Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.5.2003
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Lidé na zemi, hvězdy na nebi...
 >TÉMA:Co mi patří, o tom si rozhoduji?
 >ÚVAHA: Odboroví štváči hrají podivnou politiku.
 >TÉMA: Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Malý postřeh o televizi
 >PSÍ PŘÍHODY: Důvěřujte svému psu
 >ZAMYŠLENÍ: Proč to všechno?
 >NÁZOR: Dostál a Sobotka - lež přichází z Lidového domu
 >POLITIKA: Proč nechci do EU
 >NÁZOR: Vzhůru do Evropy!
 >ZAMYŠLENÍ: Spaste duše!
 >PENÍZE: Jsme loajální, nebo hloupí?
 >NÁZOR: Volební právo dětí - návrh zákona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Manipulace
 >TÉMA: Volební právo dětí podle strany lidové

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
19.5. PSÍ PŘÍHODY: Důvěřujte svému psu
Ondřej Neff

O loveckých ambicích našeho Barta sem se tu mockrát zmiňoval. Nejraději by lovil kocoury, nepohrdl by veverkami, nikdy však žádné zvíře nechytil, dokonce ani ježka nikdy nedopadl, jen jedno: koně. Kůň se zastavil, koukal po Bartovi (ten se držel za jeho zadkem) a bylo vidět, že se odpočítává dráhu, jak toho čokla nabere kopytem. Naštěstí se nic nestalo.

Myslím, že je o už jen rituál, že to Bart ani nemyslí vážně, s tím honěním zvěře dravé i nedravé. Na procházce se ale tváří jako Nimrod.
Dnes mě ale překvapil. Šli jsme pěšinou za humna hotelu Mövenpick. Chtěl jsem se podívat, jak pokračuje stavba tenisového kurtu - je skoro hotov, už má kolem sebe plot, myslím že nízký, takže bude hojnost poztrácených tenisových míčků. V křoví u cesty se ozval šramot. Hlasitý, skoro vyzývavý. Mohl se tam pelešit pět kocourů, mohla tam být knajpa ve které veverky fetují muchomůrky, mohl tam být ježek, taky oblíbená lovná zvěř.
Bart kráčel a šramotu si nevšímal.
Čímž netvrdím, že nevšiml. Musel by být hluchý, kdyby ho nezaznamenal, a hluchý on není, většinou není - jen tehdy, když se po něm něco chce. Zvíře rachotilo ve křoví náramně, nemohla to tedy být jen myš nebo rejsek, musela to být větší kubatura.

Možná, že měl Bart velkomyslnou náladu.

Odpoledne, když jsem sekal trávu, už velkomyslný nebyl. Jako obvykle se rozhodl ulovit sekačku a naučeným grifem se jí zakousl do pravého předního kolečka, chvilku ji vláčel po trávníku a pak odešel, pln pýchy nad dobře vykonaným dílem.
Jednou mu sdělím, že sekačka není zvíře, že je to stroj, a že tedy skutečně v životě chytil jen tenkrát toho koně...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku