Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.5.2003
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >LITERATURA: Místo v cirkuse
 >LETECTVÍ: "Tetička Ju" zavítala do Prahy
 >ARCHITEKTURA: Secesní pohádka v Darmstadtu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Oběti nacismu, oběti komunismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pár poznámek ze sobotního výletu
 >PSÍ PŘÍHODY: Hodina mezi Vojtou a Brokem
 >POLITIKA: Dezinformace MFD kolem reformy veřejných financí
 >POLITIKA: Rozděl (opozici) a panuj
 >HUDBA A ZVUK: Dostat děti k hudbě je dobrodružství i umění
 >NÁZOR: IQ test novinářů 2003
 >EKONOMIKA: Převládá očekávání růstu
 >POSTŘEH: O rocku
 >NÁZOR: Snad každému…
 >PENÍZE: Klidné spaní za 4 tisíce ročně
 >CHTIP: Malý synek přemýšlí o kapitalismu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
27.5. POLITIKA: Dezinformace MFD kolem reformy veřejných financí
Jiří Sezemský

Diskuse kolem vládní reformy veřejných financí nabírá obrátek. Jediné, v čem se dnes politici, ekonomové i komentátoři bez výhrad shodnou, je nutnost uskutečnit takové kroky, které povedou k obratu nebezpečného trendu zvyšování státního dluhu. Křehká vládní většina však bude mít velké problémy prosadit i to málo, na čem se jí doposud podařilo dohodnout.
Jan Macháček v redakčním komentáři MF Dnes (Proč reforma bolí, 24. 5. 2003) vládě tleská a zřejmě je připraven podpořit každý, byť sebekontroverznější krok, na hony zavánějící reformou. Argumenty, jimiž své stanovisko obhajuje, jsou však velmi pochybné. Od listu s liberálním zaměřením by čtenář neočekával obhajobu zvyšování daní, což je zatím jediný viditelný krok "reformy". Od seriózního novináře by čtenář taktéž neočekával "kulantní" dezinformaci, že za zvyšování těchto daní "nemůže Evropská unie". Přeřazení cen řady služeb, telekomunikačních prostředků, energií atd. z nižší do vyšší sazby DPH je součástí podmínek ve smlouvě o přistoupení k EU. Diskuse je dnes vedena pouze o možném snížení této sazby ze 22% až na možných 15% a o časování zavedení této změny. Předčasnou platností tohoto kroku chce přitom vláda získat maximum prostředků pro látání svého děravého státního rozpočtu.
Rozum už stát zůstává nad Macháčkovou úvahou, že toto zvýšení daní časem "všem prospěje". Bude podobným způsobem obhajovat další "reformní" kroky, jako je zvýšení vyměřovacího základu živnostníkům pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění z dnešních 35% na 50%, nebo stanovení výše jejich minimálního příjmu? Může u těchto - pro řadu živnostníků likvidačních - změn asistovat tzv. vládní pravice? To nemluvě o dalších schválených bodech reformy, jako jsou majetková přiznání, kde je uvažovaný systém nastaven formou presumpce viny. Může vláda dále například zaručit, že razantní změny podmínek pro uzavírání stavebního spoření nepovedou ke kolapsu celého, do této chvíle stabilního systému?
K obhajobě nejvýraznějšího zvyšování cen za poslední léta používá J. Macháček podpásové údery takového kalibru, že pravice, která vládla v 90. letech, "kromě kupónové privatizace na reformy nesáhla". Místo aby kritizoval současné menší koaliční strany za příliš velké ústupky socialistům, vrací se účelově do minulosti. Nezbývá tedy - byť je to málo populární - než se spolu s ním vrátit na začátek 90. let. Do doby, kdy vlivem restriktivní měnové a rozpočtové politiky došlo k liberalizaci více než 90% cen, k transformaci daňového systému a k privatizaci tisíců podniků tehdy totálně zestátněné ekonomiky a zdaleka ne výlučně jen kupónovou metodou.
Je nutno připomenout, že tyto reformy byly prosazeny navzdory tuhému odporu tehdejší levicové části politického spektra, personifikované především Waltrem Komárkem a Milošem Zemanem. Ostatně levici se za posledních pět let nepodařilo - buď svojí neschopností nebo záměrně - zprivatizovat téměř vůbec nic a pokud ano, tak za pro stát velmi nevýhodných podmínek.
Zároveň byl v polovině 90. let zaveden adresný sociální systém, přičemž nikdo nepopírá, že jeho nastavené parametry mohly být změněny již dříve, o čemž do této chvíle nechtěla ani slyšet především ČSSD. Před volbami naopak nabízela opuštění adresného systému znovuzavedením plošných přídavků na děti, nadále změkčovala a rozšiřovala sociální síť, nemluvě již o nereálných předvolebních slibech léků zadarmo pro seniory, novomanželských půjček, placení alimentů státem, školských příspěvků atd. atd.
Nikdo dnes nebude tvrdit, že reformy vlád pravice byly zcela dotaženy do konce. Nikdo nebude zároveň tvrdit, že s odstupem času nebylo možné některé reformní kroky provést jinak, s dnešní zkušeností. Stejně tak snad nebude nikdo pochybovat o tom, že již téměř šest let valí socialistické vlády problém nutných reforem před sebou. O tom, že k výraznému zhoršení vývoje deficitů státních rozpočtů a dluhů veřejného sektoru došlo za Zemanovy a Špidlovy vlády, snad také tváří v tvář statistice nikdo nepochybuje. Současné "reformní" návrhy jsou pouhou slabou náplastí na řešení současné situace, jako by před ní vláda zavírala oči a navíc ani nevěřila, že se z nich vše podaří prosadit. Proto se zdá nepochopitelné, že někteří komentátoři mají tak krátkou paměť a zacházejí v relativizaci hodnocení polistopadového období tak daleko. Tím hůře, pokud vyjadřují redakční stanovisko druhého nejčtenějšího deníku.
Jiří Sezemský
tisková sekce ODS


Další články tohoto autora:
Jiří Sezemský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku