Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.6.2003
Svátek má Norbert




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Irena Válová z Media Observatory vyslýchána, odmítla vypovídat
 >REAKCE: Zpověď podivína
 >POLITIKA: Klausových prvních sto prezidentských dnů
 >GLOSA: Pojďme k referendu.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ireně se líbí na úřadech
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se patří otrávený pes
 >POVÍDKA: Most odnikud nikam
 >FEJETON: Krásné množství
 >EXOTIKA: Pohádka o bludičce Jasmíně
 >NÁZOR: Diskriminace jako porušení lidských práv?
 >NÁZOR: O bídě českých poměrů, nejen zelené politiky
 >GLOSA: Nakupující nepřemýšlející tlupy budou nakupovat u České televize
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost
 >LIDŠTINY: Marjánko, vysmátá má!
 >PRÁVO: Tiskové prohlášení Jany Bobošíkové

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
6.6. GLOSA: Nakupující nepřemýšlející tlupy budou nakupovat u České televize
Tomáš Haas


Došlo mi to až po přečtení reakce jednoho čtenáře článku Ivana Jemelky "Úšklebek Český sen", Česká media 2.6.2003 http://www.ceska-media.cz/gloss.html?gloss=2077)

"Lidi co blázníte?03.06.2003
...Podle mě to byl výborný nápad, donutit tyhle nakupující nepřemýšlející tlupy aby si uvědomili jak lehce jsou zmanipulovatelní a nepřemýšlí. to je tragédie dnešních lidí, že nepřemýšlí. Nechají si diktovat názory, ceny a život reklamou, televizí hlavně nepřemýšlet a neřešit. Proč taky když vám názor naservíruje redaktor až před nos. Já se u toho dokumentu bavil výborně a plantat do toho politiku a podobné věci je nesmysl. Autorům téhle akce tleskám. Hlavně mě tu nemasírujte tím jak jsou lidi chudí a snaží se proto nakupovat nejlevněji. Nejlevnější nakupování je hobby důchodců a několika jedinců."

Musím se přiznat, že jsem celou akci původně správně nepochopil. Je to asi tím, že stárnu, za mých studentských let studenti žertovali jinak. Ano, někdy trochu silně, ale i kanadské žertíky se dají zahrnout do množiny zvané humor. Ale přeci jenom je zde rozdíl, ty žertíky byly dost omezené, i u nás, i v Kanadě kde jsem studoval já, a proto se právem mohu pokládat za když už ne experta na kanadské žertíky, tedy alespoň za informovaného laika a někdy účastníka který býval někdy střelcem, někdy terčem tohoto typu srandy, a to dokonce v místě jejího původu. I když vlastně tím místem původu nebyla kanadská, ale spíše pikovická rýžoviště zlata. Ale to je jedno, studentský humor je typický prostředím ze kterého čerpá, a to není definováno geograficky, ale společensky.

Rozdíl spočíval v tom, že pokud se pamatuji, žertovalo se levně. Nemyslím tím jen kvalitu legrácek, ta byla různá, za některé z nich se jejich autoři nemusí stydět dodnes, a za některé se styděli již tenkrát, ale ani to není podstatné. Podstatné je, že jsme žertovali na svůj účet. A zase musím upřesňovat, kanadský žertík je svou podstatou žertem na něčí účet, ale tím účtem je míněno to, že kdosi je "obětí" takového žertu.

Zkrátka vše je jinak, naši studenti, Ministerstvo kultury a Česká televize vše předefinovali. Terčem žertíku už není kolega student, nebo někdy u těch odvážnějších snad profesor, terčem jsou tentokrát nakupující nepřemýšlející tlupy. Tedy ti, co nakupují potraviny ne proto, že by snad museli jíst, a záleží jim na každé koruně, ale protože se nechali oblbnout reklamou, a levné nákupy jsou jejich koníčkem.

Jsem rád, že mezi takové nepřemýšlející jedince nepatřím. I když se přiznám, že po shlédnutí několika reklam na dámské vložky lituji, že jsem mužem, a nikdy neprožiji ty krásné chvíle svobody, volnosti a jistoty, které prožívá každý měsíc každá žena během menstruace, pokud používá správné hygienické prostředky nabízené tou či onou firmou.

Jsou prostě věci, které se za peníze nedají koupit. Na vše ostatní je Master Charge, nebo Visa.

Anebo ministerstvo kultury, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie a Česká televize. Ti povýšili kanadský žertík na úplně novou rovinu, a zaslouží si za to náš obdiv. Jejich obětí není jen nešťastný jedinec, není jí jen "nepřemýšlející tlupa nakupujících", je jí i daňový oplatník, na jehož účet vláda a Česká televize tak ráda žertuje, a který to nakonec zaplatí svými daněmi, a koncesionářskými poplatky. Vážení diváci, pokud se chcete každý den zasmát i v budoucnu, nereptejte a plaťte, pište dopisy těm poslancům opozice, kteří nemají smysl pro humor, a nechtějí povolit české televizi navýšení koncesionářských poplatků.

Humor autorů a sponsorů této legrácky rozhodně není laciný, Ministrstvo kultury na její realizaci poskytlo prostřednictvím Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie 1000000, slovy jeden milion korun, a česká televize jako spoluproducent přihodila několik set tisíc. Rád bych napodobil pana ministra kultury, který nám vypočítal, co by se dalo nakoupit za cenu prohrané arbitráže, pro kterou spolu se svými kolegy odvolal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, jejímž bývalým členům poté vláda vyplatila odchodné, protože neporušili ani zákon ani pracovní kázeň (taky dobrý fór, pane ministře).

Jenže i když si díky ministerstvu, fondu a České televizi umím představit, kolik srandy se dá udělat za milion a půl, nedokáži si představit, kolik by se jí dalo udělat za tu fůru peněz, které představuje navýšení koncesionářských poplatků navrhované panem ministrem. Nevadí, máme nezávislou Radu a nezávislé poslance koalice, za jejichž nezávislost osobně ručí pan ministr, je tedy více než jisté, že se to brzy dozvíme, a že budeme mít co dělat, abychom se smíchy udrželi.

Smát se asi nebude ta babička, jejíž příběh zaujal publicistu Ivana Straku (Lidové noviny, 04.06.2003):

"Zbytečné je srdceryvné líčení nemohoucí babičky, kterou 'muselo stát mnoho sil, než se o berlích dovlekla' na místo 'přes celou Prahu' koupit si televizi za pět set. 'Jak se teď dostanu domů?' líčí I. Dubnová a J. Hympl její tragédii (MF Dnes 2. 6. 2003). Inu, babičko, kdyby ti dva redaktoři přemýšleli, řekli by vám: "Stejně jako s tím televizorem, a navíc snadněji - nemusíte se s ním tahat."

Nebude se smát, ačkoliv by měla, těch pět stovek, které ušetřila, jí postačí na to, aby zaplatila větší poplatky, a mohla se nechat bavit Českou televizí, nebo, pokud televizor nemá, protože patří do nemyslící nakupující tlupy, která žije na hranici chudoby, a jejíž koníčkem je sledování reklam, protože hledá příležitost, jak nakoupit levněji, může si za těch pět stovek předplatit Lidové noviny, a může se možná zasmát spolu s panem publicistou i těm dvěma nepřemýšlejícím, kteří v mfDNES propásli šanci a neporadili jí stejně vtipně, jako pan Straka.

Ta nemyslící tlupa nakupujících je ovšem zajímavá nejen tím, že si z ní můžeme dělat legraci. Je to zajímavé, ale pan ministr nalezl cestu, jak z nemyslící tlupy nakupujících udělat zdroj peněz pro právě tu televizi, která jejich zklamané tváře hodlá vystavovat na obrazovkách televizorů.

Pan ministr hodlá nejen navršit koncesionářské poplatky, chce rovněž zvětšit podíl reklamy na vysílacím čase České televize z jednoho procenta na tři. Skvělý nápad, nemyslící tlupa nakupujících, dostane šanci si nechat diktovat názory, ceny a život veřejnoprávní televizí, která je v přestávkách mezi reklamou bude vzdělávat hodnotnými pořady, jako vyváženým a objektivním zpravodajstvím, vážnou hudbou, pořady pro menšiny , původní dramatickou tvorbou, a podobnými vzdělávacími pořady, jako byl ten, ve kterém někteří z nich, díky České televizi a ministerstvu kultury, dostali příležitost si za své peníze zahrát.

Dostanou příležitost se stát náročnými diváky a ohrnovat nos nad "nováky", kteří se nechají manipulovat komerční televizí. Na tu se navíc nebudou muset muset dívat, Česká televize se stane místem, ve kterém reklamy nebudou manipulovat nemyslící tlupu nakupujících, ale informovat diváky o cenách, vlastnostech a dostupnosti kvalitních výrobků. Česká televize bude moci produkovat více koncertů vážné hudby a pořadů pro minority, její sledovanost tím pádem stoupne, za více peněz z reklam bude moci natočit více kvalitních pořadů vysoke umělecké úrovně, její sledovanost tím pádem stoupne, a tak pořád dokola.

Bývalí příslušníci nemyslící tlupy nakupujících, včetně té babičky o berlích, budou moci přestat hloupě hledat kde lacino nakupovat, a budou si moci najít jiného koníčka, mohou třeba hrát golf v Kalifornii, sbírat obrazy, věnovat se charitě, investovat do realit, cestovat do Tibetu, prostě dělat něco více duševně povznášejícího než se zajímat kde se dá koupit laciná televize, nebo levný bůček.

Geniální nápad, škoda, že to pana ministra nenapadlo dříve. Nejspíš to je tím, že Českou televizi ovládali lidé, kteří si nenechali poradit od skutečných znalců zákonů mediálních trhů, redaktorů a publicistů objektivního a nestraného zpravodajství, a tvůrců diváckých trháků vysoké umělecké úrovně - televizních odborářů.

Ano to vše mi došlo až teď. Asi stárnu, a můj smysl pro humor už není tím čím býval. Nemohu si pomoci, ale z celé akce "Český sen" na mě čišelo pohrdání divákem, pohrdání lidmi, pro které laciné nakupování není koníčkem, ale nutností, a jeví se mi jako pohrdání občany, kteří tento nevkusný a hrubý vtip nakonec díky ministertvu kultury a České televizi zaplatili. Mohu si jen povzdychnout nad tím, že se nedokáži připojit k anonymnímu čtenáři článku pana Jemelky a spolu s ním zvolat:

"Já se u toho dokumentu bavil výborně a plantat do toho politiku a podobné věci je nesmysl. Autorům téhle akce tleskám."

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku