Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.5.2003
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >LITERATURA: Místo v cirkuse
 >LETECTVÍ: "Tetička Ju" zavítala do Prahy
 >ARCHITEKTURA: Secesní pohádka v Darmstadtu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Oběti nacismu, oběti komunismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pár poznámek ze sobotního výletu
 >PSÍ PŘÍHODY: Hodina mezi Vojtou a Brokem
 >POLITIKA: Dezinformace MFD kolem reformy veřejných financí
 >POLITIKA: Rozděl (opozici) a panuj
 >HUDBA A ZVUK: Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění
 >NÁZOR: IQ test novinářů 2003
 >EKONOMIKA: Převládá očekávání růstu
 >POSTŘEH: O rocku
 >NÁZOR: Snad každému…
 >PENÍZE: Klidné spaní za 4 tisíce ročně
 >CHTIP: Malý synek přemýšlí o kapitalismu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
27.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Pár poznámek ze sobotního výletu
Ondřej Neff

Přece jen a krajina vypadá ze sedla motorky jinak. Všimnete si věcí, které za sklem auta jaksi nejsou vidět. Některé jsou fajn, jiné jdou na nervy.

Líbí se mi vesnice a městečka, do kterých jako by se vrátil život. Někdy jsou to místa, o kterých jsem ani netušil, že existují - třeba jsem tudy někdy projel, bez povšimnutí. Putoval jsem v sobotu kolem Plzně a pak nahoru na Chomutov - a projel jsem Kralovicemi. To je příklad takového městečka, ze kterého jsem měl vyslovenou radost. Čisté, upravené místo, připadal jsem si trochu jako ve Francii - jakási pohodová radost z toho všeho tam čišelo.

Zajímavý je stav silnic v té oblasti. Někdy jedete po dokonalé asfaltce se skvělým povrchem, precizně značené, a pak najednou nastává měsíční krajina s dírami, jaké jsem na silnici už dlouho neviděl. Ovšem nejzajímavější úkaz jsem objevil právě na trase mezi Manětínem a zmíněnými Kralovicemi.
Jedu takhle po úzké, dosti rozbité silnici do kopce. Značky mě varují, že je přede mnou nechráněný přejezd. Zmírňuju, připomínám si ponaučení mého někdejšího francouzského přítele profesora Martineta, že "náraz do vlaku bolí, když na něj není člověk zvyklej", a už je tu přejezd, hodně hrbolatý, skoro stojím, mrknu vlevo, mrknu vpravo.... a vidím, že mezi pražci rostou mladé borovice, že tudy nepřejel vlak jistě deset let! Tuhle trať jsem pak přejížděl ještě asi třikrát. Zajímavo: u nás v Praze lidi kradou i kanálové mříže a nosí je do sběru a tady mají České dráhy (a jistě nejen tady) stovky tun kolejnic na pospas počasí a borovicím. Kolik asi stojí jedna kolejnice?
Na přemýšlení nebyl čas. Přidal jsem Sůze plyn a odjížděl od té zaborovicované trati.

Dodatek:
Dle dnešních cen jeden metr nové kolejnice váží 60,34 kg a stojí asi 930,- Kč, takře jeden metr kolejnice (dva kolejové pásy) stojí 1,860,- Kč, k tomu je nutné připočítat asi tři pražce ( každý cca 1.500,- Kč), a dále upevnění kolejnice na každý pražce (cenu neznám, ale taky to nebude málo). Samozřejmě se koeljnice nakupují na tuny, ale přepočet na metr dává docela hezkou představu :-)))



Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku