Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.6.2003
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >SPORT: Praha cílem Torch Run
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá- jsou to uši krokodýla!
 >SPORT: Je Česká televize a vedení NBL v obraze?
 >EKOLOGIE:Sbohem, přehrado
 >SPOLEČNOST: Západní civilizace ve vlastní pasti
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >ZAMYŠLENÍ: Příchod globalisace
 >NÁZOR: To be or not to be v EU?
 >POSTŘEH: O pantoflích
 >PRÁVO: Irena Válová z Media Observatory vyslýchána, odmítla vypovídat
 >REAKCE: Zpověď podivína
 >POLITIKA: Klausových prvních sto prezidentských dnů
 >GLOSA: Pojďme k referendu.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ireně se líbí na úřadech
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se patří otrávený pes

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
7.6. ZAMYŠLENÍ: Příchod globalisace
Jan Beneš

Stýskalo se nám po tom, co zove "evropská kultura", ale v tomto případě to bylo jenom kafe, jež je vám předloženo třeba u Dvou magotů v městě Paříži, a jež se za onoho času v Americe prostě nevyskytovalo. Samozřejmě, byla to ona marnost s jakou Fanka z Čapkova Loupežníka vzpomíná a želí svého ztraceného mládí, ale pak byla náhle naplněna měrou nebývalou, neb v obci Clintwoodově (když ho radnice rozzlobila, stran přístavby garáže, dosáhl tam toho být starostou sám) objevila se Créperia. Pokud se pana Clint Eastwooda týče, dočkal se nejen přístavby garáže, ale obec i vodárny, jež moc úřední s odvoláním na životní prostředí nepovolovala. Udílení sankcí za překročení přídělů vody jevilo se úřadu samozřejmě výhodnější. Je to tatáž obec, kde kdysi, když ještě na to obec být obcí neměla, postavil si svou Jestřábí věž jistý Robinson Jeffers, v naději, že mu opuštěné pobřeží s jedním klášterem Karmelitánů poblíž, zajistí dostatečnou opuštěnost k tvorbě v baráku, kam si až do smrti tvrdošíjně nenechal zavést ani plyn, ani elektřinu a trval na svícení loučemi. Ačkoli opuštěné pobřeží se stalo mezitím in, z čehož se mohl básník zbláznit. Před lidmi dával přednost kamenům.
Za zmínku snad stojí, že ledva zemřel, truchlící rodinka ho přestala respektovat a plynaři tam kopali a elektrikáři natahovali dráty ještě než měl pohřeb.
Pro nás však byla v té chvíli důležitá ta Créperia (pokud jde o Robinsona Jefferse, když jsem dokazoval v tiráži výtisku klubu přátel poesie, že česky vyšel nákladem 10 000, bylo to považováno za komunistickou propagandu, ačkoli za to mohl jen Kamil Bednář. Náklady Jefferse ve vlasti nikdy nepřesáhly tisícovku. Pokud jde o Jestřábí věž, Jeffers byl hubeňour, Škvorecký i Škvorecká, které jsem tam vzal, průlezy v té věži prošli jen za pomoci notného a velmi lopotného prostrkání).
V té době nám život v Paříži (o němž se raději nezmiňovat, neb se skládal hlavně z toho, že jsme na něj permanentně neměli) ještě pořád připadal v vznosný (jak by ne, u Dvou magotů mne kousl leopard Salvatora Dali) a život u Pacifiku byl o takovou vznosnost ochuzen. Což vše pramenilo z toho, že jsme byli hlupáci v mentalitě pražského intelektuálna zakletí a být kousnut leopardem Salvátora Dali nám připadalo významnější než to, že žijeme v zemi, kde na život v ní máme.
Do chvíle, než v Créperii, jež se objevila v Carmelu, objevena i mašina na kafe typu espresso. Rovněž crépes nebyly k zahození, jakož i víno z kalifornských svahů. Záhy zjištěno, že hlavně není k zahození majitel, veterán Cizinecké legie, kde si odsloužil 15 let. Svého rodu pak Belgičan. Muž sympatický už proto, že když jsme si dali lahvinku, cítil za svou povinnost přidat lahvinku na účet podniku. Zejména, tak jako v Cizinecké legii, dbal na čistotu popelníků, kde se popelník s jediným vajglem považuje za nepřípustný. Víme od něho.
Takže jsme s majitelem vedli řeči o životě a časem se v tom podniku vytvořil takový spolek lidí shodné krevní skupiny, většinou veteránů odněkud, včetně Rhodesie, s vyjimkou nemravně mladého Phillipe, který opustil sladkou Francii směrem USA právě proto, že se mu nechtělo být francouzským vojákem, neb se nepovažoval za Francouze, ale Alsasana krve německé, ale navzdory tomu, každou třetí sobotu a neděli, trávil jako vojín místní Národní gardy. To pak na naše sedánky přicházel uprášen z bojových aktivit na rozsáhlých a jinak ladem ležících pozemcích Fort Roberts. Naplněn stížnostmi, že mu v tanku nefungovalo radio, případně, že tank nefungoval vůbec. My se zas divili, že funguje vůbec někdy, neb to byla M 41 z roku 1950.
Taky tam chodil dost často somrovat chlápek, co se snažil vypadat jako jeden z Willage People, co tehdy zrovna v Americe letěli, neb si taky opatřil čepici SS, ale byl ze svého nemakančekovství tráveného většinou na pláži, na rozdíl od nich krásně opálený. Ten si zas většinou stěžoval jak mizerně ho při životě vydržuje sociálka welfare (co jsme na ni všichni přispívali). Občas též zahovořil o tom, že kdyby žil v SSSR, byl by už dávno významným světovým režisérem, neb tam k tomu a vůbec všemu ostatnímu, co si zamane má každý možnost. Pak dostal sklenku, vypil ji, poděkoval a šel domů, či kam to chodil.
Cizinecký legionář si nechal říkat Hugh, česky tedy Hjůk, a že je kromě všeho taky boss se projevilo nejen u těch popelníků. Jednou, když si žena mimoděk postěžovala, že její crépe, byla dnes cítit po spáleném oleji, neb kuchtík dost neočistil plotnu, Hugh vstal od své sklenice a své "na dům" donesené lahvinky San Sebastian, aby kuchaři o pár kroků dál oznámil, že už může jít domů a zítra nechodit. Načež ten nelítostný kapitalista zamachroval pokladnou, vyplatil kuchaři co jeho bylo a kázal mu vypadnout. Ono se stejně už schylovalo k zavření a další zájemci o crépe nebyli. Kdyby byli, Hugh je dokázal dělat výstavní a o čistotu plotny dbal jako o čistotu popelníků, ačkoli se o tom ve spojitosti s Cizineckou legií a tamo panujícími mravy nezmiňoval..
Což vše byl život tak zvaně pekňúčký, jak říkala naše přítelkyně Veronika rodu slovenského. Leč nic pěkného není na věky. Roku 1986 si svrchovaný kalifornský lid našeho okresu přezdívaného Steinbeck County odhlasoval, že v hospodách se nesmí kouřit, s čímž se Hugh nehodlal smířit a hospodu zavřel. Dal vědět, že si koupil farmu v Thajsku a hodlá tam zbytek svých dnů strávit s partou tří osmnáctek. No, ony ženské v Thajsku všecky vypadají na 18 nejméně do svých 45, ale je mu to přáno. Když máte smůlu a tuhle hezkou orientální panenku na hraní si opatříte (k disposici je katalog nevěst) tak se vám změní ve svrasklou opičku už ve 25. Vím o čem mluvím, jednu si přivezl soused.
Partička se po zániku Hugovy Creperie rozpadla.
Pokud jde o kafe, mašinu na espreso jsme sice měli doma, ale společenský život jde jinudy. Naštěstí si mezitím svou vlastní hospodu, Chez Fifi, otevřel Phillipe. Mezitím to v NG dotáhl na seržanta. Crépes tam nezavedl, nicméně měl dobrou italskou mašinu na presso.
To se ostatně mezitím stalo populární po celé Americe a dneska ho máte k mání v každém supermarketu. Jak jsou už Amíci analytičtí, tak na to vymyslili automat, který chybu lidského tvůrce, jaká vás může potkat třeba u těch Magotů vylučuje. A samozřejmě se záhy objevil celý řetěz kavárniček Starbuck, taky všude, který se na to specializuje, kdyby vám to obyčejné z automatu v supermarketu nesedělo. Dělají jich tam z různých káv celkem 26 druhů.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku