To že jsem schopen o rýmě psát jest známka toho, že jsem se už ze spárů smrti vykroutil a jsem mimo akutního nebezpečí, že v příštích pěti minutách kejchnu. Nepsal jsem tu snad nikdy o mých chorobách - převážně z toho důvodu, že žádné choroby nemám, jen tu a tam se seknu sekerou do palce nebo tak podobně.

Rýma mě postihla minulý týden, když jsem jel ve středu do Brna - autem, s klimatizací! Ano, soudím že právě ten pekelný vynález, jímž je auto s klimatizací, zapříčinil můj stav, který mě donutil slopat acylpyrin jako když slepice zobe zrní! Je ještě jeden vynález, horší než auto s klimatizací, totiž auto bez klimatizace.
Svatá pravda... S průdušky jsem neměl někdy problémy, až do roku... někdy... 1992, když jsem jel na Parcon na Slovensko s kamarády autem, jemuž jsem pro jeho rozměry přezdíval Bílý slon. Tento Slon (Audi 100, pětiválec 2300 ccm) měl všechno výkonné, včetně větráků, a tyto větráky mi sedm hodin na cestě tam a sedm hodin na cestě zpátky hnaly do obličeje a potažmo do plic samum horký cca 40stupňů celsia. Pak jsem několik let sípal, kdykoli jsem hovořil tak nahlas, aby mě slyšelo víc než 5 lidí déle než 5 minut, takže jsem se nestal tribunem lidu a otcem národa.

Pak se průdušky zklidnily a rozčílila je až cesta do Brna.
Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybych v tom stavu vylezl z letadla z Tchajwanu! Hned by mě popadli a strčili do pytle a lifrovali do karantény na Bulovku. K těm dvěma jistě hezkým studentkám, co tam trčí.
To k radosti mé a starosti jejich.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku