5.6. Na břehu evoluce
(eff)
Klausovi stoupenci, někdy svou zavilostí připomínající pretoriánskou gardu, si mohou pochvalovat, že konečně je v čele státu muž korektní, který by si na koloběžku nestoupl, ani kdyby mu za to někdo slíbil spisy Adama Smithe svázané v kůži Jana Rumla. A jeho protivníci žijí v pocitu uspokojení, že na jejich slova došlo a že to co prožíváme, je pád do pekel řízený tímto arcilotrem.
Slíbil slušný, standardní způsob vedení úřadu v duchu vyváženého mimo-stranictví. V tomto smyslu svoje sliby naplnil. Nevyužil pokušení pošťouchnout si do domečku z karet Špidlovy vlády. Vláda si kope hrob sama, a Klaus jenom dbá, aby se kopáči chovali slušně, nenadávali, nesmrkali do dlaně ale do kapesníku, uměli cizí jazyky a když se rozhodnou, že lopatou praští, tak aby s ní praštili metodami souznějícími s ústavu a nedělali s ní kotrmelce a přemety a klaunská vystoupení.
Jeho popularita v lidu roste, a to jistě nejen návštěvám hasičských bálů. Lidem se líbí co Klaus dělá a jak to dělá. Bohužel, někdy to vypadá, že Klaus leccos dělá, aby se to lidu líbilo, a protože zná své pappenheimské, zřejmě právě proto začal vychovávat Američany a poučovat je, jak se správně dělá světová politika. Českému rozumbradovi nesmírně záleží na "nezávislosti", přičemž za vrchol nezávislosti pokládá lahvové pivo doma. Tomuto typu byla adresována jinak zcela zbytečná mrzutost v souvislosti s americkou kampaní v Iráku.
Toto jsou tvary celkem zřetelně patrné v Klausově zahajovacím období. Mnohem hůře rozeznáme, co vlastně Václav Klaus chce, o co usiluje. Víme co nechce: být "demiurgem lidské společnosti", nechce se stavět "nad moudro lidské evoluce" a rozhodně nechce vytvářet "architekturu světa". Jenže právě to je podstata role státníka, a smutný je pohled na státníka, který toliko pokorně s břehu přihlíží bublání potůčku evoluce a drží svůj úřad v pořádku. Na takový pohled je ovšem brzy. Klaus má dlouhou cestu před sebou a že se dovede proměnit, to jsme viděli.
Aston
| 
