15.5. vyšel v NP článek paní Pavlíny Angelli , který označil ministryni Součkovou za osobu snažící se okrouhat práva žen v souvislosti s její snahou zakázat porodním asistentkám pomáhat ženám při porodech v domácnosti.

V porodnicích je novorozenci věnována od prvních okamžiků po narození po celou dobu jeho pobytu (který v případě, že porod proběhl normálním způsobem a na svět přišlo zdravé dítě, trvá 3-5 dní) minimálně tato základní péče:
- V první, páté a desáté minutě po narození je posuzován stav novorozence hodnocením pěti základních životních funkcí (tzv. skóre dle Apgarové). Pokud je skóre kriticky nízké, je nutný okamžitý zásah.
- Následuje vyhledávání zjevných (avšak během nitroděložního vývoje obtížně zjistitelných) anatomických poruch, jako je např. rozštěp patra, pupeční nebo šourková kýla, vadný vývoj kyčelního kloubu apod., které od počátku vyžadují zvláštní způsob zacházení s dítětem (později většinou mohou být operativně nebo jinak odstraněny).
- Odběr kapilární krve pro screening vrozených metabolických poruch (fenylketonurie, hypofunkce štítné žlázy). (Nepodařilo se mi zjistit, zda se v současnosti stejně jako dříve standardně provádí screening galaktosémie, intolerance fruktózy nebo mukoviscidózy).
- Po dobu 1-2 dní probíhá kontrola aerace plic, vstřebávání aspirované plodové vody, příjmu a vylučování potravy (ne zcela vzácnými vrozenými vadami jsou stenózy trávicího taktu
- vyžadují minimálně ohleduplnou techniku krmení, dále se také ne zcela výjimečně objevuje neprůchodnost trávicího traktu
- nutná okamžitá operace), hojení pupečního pahýlu.
- Přibližně po 24 hodinách po narození je potřeba začít u novorozence sledovat hladinu volného krevního bilirubinu (vzniká rozpadem fetálního hemoglobinu, který je postupně nahrazován hemoglobinem dospělých). V moderně vybavených ústavech se monitoring provádí orientačně pomocí přenosného přístroje na principu fotometru, který se přikládá na kůži, ve cca dvouhodinových intervalech (vyšetření trvá jen několik sekund) po dobu asi 12 hodin. Přibližná hodnota koncentrace bilirubinu v krvi se zobrazuje na displeji, pokud dosahuje kritických hodnot, je potřeba provést odběr žilní krve a laboratorně stanovit přesnou koncentraci. Je-li skutečně zvýšená, zahajuje se ihned léčení spočívající v umístění dítěte v inkubátoru a jeho ozařování světlem definované vlnové délky. Procedura trvá většinou 12 hodin, u komplikovanějších případů 24 hodin nebo i déle. (Bilirubin působí jako rozpojovač oxidační fosforylace zejména v tkáních CNS včetně mozku, která je zvláště u novorozence extrémně citlivá na poruchy energetického metabolismu). Zvýšené hodnoty hladiny volného bilirubinu vykazuje téměř polovina jinak zcela zdravých novorozenců, tato tzv. novorozenecká žloutenka (fyziologický ikterus) je běžným jevem (jeho důvodem je nezralost jaterní tkáně, snížená aktivita enzymu zajišťujícího konjugaci bilirubinu s kyselinou glukuronovou), neléčená však může zanechat trvalé poškození mozkové tkáně. (Závažnější průběh mívá u nedonošených dětí. Vedle ní existuje ještě mnoho typů vyloženě patologických žloutenek vyskytujících se především u nedonošených nebo Rh-inkompatibilních novorozenců, dále tzv. steroidní žloutenka, léčitelná přerušením kojení atd.)
- Třetí den života je dítě očkováno proti TBC.

Poruchy poporodní adaptace jsou velmi časté (30
- 50 %) u novorozenců narozených z rizikových těhotenství. Rovněž novorozenci s nízkou porodní hmotností (pod 2,5 kg) jsou v perinatálním období více ohroženi než děti s normální porodní hmotností (2,5
- 4 kg) a to pochopitelně tím více, čím nižší byla jejich porodní hmotnost. (Jak nadprůměrná, tak v důsledku nedonošenosti velmi nízká porodní hmotnost jsou navíc faktory komplikujícími průběh porodu, /vyskytují se celkem u 15
- 20 % novorozenců/, také porod plodu koncem pánevním. Dítě s velmi nízkou nebo naopak nadměrnou porodní hmotností se může narodit i z těhotenství trvajícího obvyklou dobu 40 týdnů.) Nicméně i u 4-7 % novorozenců narozených z normálního těhotenství a s normální porodní hmotností se vyskytují poruchy poporodní adaptace. Výskyt lehčích anatomických vad nemusí vždy souviset s průběhem těhotenství, rovněž s ním nesouvisejí vrozené metabolické poruchy, které jsou obvykle podmíněné geneticky. Také tzv. novorozenecká žloutenka, jak již bylo řečeno, postihuje téměř 50 % jinak zcela zdravých novorozenců.

Je zřejmé, že každá žena s rizikovým těhotenstvím, s předčasným nebo naopak opožděným porodem i žena s normální délkou těhotenství, pokud ultrazvukové vyšetření naznačuje možnost abnormálně nízké nebo vysoké porodní hmotnosti novorozence anebo obrácenou polohu plodu, by se každopádně měla vyhnout tzv. domácímu porodu. Ale i péče o novorozence narozené z normálního těhotenství a s normální porodní váhou je během užšího novorozeneckého období podle mého názoru obtížně proveditelná v domácích podmínkách. Je reálné, aby domácnost navštěvoval jednou nebo spíše i vícekrát denně (třeba jako placený nadstandard) neonatolog, nebo alespoň specielně vyškolená dětská sestra, po dobu nejméně tří dnů? (Běžný obvodní pediatr nemá specializaci neonatologie.) Jak by byl zajišťován rychlý transport (garantující nativní složení) vzorků biologických materiálů do laboratoře? Jakým způsobem bude u novorozence průběžně kontrolována hladina bilirubinu?

Nebo jde ženám toužícím po domácím porodu jen o to, dítě doma porodit a následně se s ním nechat hospitalizovat? Pak ovšem důvodům také nerozumím, protože v současnosti se porodnice o pacientky doslova přetahují nabídkou pokud možno co nejintimnějšího prostředí a individuální péče, v přítomnosti takřka jakýchkoliv nastávající matce blízkých osob. Poznámka paní Angelli o vnucené poloze vleže na porodním stole s nohama ve třmenech se týká bájné minulosti, alespoň pokus jde o porod s fyziologickým průběhem. Kdyby to bylo možné, snad by lékaři dovolili rodičkám v případě zájmu přivádět děti na svět do bazénku v nemocničním parku v poloze spícího netopýra. Okolo by pak křepčili otec dítěte, matka, babička i tchyně rodičky, jakož i všechny sestřenky do třetího kolena za zvuků fujary, na niž by pískal primář porodního oddělení (něco z toho za příplatek).

Jedinou nevýhodou nemocničního prostředí oproti domácímu se mi zdá být možnost nosokomiální nákazy, v dnešní době doufám nikoliv střevní infekce, ale např. zánětem spojivek se novorozenec v porodnici nakazit může. Přesto se mi zdá, že ministryni Součkové nejde o zestátnění čerstvě narozených dětí, o zkrácení práv rodiček a zadupání jejich svobody do země, ale prostě o zabezpečení co nejkvalitnější zdravotní péče o novorozené děti. Pokud snad má některá těhotná žena špatné zkušenosti z konkrétní porodnice (časté jsou zejména stížnosti na chování personálu), má zpravidla možnost si jednoduše vybrat jinou.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku