Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.5.2003
Svátek má Emil




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Vzestup amerického neokonzervatismu
 >SPOLEČNOST: Lidská práva pro šimpanze?
 >POLITIKA: Trapnost nastavovaných lustrací
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Političtí vězni: Evropa ANO!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Reálný podnik
 >PSÍ PŘÍHODY: Tentokrát mimořádně cizí příhoda
 >MÉDIA: Být Svěrákem spáchám sebevraždu
 >ŽIVOT: Jak jsem se stal svědkem začátku nové epochy lidstva
 >POVÍDKA: Neobyčejná metoda
 >SVĚT: Powell je zdvořilý diplomat…
 >NÁZOR: Odvolal Železný sám sebe?
 >SPOLEČNOST: Diktovaná ochrana
 >NÁZOR: Volební právo dětí - další otázky bez odpovědi
 >NÁZOR: Boj o velkou Radu je o stavu demokracie u nás.
 >CHTIP: Záhada jedné krabice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
22.5. ŠAMANOVO DOUPĚ: Političtí vězni: Evropa ANO!
Jan Kovanic

(Co na shromáždění Konfederace politických vězňů řekli političtí vězni)

Před týdnem, ve čtvrtek 15. května dopoledne, proběhlo na Žofíně již tradiční shromáždění Konfederace politických vězňů. Projevy politiků jsem zestručnil posledně. Dnes konečně dostávají slovo sami bývalí muklové:

Jménem Konfederace politických vězňů promluvil její předseda Stanislav Drobný. A hned vyslovil své varování:

Nevinné plížení komunismu

"Změna roku ´89 přinesla národní naději, že zmizí osoby, které se podílely na tom, že po dobu čtyřiceti let tu byly deformovány životy statisíců. Žádali jsme, aby se důrazně nová vláda vypořádala se všemi, kteří spolupracovali s totalitní mocí. Volali jsme po zákonech, které by zdůrazňovaly přelom z diktatury na demokracii. Doufali jsme, že všichni, kteří se dopouštěli zločinů proti lidskosti budou postaveni před soud a spravedlivě potrestáni. A předpokládali jsme, že politické elity se zaměří na objasnění odpovědnosti osob i korporací a budou demonstrovat zrádnost totality, ničící lidi nejen fyzicky, ale i duševně. Věřili jsme, že církve, vysoké školy, vojáci, skauti, odborové organizace a zákonodárné sbory budou naplněny novým hodnotovým systémem.
Úkol, před kterým jsme stáli, byl obrovský. Po velmi krátkém období jsme transformovali politický systém, zavrhli jsme socialistický způsob řízení ekonomiky, osvobodili kulturu a media od cenzury. I minulým režimem neustále dirigovaného občana jsme přivedli k demokratickému stylu života a způsobu nazírání.
První vlády v demokratickém státě se pokoušely zvládnout tento cíl. Ale objevily se i záporné náznaky. Nepodařilo se oddělit komunistický právní řád od vznikajícího právního pojetí. I předseda federálního parlamentu se obával lustračního zákona. Rudé odbory se jen přejmenovaly. JZD hospodařilo dál na zabaveném majetku. Bývalí šéfové státních podniků úspěšně privatizovali státní majetky a komunistická strana fakticky nepozměnila své jméno a ideologické cíle a zdráhala se převzít odpovědnost za činy své předchůdkyně KSČ. Návrhy na její zákaz odmítá soud i parlament. A tak se vytvořila deziluze ve společnosti i mezi našimi členy.
Dosáhli jsme sice soudní rehabilitace, došlo i k jakémusi soudnímu narovnání, ale nezískali jsme plnou satisfakci, ani nebylo zvažováno naše použití k otrockým pracem za zvlášť obtížných podmínek. Domníváme se, že za deziluzi mohou nedostatky při naplňování cílů listopadové revoluce. Důsledně jsme se totiž nevypořádali s dědictvím a zločiny komunismu. Nepodařilo se vytvořit společenský model s odpovídajícím národním vědomím nenarušeným komunismem ani fungující ekonomiku se skutečně tržním hospodářstvím.
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu byl sice přijat, ale nestal se směrodatným pro úřední rozhodování ani soudní spory. Stát i soud se opírají o positivní právní vědomí, blízké komunistickému právnímu řádu. Za nedůstojné považujeme také projevy občanů této země, které vedou k tolerování až legitimizování komunistické ideologie. (Potlesk)
(Sledujeme,) jak se fenomén komunismu nevinně plíží do života nových generací. (Potlesk) jsme svědky stále větší neomalenosti komunistických představitelů při otřesném handlování demokratických stran s komunisty, a to beze všeho studu a odpovědnosti vůči budoucí demokracii. (Potlesk) Současná demokratická politická reprezentace vůbec nevnímá, že Komunistická strana Československa neměla nikdy místo mezi demokratickými stranami, když vyloučíme dobu těsně po druhé světové válce, kdy o našem osudu rozhodoval Stalin. (Potlesk)
Všichni, kterým leží na zřeteli svobodný a demokratický osud tohoto státu, se musí zaměřit na plné uskutečnění hodnot listopadové revoluce. (Potlesk)

Poté pohovořili zástupci demokratických parlamentních politických stran.

Další projev přednesl Bohumil Robeš:

Tváří v tvář vlastnímu snu

(Vytečkovány nesrozumitelné části)

"Bylo mi 25 roků, když mě komunistická justice v leopoldovské pevnosti odsoudila za některé mé písemné poznámky o sjednocování Evropy a její budoucnosti. Pro mně osobně je zajímavé konfrontovat si, co jsem tehdy na záchodový papír napsal a jak se situace dnes vyvíjí.

16. dubna tohoto roku byla podepsána v Athénách smlouva o vstupu České republiky do Evropské unie. Tímto aktem byly naplněny naděje demokratických sil účastníků 3. odboje. Národu bylo vždycky jasné, že budoucnost národa je nutno budovat na koncepci evropského soustátí, které - bude-li utvářeno důsledně a z hlediska potřeb jednotlivých účastníků - zajistí společenskou i ekonomickou prosperitu. Poprvé v historii českého národa nemusíme se ohlížet s obavou na případnou rozpínavost a ... zájmy sousedů a můžeme volit vlastní cestu a formu vývoje. Oproti době po únoru 1948, kdy jsme se stali společně s dalším národy otroky mezinárodního komunismu. Nelze dbát hlasu těch, kterým vyhovoval smrtící žalář Varšavského paktu, vyzbrojování a podpora mezinárodního terorismu, oklešťování základních lidských práv, kladených na popravčí špalek stalinské nenasytnosti.
Komunisté a jejich souputníci nechtějí vidět zásadní, historicky podmíněný vývoj uvnitř i vně světové společnosti. Prosazují podružné věci, jimiž kamuflují své vlastní egoistické zájmy. Hovoří o sociální spravedlnosti - a přitom za čtyřicetileté nadvlády u nás i jinde vytvořili propastné rozdíly mezi privilegovanými, jimi vytvořenými kastami a mezi zotročenými masami. To myslím nás. Předstírají zájem o prosperitu zemědělců a podnikatelů - a byli to právě oni, kdo po únoru ´48 soukromé zemědělce, podnikatele a živnostníky likvidovali. (Potlesk)
Vstupem do Evropské unie vracíme se do náruče Evropy, kam historicky i zeměpisně náležíme. Přitom vytvoření Evropské unie v dnešní podobě je pouhý začátek ... nové formy společenského a národního soužití. Navazuje na vlastní dějinné snahy, sahající do doby Jiřího z Poděbrad, formulované myšlenkami T.G. Masaryka i dalších osobností politické, umělecké a filozofické oblasti. Evropanství je vyjádřením našich dávných snah, našeho podvědomí a celé naší identity, o kterou jsme byli společně s ostatními stejně porobenými národy oklešťováni. Vstupem do společenství národů Evropy máme šanci identitu upevnit. Je to výsostné poslání pro naše politiky a státníky, aby v demokratické a plodné diskusi vytvořili základ společenského soužití, kde není cesty zpět.
... kontrolní mechanismy měly by udržet svébytnost našeho češství i svébytnost ostatních národů a národností. Abychom již nikdy nestáli proti sobě, ale vedle sebe, abychom si přitom vytvořili vlastní tvář, vážnost i obsah a sladili naši existenci s vývojem vně i uvnitř EU. Nutno přitom vytvořit novou identitu bez izolování zájmů ostatních subjektů, vytvořit nové zákony podle potřeb evropského společenství. Euroatlantická idea nabývá tímto vývojem nový, dějinný smysl a cíl. Musíme se naučit evropsky myslet - a jednat.
Velkou nadějí pro nás, kteří jsme okusili genocidní praktiky komunistické státní moci, je perspektiva, že my a naši potomci budeme zbaveni balastu reformistických snah komunistické a zrůdně levičácké politiky včetně všech forem totality. Doufáme, že v evropském společenství bude dbáno více hlasu a odkazu třetího protikomunistického odboje. Znepokojuje nás ale skutečnost, že .... je v mnoha demokratických státech koketérie s archaicky zrůdnými formami socialismu, marxismu a materialismu.
Retardujícího bolševického dědictví by se měla Evropa včas zbavit, aby mohla vykrystalizovat v novou formu demokracie, v níž antické ideály, opřené o ideu křesťanství a humanismu, vytvoří nové vztahy, které vyloučí jakékoli násilí, teror, běsnění a popravy politických odpůrců. (Potlesk)
V době světově rozvinutého terorismu je upevnění evropského společenství mimořádně aktuální. Vytváření Evropské unie a její další rozvoj je satisfakcí pro politické vězně, účastníky 3. odboje, a to nejen u nás v České republice. Při riskantním úsilí napravit poúnorový rozvrat, při debatách na lágrech, pevnostech a věznicích, rýsovali jsme šťastnou perspektivu budoucnosti národa a světa bez mříží, popravišť a věznic. Dnes stojíme tváří v tvář vlastnímu snu, který se uskutečňuje jako malý zázrak ... i přes překážky nepřejících elementů, které by chtěly umlčet vůli a hlas dějin.
Když mne 18. března 1959 odsoudili v leopoldovské pevnosti na šest let nepodmíněně za mé písemné úvahy o nutnosti vytvářet jednotné evropské společenství ve spojení se všemi demokratickými silami světa, cítil jsem ve vzteklém verdiktu soudců a prokurátora jejich podvědomou obavu z toho, že sjednocovací proces demokratických sil v Evropě za spojenectví USA znamená konec jejich panství, konec imperiálních komunistických cílů ovládnout svět. (Potlesk)
... Naši zvěčnělí mrtví, popravení, zastřelení a umučení, mají naději snít konečně v klidu svůj věčný sen v Pantheonu času. Naše srdce odbíjelo ... vteřinami budoucího vývoje, jehož jsme dnes bohudíky součástí. (Potlesk)

V závěrečném slově připomenul Čestmír Čejka, který celé setkání moderoval, ještě několik skutečností:

EU - jediná alternativa

"Založili jsme tradici Žofína, jako místa setkání politických vězňů komunistického režimu před třiceti pěti lety. Tehdy, v roce 1968, byl na tomto místě provolán vznik K231, tedy klub odsouzených politických vězňů dle komunistického stanného zákona číslo 231 z roku ´48 Sb. a zákonů jemu podobných, jimž za oběť padlo mnoho českých a slovenských demokratických vlastenců. Právě současná generace si musí uvědomit zrůdnost předchozí diktatury, aby se ubránila svodům a opakování této cesty. Proto na toto naše shromáždění pravidelně zveme vrcholné představitele našeho politického a společenského života, zveme představitele parlamentních demokratických stran, aby se ve svých projevech přihlásili k demokratickým cílům našeho státu a vyjádřili svoji rozhodnost při ochraně svobody a práv našich občanů.
Tato politická tribuna byla, je a vždy bude otevřena jen politikům oddaným právě těmto ideálům. Není a nikdy nebude na ní místo pro komunisty, ať se jmenují jakkoli, protože ideologie komunismu je - stejně jako ideologie nacismu - zločinným násilnickým politickým programem a proto nemůže mít v naší demokratické společnosti místo. Nikdo z nás proto nemá právo tento patologický relikt přivést do euroatlantického společenství jako náš politický vklad. (Potlesk)
... prošli jsme několika etapami nejrůznějších světových, evropských, ale i našich politických dějů. Jsme hrdými Čechy, jsme hrdi na historii našeho národa. Ale jsme si také vědomi jedné skutečnosti: Naše síla a velikost se může uplatnit jen za podmínek, že přijmeme vlastně v současné době jedinou alternativu, která se nám nabízí, a to je vytvoření evropského soustátí, nazývaného Evropskou unií. (Potlesk)
Musíme si uvědomit, že to není cesta lehká, jednoduchá, a že svou povahou bude spojena s celou řadou problémů. A k tomu, abychom je mohli řešit, musíme se umět postavit jako svébytní a hrdí občané České republiky. (Potlesk)

Na úplný konec bylo ještě předneseno

MEMORANDUM Konfederace politických vězňů ze slavnostního shromáždění na Žofíně dne 15. května 2003:

Političtí vězňové komunistického režimu v bývalé Československé republice vnímají vstup České republiky do Evropské unie jako návrat historické příslušnosti našeho státu k západní evropské, ale zejména euroatlantické kultuře, kam celým svým profilem, profilem našich dějin, český stát patří. Chceme, abychom od samého začátku našeho členství v Evropské unii byli vnímáni jako nezpochybnitelní zastánci občanských práv a demokratických politických zásad, které jsou spjaty s historií svébytného českého národa.
Takový požadavek je však nesplnitelný, pokud bude v našem politickém prostředí uznávána jako rovnocenný partner strana s krvavou minulostí komunistické diktatury, tj. KSČM.

Psáno v Praze 19. a 20. května 2003, mezititulky Šaman

PS: Všichni politici všech demokratických stran byli vítaní, všem političtí vězni zatlesklali. Ruce si s bývalými vězni komunismu podával stejně (jen prolétnuvší) Cyril Svoboda jako Václav Klaus, který se s nimi ještě po shromáždění chvíli zdržel v přilehlém salonku v "neformálním a srdečném rozhovoru". Všichni politici se zase rozplývali ochotou.
Tak jak to, že má šanci zrušení lustračního zákona, který jediný komunistické špičky nějak "potrestal"?


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku