Prounijní argumenty o tom, že ani malí nejsou bezvýznamní, o tom, že je lepší se dát dohromady, společně pracovat a bránit se proti ekonomickým i válečným nepřízním - není to "když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady"? Husitské představy, prakticky ověřené, dotažené k dokonalosti komunistickými režimy a Pol Potem jsou cesta, kterou už někteří prošli. Jistě, sjednocená Evropa nevzniká tak primitivně a brutálně, ale demokraticky, s pomocí definovaných pravidel, chráněno pojistkami... Ale, opravdu to stačí? Velké systémy se spravují hůře než malé, pokud se používají metody vhodné pro ty malé. Spravují se efektivně metodami odpovídajícími jejich složitosti a velikosti - ale tam se na malé a jejich individuální potřeby moc nehledí. Jako příklad poslouží malá restaurace a kolejní menza: tam na nějaké výjimky a osobní chutě není místo.

Jakou má vlastně Unie filozofii, když se vedou spory o její zaměření. Jedni chtějí, aby byla protiváhou USA, jiní, aby byla jejich partnerem, protože jinak si Evropa neškrtne a bude v pozici těch malých. Otázka Ruska taky není vyjasněna - po Ural je to Evropa, ale do Unie ho nechceme.

Zatím se Unie jeví jako už dávno zapomenutá kolektivní domy, zvané kolhauzy, které se u nás budovaly po druhé válce. Jeden z nich stojí ve Zlíně. Pro ty, co nevědí, oč jde: sociální inženýři nové pokrokové společnosti vymysleli - a znělo to také logicky - domy, kde v bytech nebudou kuchyně a obýváky a zbytečně velké koupelny, protože vařit se bude společně v přízemí, prát společně v suterénu, bavit a odpočívat budou taky všichni pohromadě, protože je to pro rozvoj společnosti zdravější než zhoubný a síly a prostředky tříštící individualismus. Všechno krásně vymyšleno a zdůvodněno. Jenže se ukázalo, že kolektivní duch ne to nebyl jaksi připraven a dům byl adaptován na obyčejný činžák.

Gentleman

Gentlemanův deníček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku