Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.6.2003
Svátek má Dobroslav




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost
 >LIDŠTINY: Marjánko, vysmátá má!
 >PRÁVO: Tiskové prohlášení Jany Bobošíkové
 >POLITIKA: Tvrdý měkký muž
 >RODINA A PŘÁTELÉ: U nás se vaří, ba vyvařuje!
 >PSÍ PŘÍHODY: Neobvyklé setkání
 >EKOLOGIE: Populační strategie kůrovce a kalamita devadesátých let v Šumavském parku.
 >NÁZOR: Petr Mareš jde na -trávu- s rozumem
 >ŽIVOT: Práce pro republiku
 >POVÍDKA: Tichý Američan
 >FEJETON: Balení řetězů
 >PENÍZE: Bitva o penze začíná
 >POSTŘEH: O výpravčím
 >GLOSA: Jak se do lesa volá…
 >UNIE: Citáty ze záhrobí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
5.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost
Jan Kovanic

Disident v landsmanšaftu

Ve čtvrtek 29.5. 2003 pořádal Klub mladých Evropanů a sdružení studentů politologie POLIS na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, besedu "Češi a sudetští Němci v Evropě - Dialog nebo konflikt?" V posluchárně číslo 300 zazněla nejdříve slova moderátora Ondřeje Kučery z KME:

"...Vstup do Evropské unie neznamená jenom to, kolik dostaneme peněz z Bruselu nebo kolik mu budeme muset zaplatit. Bude také hodně od toho, zda dokážeme vyjít se svými partnery. A kde bychom měli začít dříve - mezi čtyřiadvaceti národy - než u nejbližších sousedů. A právě vztahy se sudetskými Němci jsou dosud převážně konfliktní záležitost. Ve spojené Evropě nám toto bude dělat velký problém. Pokud nebudeme chtít navázat dialog, uzavřou se nám možnosti, uzavřou se nám mnohé cesty a vývoj, od kterého se izolujeme, půjde dál a my zůstaneme na jeho okraji. Problematika sudetských Němců je jedním z bolavých témat. Diskuse v této oblasti doposud probíhala tím způsobem, že některý politik něco křikl na druhou stranu hranic a z druhé strany hranic rezonovala odpověď, která byla podobně vypjatá a podobně neproduktivní. Klub mladých Evropanů se domnívá, že diskuse na jakékoliv téma nemůže nikomu ublížit. Ptejme se na sporné otázky... Bude dobré, když začne ten dialog."

Načež zazněly tyto projevy:

Nejprve promluvil Bernd Posselt, člen Evropského parlamentu a zahraničněpolitický mluvčí CSU v Evropském parlamentu, předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení a člen Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Jeho řeč překládal do češtiny Milan Kobes z "kanceláře SL Praha":

"Vážené dámy, vážení pánové,
chtěl bych zde především poděkovat za pozvání. Je to už podruhé, co diskutuji na Karlově univerzitě se studenty. Považuji to za velice dobré znamení, že se takové diskuse konají. Děkuji zejména za to, že mám tu možnost s vámi hovořit o sudetoněmeckém a německo-českém sousedství v Evropě. Neboť jsme si zvykli rozlišovat mezi problémy budoucnosti, současnosti a minulosti. Ve skutečnosti tyto problémy spolu souvisí.

Národ bez minulosti je něco jako člověk bez paměti. Člověk, který nemá paměť je člověk, který se nedokáže orientovat. Tak je tomu i s národy. Češi a Němci byli vždy sousedé, Češi a sudetští Němci byli vždy sousedé, a vždycky sousedy budou. Proto je velice důležité, aby vzájemné vztahy byly uspořádány tak, aby to bylo dobré pro obě strany.

Kalkulace při vyhnání sudetských Němců byla kdysi jiná: Kalkulovalo se s tím, že vyhnanci budou nahnáni na západ do zničené země a že přispějí její destabilizaci. Na druhé straně měli být vyhnanci pro Čechy strašidlem. Sovětský svaz potřeboval nějakou legitimaci pro své panství, legitimaci pro ostnaté dráty, pro železnou oponu a tato legitimace byla, že je potřeba ochránit český národ před Němci a zejména před zlými sudetskými Němci.

Posledních dvanáct let je, díky Bohu, železná opona pryč - a zjišťujeme, že nejenom jsme - jako jsme vždycky byli - sousedé, ale že jsme se dostali ještě blíže sobě. Sudetští Němci žili v tzv. okrajových oblastech. Byli vyhnáni několik kilometrů dále, ale když se podívám na dnešní svět, kdy se dopravní prostředky staly rychlejšími, kde hospodářské souvislosti se staly těsnějšími a zrychlilo se zprostředkování informací, mohu říci, že dnes je Mnichov blíže Praze než dříve byly Karlovy Vary. Proto je důležité, abychom spolu dobře žili, a to se uskuteční v budoucnu v Evropské unii. Samozřejmě, EU sama problémy nevyřeší. Evropská unie je pouze rámcem, v němž se problémy dají řešit.

Řeknu vám příklad toho, co hraje velkou roli v evropské politické praxi: Je to například otázka Gibraltaru. Když se jedná o vnější vymezení EU, dostáváme se vždy k otázce Gibraltaru. Tato otázka vznikla roku 1712, po uzavření míru v Utrechtu po válce o španělské dědictví. Dalo by se říci, že se jedná o mrtvé dějiny. Britové vstoupili v r. 1973 do EU, Španělé v roce 1982. Ten problém není pořád ještě vyřešen. Ale my začínáme řešit tento problém. Evropská unie to nedělá automaticky, ale nabízí rámec tohoto řešení. Co je to, ten rámec? To je to právo, které je pro všechny stejně závazné. Je to skutečnost, že všechny strany jsou na sobě existencielně závislé a idea, že ve sjednocené Evropě nemůže být žádné násilné řešení konfliktů. Je to jen rámec - a k tomu je potřeba politiky, aby tento rámec konkrétně vyplnila.

A tak je tomu mezi Čechy a Němci, mezi Čechy a sudetskými Němci. Které problémy máme konkrétně? Nejdůležitější problémy jsou ty emocionální. Existují politici, kteří podceňují zásadně emoce v politice. Je to velká chyba. Většina lidí, ať už si to přizná nebo ne, myslí emocionálně. A Češi a Němci a Češi a sudetští Němci si vzájemně v dějinách přivodili mnoho ran. A tyto rány bolí pořád, především starší generace na obou stranách. A tyto rány je třeba léčit. Druhý problém jsou komplexy. Češi a sudetští Němci mají jednoho společného krajana: Je to Sigmund Freud. Tento nás učí, že témata, která potlačujeme, se znovu dostanou na povrch mnohem intenzivněji, a proto musíme naprosto otevřeně o těchto problémech mluvit, nebo tato potlačená témata vyjdou na povrch, kdy to bude nejméně vhodné. Co je to hlavní trauma? Je to vzájemný komplex méněcennosti. Z pohledu sudetských Němců jsou Češi velkým národem a oni jsou malá národní skupina. V očích sudetských Němců jsou čeští politici rafinovaní a nemají žádný jiný cíl, než je podvést a zmanipulovat. A stejně tak je to s Čechy - Češi nevidí sudetské Němce, nýbrž celou jazykovou oblast; jsou dokonce házeni do jednoho pytle Němci a Rakušané, což v Německu nikdo nedělá - a to je údajně ten velký soused, který chce Čechy potlačovat. A dále si Češi myslí, že němečtí a sudetoněmečtí politici jsou velice rafinovaní a chtějí převézt zase Čechy... A tyto vzájemné komplexy činí řešení vzájemných vztahů obtížné.

Všichni to asi znáte ze svého osobního života - jestliže máte přítele nebo přítelkyni. Když je ten vztah dobrý, můžete řešit ty největší problémy. Je-li ten vztah špatný, není-li tady důvěra, stává se i nejmenší maličkost peklem. Tak, jako je to mezi lidmi, je to i mezi sousedními národy. Promiňte, že jsem úvod koncentroval na tento psychologický problém, určitě se na všechny další konkrétní problémy dostane v další diskusi, ale chtěl jsem vám ozřejmit svoji základní tezi, že se jedná méně o praktické problémy a více o problémy emocionální. Proto je důležité vytvářet důvěru, a proto je důležité o všem otevřeně hovořit bez tabu. Za to, že to dnes máme možnost učinit vám děkuji."

Pak pohovořil historik Miroslav Kunštát, člen správní rady česko-německého Fondu budoucnosti. Bilancoval třináct let česko-sudetoněmeckého soužití a vypočítával všechny česko-německé smlouvy, které v té době byly uzavřeny. Bylo podle něj chybou, že se nepodařilo mezi českými a sudetoněmeckými politiky na nějaké vedlejší koleji k hlavnímu jednání najít minimální uspokojivou formuli, o které by se mohlo hlasovat. A tak poslanci z řad sudetských Němců vždy hlasovali proti těmto smlouvám (stejně jako část českých poslanců). Totéž jsme viděli i při hlasování Evropského parlamentu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Byly i úspěchy: Existuje spolupráce mezi Čechy a sudetskými Němci v každodenních záležitostech. U česko-německého Fondu budoucnosti bylo od roku 1998 schváleno asi 2.000 projektů, které vzešly zezdola, z občanské společnosti - a více než třetinu z nich spolu vymysleli Češi a sudetští Němci. Tyto society spolupracují.

Problémy jsou skutečně emocionální. "Řešíme naši neschopnost v krátké době učinit naše historické obrazy o tak složité a bolestné minulosti navzájem kompatibilní." Je třeba se seznámit s různými pohledy. "Pak by se nestalo že bychom cítili navzájem hlubokou neúctu k našim obětem, obětem, které jsou na obou stranách..." A nikdo by nekladl nálože pod Kříž smíření na Bukové hoře. Ty oběti byly i na sudetoněmecké straně, ty si nikdo nevymyslel. "Podobně jsem musel reagovat na prohlášení rakouského sudetoněmeckého sdružení, které, upírá Čechům jejich oběti - a dostáváme se do roviny počítání mrtvol. Pokud počítáme mrtvoly, přestaneme vnímat jednotlivé oběti. A přestaneme je uctívat."

"Jsem spíše skeptický, ale doufám, že nová platforma EU naší senzibilitu změní. Naše emoce postaví do jiného světla. Budeme lépe rozumět sami sobě - a to i v rozhovoru se sudetskými Němci, který je tak nesmírně nutný."

Pak česky promluvil Peter Barton, jednatel ze sudetoněmecké pražské kanceláře:

"Otevření kanceláře jsme velice dlouho a pečlivě připravovali. Byla nedávno otevřená, zájem je veliký. Není dne, abychom nedostávali dopisy nebo aby nepřicházeli čeští občané, kteří se chtějí informovat o naší práci nebo hledají kontakt k sudetským Němcům. Je vidět, že je tady něco, co už dávno bylo potřeba. Mám dojem, že to svůj účel splní."

Je to kontaktní kancelář pro každého, kdo by se chtěl něco dozvědět - pro jednotlivce i pro organizace. Dotazy jsou předávány dále. A jsou to dotazy: "Kdo bydlel v naší ulici? Kdo bydlel v našem domě? Rádi bychom poznali ty lidi, kteří nás předcházeli, kteří bydleli v těchto místnostech, jaká je historie našeho místa..."

Rádi by se podívali do archivu Domoviny. Dodnes vychází přes 70 regionálních časopisů pro každou konkrétní oblast v Sudetech - třeba pro Mimoňsko, Českolipsko, Jeseníky a podobně. Někdy jsou to prosby o to, najít zapomenuté německé příbuzné.

"Věřím, že po čase najdeme možnost, jak budeme moci ještě intenzivněji spolupracovat a nacházet cestu k sobě. A to má být smyslem kanceláře: Ukázat, že sudetští Němci nepatří do minulosti, patří do současnosti i budoucnosti této země, jsou složkou této země, jsou částí tohoto národa - že tady byli a že to taky tak zůstane." Snad si časem zvyknou i lidé, kteří byli původně kritičtí. Pomáhá to diskusi česko-české - jaké to bylo - i dává pohled do budoucna.

Pak se ještě moderátor zeptal na důvody hlasování B. Posselta, který v Evropském parlamentu hlasoval proti vstupu ČR do EU. To do určité míry přeťalo vzájemný kontakt mezi Čechy a sudetskými Němci. Přepis písemného stanoviska B. Posselta k tomuto hlasování jsme přinesli v úterý 3.6. 2002: (Toto NE není NE)

Bernd Posselt ještě poznamenal, že je kritizován z řad "sudetoněmeckých radikálů", protože se snaží přiblížit se české pozici pomocí kompromisu. Už ho málem dvakrát odvolali. Byl připraven riskovat roztržku s vlastními lidmi, pokud Češi udělají nějaký posun. To se však nestalo. Proto hlasoval Ne: "Evropská unie je společenství hodnot a práva, do které se Benešovy dekrety nehodí." Má radost, že už máme pozorovatele v Evropském parlamentu, kde se sedí podle abecedy: Vedle Posselta Pospíšil...

Pak teprve padl první dotaz z pléna: Diskutující připomněl, že nemůžeme zpětně změnit svoje zákony. Pak se zeptal, jestli hodlají sudetští Němci revidovat svůj program, známý jako "20 bodů". "Takovýto program je naprosto nepřijatelný. Dříve nebo později by se stal překážkou dialogu. Pan Posselt ten program nehájil a před více než rokem slíbil, že dojde k nějaké změně." Což by asi narazilo na nesouhlas členské základny landsmanšaftu. Witikobund, který není nejpočetnější, ale podílel se zásadním způsobem na vytvoření programu SL, není v podstatě ničím jiným, než "pokračováním Henleinovců". Kdy tedy dojde konečně k nějaké zásadní změně, která by dialog v budoucnu vůbec umožňovala? A v čem ta změna bude spočívat?

Bernd Posselt odpověděl:

"Především bych chtěl říci, že Sudetoněmecké krajanské sdružení bylo založeno před dvaapadesáti lety. Byla to vždycky demokratická organizace. Jako demokratická byla vždy uznávána všemi německými demokratickými stranami, jinak by hlavní představitelé antinacistů, jako například... Wenzel Jaksch a další představitelé sociálních demokratů nebo křesťanských socialistů, stejně tak Židů a katolíků, jinak by se tito lidé do této organizace nedali.

Přesto musí být takováto organizace neustále reformovaná. A já jsem vystoupil s cílem, že tyto reformy bych chtěl uspíšit. Během tří let ve funkci jsem některé úspěchy dosáhl... Jedno bych chtěl říci docela jasně:

Na základě žádného bodu sudetoněmeckého krajanského sdružení nebyl nikdy nikdo vyhnán, nebyl nikomu nikdy zkonfiskován majetek, nebyl diskriminován, nýbrž krajanskému sdružení bylo od začátku jasno, že se zasazuje pro sjednocenou Evropu na základě lidských práv. To platí jak pro aktuální programy, tak i pro programy dřívější. Přesto je třeba dále modernizovat, to je jasné.

Za druhé: Říkal jste, že nesmí existovat žádné retroaktivní právo." Ale právě takové byly tzv. prezidentské dekrety. Nebyly v souladu s platným právem demokratického Československa, byly proti standardu lidských práv a mezinárodního práva, bylo by možno je formálně prohlásit za zrušené. Mohl by se udělat právní akt, který by nebyl pro Čechy problematický, aby se tento problém dostal ze světa. Chtěl bych nechat fantazii českých zákonodárců, jak ho vyřeší... Jde o nacionalistickou zátěž minulosti, která patří na smetiště dějin...

(Konec zápisu. Pak už jsem musel odejít do práce, bylo 18:30. Ani jsem se nemohl zeptat pana Posselta, kdy Německo zruší "Hitlerovy dekrety"...)

Přepsáno z magnetického záznamu dne 2. června 2003

Všem, kdo chtějí o tématu diskutovat, nejdříve doporučuji důkladně si přečíst oněch demokratických "20 bodů" z roku 1961, což je dodnes platný dokument Sudetoněmecké rady. Připomínám, že bod č. 5 se skutečně dovolává Henleinových "Osmi karlovarských bodů" z dubna 1938...

Pro líné tady ještě překopíruji aspoň 3 body z oněch dvaceti. Jsou skutečně emotivní:

"8. Rozpínavý český nacionalismus použil v roce 1945 ve spolčení se sovětským imperialismem zhroucení německé říše, aby vyhnal sudetské Němce z jejich dědičně osídleného území a oloupil je o jejich národní bohatství. Tento postup je - nehledě na krutosti a vraždění, jež se přitom vyskytovaly - milionnásobným porušením lidských práv a svobod."

"15. Hlásíme se rovněž k nároku každého člověka, který je založen na přirozeném právu na nerušené usídlení ve svém zákonném bydlišti, jakož i právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usídlení v dědičně osídlených územích (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké etnické skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě tam ve svobodném sebeurčení. Poměry v Evropě - stejně tak jako poměr mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být pokládány teprve tehdy za normalizované, až toto právo bude uskutečněno.

16. Hlásíme se k právu na sebeurčení jako právu národů a etnických skupin určovat svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. S osudem sudetských Němců a jejich teritoria smí být proto nakládáno jen s jejich výslovným souhlasem."


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku