Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.5.2003
Svátek má Monika




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Koruna v měsíčním horizontu pravděpodobně oslabí
 >REAKCE: Rodit doma?
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Lotrinské a šampaňské marmelády.
 >MROŽOVINY: Absolutně geniální posedlost
 >PSÍ PŘÍHODY: Obratný jako Houdini
 >TÉMA: Kdo chce být mučedníkem?
 >TÉMA: Sebevražedný terorismus
 >PRAHA: Vůz č. 2077 - tramvaj, barikáda a kavárna
 >FEJETON: Jen aby tu madurýdu udělal, aneb :Jak se máš Maruško?
 >UNIE Kolaps Evropské unie za dveřmi - a jak z toho ven
 >MÉDIA: Jenom jedny zprávy …
 >PENÍZE: Šance penzijního připojištění
 >NÁZOR: Volební právo dětí a mezigenerační konflikt
 >CHTIP: Zeměpis ženy a zeměpis muže
 >HUDBA A ZVUK: Hudební vývoj v nejranějším věku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
21.5. PSÍ PŘÍHODY: Obratný jako Houdini
Ondřej Neff

Situace byla tato: schylovalo se k večeru. Dostal jsem hlad. Šel jsem do kuchyně a namazal jsem si patku chleba Ramou a na ni položil plátek šunky. Bart se přišel podívat, co se děje. Vždycky mě kontroluje, když manipuluji potravinami v kuchyni. Když meju nádobí, odchází. Když zametám, pokusí se zakousnout smeták a pak taky odchází.

Bart přihlížel, já aranžoval šunku a v tom někdo zazvonil u vrátek.
"Barte, k noze," zavelel jsem. Spolu jsme šli k vrátkům. Spolu jsme uvítali návštěvu, já podáním ruky, on očucháváním. Návštěva nešla do domu, vyřídili jsme vše potřebné před domem. Bart se celou dobu kolem nás točil. Jednání jsem zkrátil na minimum. Měl jsem hlad a těšil jsem se na patku namazanou Rámou a na šunku. Mám rád chleba se šunkou a když je to patka, pak je to vůbec nejlepší. Kdybych byl rozmařilec, kupoval bych si malé kulaté bochníčky, skrojil bych patky, ty bych snědl a zbytek nadrobil ptákům. Nedělám to jen proto, že a) nejsem rozmařilec, b) patřím ke generaci vychované úctě k chlebu, moje matka zažila hladovění za první světové války a vedla mě k vědomí, že chleba není samozřejmost padající z nebe.

Návštěva vyprovozena mnou a Bartem, vrátka zamčena.
Vrátil jsem se do kuchyně.
Nalezl jsem ji takovou, jakou jsem ji opustil: linka na svém místě, dřez s kapající baterií na svém místě, lednička na svém místě.
Jenom chleba, ta patka s Ramou a šunkou, se někam zatoulala. Možná dostala křídla a odletěla na jih.
Spíš ji sežral Bart.
Jak se mu to mohlo podařit? Kde vyšetřil časovou skulinu? byl pořád se mnou.
Inu, léta dřiny dělají mistra z člověka i psa.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku