Saudská Arábie, Maroko a Izrael se v posledních několika dnech staly terčem sebevražedných teroristických útoků, které si vyžádaly velké oběti na lidských životech. Kde se vlastně vzal sebevražedný terorismus a proč je v takové míře používán?

S touto formou terorismu se přinejmenším setkaly již staří Římané na Blízkém východě, kde v době jejich nadvlády tyto metody používala židovská sekta Sicari (pojmenována podle krátké dýky - sica, kterou používala ke svým útokům). Osudy této sekty jsou poměrně dobře známé z filmu Massada.

O zhruba tisíc let později se objevil shiítský Řád atentátníků (The Order of Assassins). Mimochodem zkomolenina arabského jména pro hašiš - hashsäshin, hashishin, hashishiyyin, ashishin, kterým se členové řádu posilňovali, dala vzniknout slovu, jež je pro atentátníka používáno v různých podobách v několika jazycích - assassin. Řád je v islámském světě často prezentován jako bojovník proti křesťanskému útlaku - křižákům. Faktem však je, že na jeho kontě je mnohem větší množství zabitých muslimů než nevěřících. Řád byl aktivní zejména na území Persie, Sýrie a Palestiny. Dokonce se pokusil dvakrát neúspěšně zavraždit samotného Saladina. Co je ovšem velmi důležité je to, že se řád stal svým způsobem tvůrcem sebevražedné strategie tím, že pro ni našel interpretaci v rámci svého vyznání. Jeho členové prováděli útoky rovněž pomocí dýk, což často vyústilo v to, že byli po útoku nebo při pokusu o něj dopadeni a dopadení, jak jinak, končilo jejich smrtí - v očích řádu mučednickou smrtí. "Bojovníkům" vydávajícím se na vražednou misi bylo proto již dopředu garantováno místo v ráji. Ačkoli je sebevražda v Koránu zakázána, naopak není odmítána smrt v boji při obraně proti nepříteli. Tak teroristé - sebevrazi (v očích západu), jsou mučedníci v očích svých souvěrců. Nejdou totiž spáchat sebevraždu, ta není cílem útoku, ale jdou provést útok v jehož rámci zahynou.

Moderní formu sebevražedných útoků uvedli v život iránští klerikové v době války s Irákem v 80. letech minulého století. Tato metoda našla téměř okamžitě své následovníky v některých teroristických skupinách. Kupříkladu Hizballáh provedl již v roce 1983 sérii útoků proti americkým a francouzským cílům v Libanonu. Útoky si vyžádaly stovky obětí a vedly ke stažení mezinárodních jednotek z této oblasti, což u teroristů vyvolalo dojem, že tato metoda funguje. "Fungující" příklad samozřejmě přímo vybízí k opakování a následování dalšími teroristickými organizacemi - Hamas, Palestinský islámský jihad a další. A organizace v tom hrají důležitou roli. Jsou to totiž právě ony, kdo rozhodnou o používání této metody, jsou to ony, kdo vyhledávají vhodné lidi, sponzorují přípravu a výcvik a jsou to organizace, které vyšlou tyto jedince k provedení útoku.

Jaké výhody přináší tato metoda útoku? Především je to volba místa, času a podmínek (dostatečný počet potenciálních obětí), za kterých dojde k provedení útoku - nejčastěji k odpálení nálože. Rovněž umožňuje dopravení nálože do míst, kam by to bylo jinak téměř nemožné. Například ponechané zavazadlo v jeruzalémském autobuse by okamžitě vyvolalo poplach. Teroristické organizace se rovněž zbavují nesnadného úkolu naplánování ústupové cesty pro útočníky a jejich smrt následně znesnadňuje bezpečnostním složkám vyšetřování. Dopad na psychiku a morálku postižené společnosti je samozřejmě obrovský. Ostatně cílem teroristů je vyvolat paniku, pocit strachu a bezmoci, dokázat, že bezpečnostní opatření jsou neúčinná. Použití sebevražedných metod má také vyvolat dojem neotřesitelného odhodlání dané teroristické skupiny jít za svým cílem za jakoukoli cenu.

Co umožňuje rekrutovat a motivovat dobrovolníky pro sebevražedné akce? Jak již bylo uvedeno výše, problém sebevraždy versus Korán je řešen poněkud svéráznou interpretací sebevražedných útoků. To by ale možná nestačilo. "Mučedníkům" je tak slíben věčný život v ráji, ve kterém jsou řeky plné mléka a vína a bude o ně pečováno prostřednictvím 72 mladých panen. "Mučedníci" mají rovněž právo rezervovat místo v ráji až pro 70 svých příbuzných a co je také důležité, do ráje se dostanou v okamžiku smrti - důvod, proč mají sebevražední atentátníci často při odpalování nálože úsměv na rtech.

Nezanedbatelnou roli v náboru dobrovolníků hrají ekonomické podmínky. Rodině každého sebevraha jsou poskytovány finanční prostředky, což vedlo i k tomu, že některé početné rodiny vybíraly "dobrovolníka" ze svého středu. Kontroverzní bourání domů izraelskými bezpečnostními silami poněkud odsunulo ekonomickou výhodnost do pozadí a tak organizace musí více spoléhat na fanaticky orientované dobrovolníky. Zatím se zdá, že o ně není nouze. A bohužel příklad dvou dobrovolníků z Velké Británie ukazuje, že ani zdaleka nemusí jít o místní obyvatele frustrované z života v uprchlických táborech.

Bylo by ovšem mylné se domnívat, že sebevražedné atentáty jsou doménou pouze určité kultury či náboženství. Útoky v Izraeli, 11. září a islámský fundamentalismus jsou na západě více známy, protože se ho více dotýkají. Zdaleka největší množství sebevražedných teroristických útoků, které si vyžádaly tisíce obětí, však bylo provedeno na Srí Lance Tamilskými tygry. Zatímco počet útoků provedených např. Hizballáhem a Hamasem se blíží číslu 30 u každé organizace, Tamilští tygrové, respektive jejich sebevražedná jednotka Černí panteři, provedli takových útoků téměř dvě stovky. Při nich dokonce usmrtili dvě hlavy států - bývalého indického ministerského předsedu Rajiva Gandhiho (1991) a presidenta Srí Lanky Prendesa (1993). Motivace Tamilských tygrů je sekulárního charakteru - separatismus.

Je sebevražedná metoda terorismu metodou fungující? Svým způsobem ano, ale ne na strategické úrovni. Hizballáh dosáhl stažení mezinárodních jednotek z Libanonu, ale ne vytvoření státu založeného na islámském právu šaria. Hamas dosáhl zablokování naplňování dohod z Oslo, ale opět ne vytvoření palestinského státu. Teď se snaží zablokovat další návrh na řešení konfliktu. Akce Tamilských tygrů vedla k zastavení nasazení indických mírových sil.

Všechny tyto organizace však mají nějaký "hmatatelný" cíl, který je spojen s místem jejich aktivit. U Al Kajdy, která nejspíše stojí za útoky v S. Arábii a Maroku, je to zcela jiné. Tato organizace má globálně rozvětvenou síť, působí globálně a její cíle lze rovněž charakterizovat jako globální - potlačit vliv západní kultury a naopak šířit islám. Problematika této organizace by však vydala na samostatný článek.

Závěrem: dá se proti sebevražednému terorismu bránit? Obrana je velice těžká. Vyžaduje ostražitost obyvatelstva, zavedení dodatečných bezpečnostních opatření. V Izraeli např. musí mít každé místo kde se shromažďuje větší množství lidí vlastní ochranku, jsou instalovány detekční prostředky. Důležitou roli sehrávají zpravodajské a bezpečnostní služby. To jsou však již reakce na symptomy problému. Mnohem důležitější je zabránit desinterpretacím náboženství a politiky s cílem ospravedlnit sebevražedný terorismus. K tomu mohou přispět zvláštní vzdělávací programy a kampaně v ohrožených oblastech. Znesnadnění financování je nesmírně významnou formou obrany. Ačkoli mezinárodní společenství udělalo v této otázce hodně, zejména po 11. září, stále ještě existují zdroje a způsoby financování terorismu. Bylo by bláhové se domnívat, že se podaří všechny vysušit, ale stále ještě fungují nábožensky a sociálně orientované organizace, jejichž hlavním úkolem je shromažďovat finance pro teroristické organizace. Na základě zpráv CIA se odhaduje, že téměř jedna pětina islámských nevládních organizací je infiltrována příslušníky Al Kajdy nebo jinými teroristickými organizacemi. Větší mezinárodní jednota v boji proti terorismu by byla určitě také přínosnější. Zatímco například Hamas figuruje na americkém seznamu teroristických organizací, obdobný seznam EU obsahuje pouze její militantní křídlo. Paradoxně to byl Hamas, kdo se přihlásil k nedávným útokům, stejně jako k nejméně pěti dalším od počátku tohoto roku a jsou to představitelé Hamas, kdo hlásají, že jejich jediný cíl je zničení státu Izrael.

President USA G. W. Bush, bezprostředně po 11. září vyhlásil válku terorismu. Tato válka se dá stěží vyhrát, protože terorismus doprovází lidstvo odnepaměti a těžko bude zcela eliminován. Ustupování terorismu, jak ukazuje příklad Libanonu, však není řešením, naopak terorismus tak dostává novou živnou půdu. Smyslem války je proto zredukovat riziko terorismu na co nejnižší možnou míru.

Odkazy:
Paul Wilkinson, Terrorism Versus Democracy, The liberal state response, (2001)
Lawrence Freedman, Superterrorism, Policy responses, (2002)
Rohan Gunaratna, Inside Al-Qaeda, Global network of terror, (2003)
www.terrorism.com

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku