Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.6.2003
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >SPORT: Praha cílem Torch Run
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá- jsou to uši krokodýla!
 >SPORT: Je Česká televize a vedení NBL v obraze?
 >EKOLOGIE:Sbohem, přehrado
 >SPOLEČNOST: Západní civilizace ve vlastní pasti
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >ZAMYŠLENÍ: Příchod globalisace
 >NÁZOR: To be or not to be v EU?
 >POSTŘEH: O pantoflích
 >PRÁVO: Irena Válová z Media Observatory vyslýchána, odmítla vypovídat
 >REAKCE: Zpověď podivína
 >POLITIKA: Klausových prvních sto prezidentských dnů
 >GLOSA: Pojďme k referendu.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ireně se líbí na úřadech
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se patří otrávený pes

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
7.6. NÁZOR: To be or not to be v EU?
H. Houdini


O co vlastně jde?

Je to marné, my zdejší máme pro drama skutečně vyvinutý smysl. Jsme prostě komedianti od nátury. Zřejmě proto, že jsme museli celá staletí čelit útlaku nerudných cizáků. Ono s úsměvem na tváři jde všechno lépe a v boji o národní identitu to platí snad dvojnásob. Tváří v tvář národní tragedii jsme schopni masově roztáhnout ústa v šaškovském úšklebku a čelit jí černým humorem. Zástupy dobyvatelů doplatily na tuto naši schopnost přetvařovat se až do posledního okamžiku. Převlékáme kabáty s rychlostí, kterou nám závidí i mnohé vyspělé státy. Úsměv bývá náhle nahrazen výrazem spravedlivého hněvu a smějící se bestie opět triumfují.
Naopak, tváří v tvář národní prkotině, třeba takové pomlčce v názvu, jsme schopni rozpoutat bratrovražedný boj a třeba i mezinárodní roztržku. Ti co nám vládnou nás velmi dobře znají. Jsou to komedianti vybraní z komediantů, mistři svého oboru a o mentalitě svého publika vědí dost i bez různých seznamů. Rozděl a panuj! Dav se chce bavit a nejlépe chutná taková vyrovnaná pranice. Stačí tedy hrát jakékoliv "miluji a nenávidím" a bude vždycky vyprodáno. Bude tak narváno, že si nikdo nevšimne, co se to vlastně děje ve skutečnosti.
Ne nadarmo byl v nově nabyté svobodě presidentem nejprve dramatik a potom teprve pragmatik. Protože se ve skutečnosti hrála fraška, muselo to při předávání moci vypadat co nejvíce dramaticky. Místo skutečné krve však musela téci sladkobolná hesla a kečup. O jindy tak důležitých penězích řeč programově nebyla, ty už měly své obmyšlené dávno určeny, jen se ve všeobecné euforii musely najít ty nejméně nápadné způsoby. Scénáristé z Prognosťáku se přes tento technický problém snadno přenesli. Jak jinak než slovy národem milovaného dramatika (podotýkám, že hlavně těmi nikdy nevyslovenými!) ze kterých nad slunce jasně vyplývalo, že teď, když je komunista konečně mrtev, tak už vlastně není o čem mluvit, neboť teď přece opravdu patří všechno nám a my si to jen za pár týdnů spravedlivě rozdělíme.
Komouši nám před očima vyměnili svěrací kazajku ideologie za fráček ustřižený z chudoby a my si ani nevšimli. Viseli jsme na ústech dramatikovi, který nás přivedl na konec tunelu a my s ním po dlouhé době opět spatřili světlo. Někde v dálce dokonce i Evropu. To jsme ještě netušili, že na konci světla nás čeká zase jenom další tunel.
Ty časy jsou dávno pryč, dnes se hraje zbrusu nový kousek. Patříme do Evropy nebo ne? Chceme jít s ní a nebo chceme jít jinak a jinam? Je pro nás dost dobrá? Neukradne nám naší tak draze vykoupenou národní identitu? Padají všechny možné otázky, padají ostrá slova, čtenáři Neviditelného psa si opět lají jako už dlouho ne, prostě máme drama. Ve stínu nábožného vzrušení z blížícího se nanebevzetí či apokalypsy přehlížíme již zase skutečnost, že na našem mínění vůbec nezáleží. Toto komické referendum smí dopadnout doslova jak chce. Pro vládu není závazné, pro nás není žádné omezení jak málo nás smí přijít, prostě hraje se fraška, jen to musí dramaticky vypadat.
Nežerte jim to, volte jak vás srdce táhne, hlasujte nohama, ganz egal, všechno nějak dopadne. Možná se jednou dočkáme i pořádného zákona o referendu a jeho důstojnějšího využívání než je tento komický kousek. Bude to však asi chvíli trvat, neboť naši vládci se hlasu lidu bojí a brzdí před ním jak jen mohou. Jak by ne, vždyť nám denně lžou, okrádají nás a změnu programu mají na plakátech vyhrazenu.
Jak jindy chodím hlasovat jako hodinky, tentokrát asi nepůjdu. Jsem sice demokrat, ale ve fraškách se mi nechce účinkovat. Rozhodněte rozhodnuté i za mne a hlavně se přitom nezapomeňte usmívat. A nezapomeňte, dokud nejde o život…….!




Další články tohoto autora:
H. Houdini

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku