoupení z EU, pokud naším zájmům nebude vyhovovat členství v Unii. Je vysoce pravděpodobné, že v tomto případě by se naše země stala terčem hospodářských sankcí, podobných těm, když si Rakousko dovolilo zvolit Haidera a jeho svobodné demokraty. Nemluvím zde o diskutabilních “demokratických” procedurách uvnitř Unie, včetně rozšířené “politické korektnosti”, dále o snaze zajistit společnou zahraniční politiku postavenou proti tradičnímu spojenci – Spojeným státům americkým a nepřímo nahrávající arabským polo-totalitám na Blízkém východě.

Zabývám se pouze možnými hospodářskými následky přistoupení do “sjednocené Evropy”. Tyto nejsou, jak vidíme, příliš růžové. Je proto nutné zvažovat všechny možné alternativy nikoli tu “jedinou a správnou se světlou budoucností” tedy tu, která počítá se vstupem do Evropské unie. Adam Gamrot, Orlová


Další články tohoto autora:
Adam Gamrot

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku