Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.6.2003
Svátek má Stanislava




  Výběr z vydání
 >SPORT: Na Staroměstském náměstí hořel oheň speciálních olympiád
 >SPOLEČNOST: Příběhy české justice
 >VĚDOHLED: Čeho je příčinou GABA?
 >NÁZOR: Už vidím hvězdičky...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zase jedna šílenost na internetu
 >PSÍ PŘÍHODY: Artuš asistoval při stříhání
 >NÁZOR: Stačí říci NE !
 >NÁZOR: Komunikace po česku, aneb čestí demokraté to té EU už vysvětlí.
 >ZDRAVÍ: Budou v EU lidské orgány na prodej ?
 >NÁZOR: Není malých rolí
 >ENERGIE: Návrh státní energetické koncepce
 >NÁZOR: Fenomén Švejk
 >GLOSA: Jiné využití kauzy paní Bobošíkové.
 >TÉMA: Vojna je nevolnictví
 >GLOSA: Sýrárnám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
9.6. ZDRAVÍ: Budou v EU lidské orgány na prodej ?
Adam Geront

V příštím roce uplyne půl století od jednoho z nejpozoruhodnějšího vítězství bojovníků se smrtí . Dr. Joseph Murray v r. 1954 v Bostonu, ve státě Massachusetts, jako první provedl úspěšnou transplantaci ledviny, čímž zahájil novou éru v léčbě konečných stadii orgánových nemocí. Skutečným milníkem v historii lékařství, se stala první transplantace srdce v prosinci 1967. Dr.Christiaan Barnard, jihoafrický chirurg, jako první transplantoval celé lidské srdce z jednoho člověka do hrudi druhého. I když se do té doby dařilo lékařům úspěšně transplantovat ledviny i játra, přenos orgánu se kterým je poeticky spojován život i láska , vyvolal senzaci a obrovský zájem vědecké i laické veřejnosti . Následoval nepřehledný počet úspěšných operací po celém světě, například jen transplantací srdce bylo za posledních 35 let provedeno kolem 45 000. Přenos orgánů přešel z oblasti experimentální medicíny do všední lékařské praxe. Nicméně boom transplantací se zastavil koncem devadesátých let a počet transplantací orgánů v rozvinutých zemích progresivně klesá. Při tom počet čekatelů na život zachraňující operaci paradoxně neroste. Umírají , aniž by se dočkali dárce. Proč tomu tak je ? To je námět tohoto sdělení.
Z technického hlediska přenos orgánů z jednoho člověka do druhého v současnosti nepředstavuje pro specialisty zvláštní problém. Jedná se ovšem o operaci komplikovanou, vyžadující dokonalé přístrojové vybavení, perfektní pooperační péči za účasti několika desítek odborníku Je to ekonomicky náročné , znamená velikou zátěž i riziko pro nemocného, ale mnohdy je to jediná možnost, jak odvrátit hrozící úmrti. Na druhé straně, častější přenos orgánů v zásadě limitují dvě rozhodující překážky :
l. přijetí (vhojení) cizího orgánu tělem nemocného
2.. dostupnost vhodných orgánů k transplantaci.
K tomu prvnímu. Není možno jednoduše vzít orgán z jednoho lidského těla a přesadit ho do jiného.Musí existovat určitá genetická podobnost mezi příjemcem a dárcem, aby nedošlo k odhojení, odloučení orgánu- rejekci. Možná, že právě proto mají lepší vyhlídky na vhojení orgány darované nejbližšími příbuznými. Znamená to pro jednotlivého kandidáta transplantace, že i když je vytoužený orgán k dispozici, nemusí být kompatibilní s jeho tkáněmi .Choval by se jako cizorodá tkáň . V takovém případě Imunitní systém příjemce rozpozná voperovaný orgán jako ohrožení integrity organizmu, na orgán zaútočí, dojde k rejekci. Orgán nefunguje a podléhá anatomické destrukci. Tkáňová typizace a použití léků potlačujících imunitu jsou nástroje moderní medicíny, které tuto reakci dokážou do určité míry zvládnout.. Imunosupressivní léčba je bohužel velmi nákladná, v konečných důsledcích zdraví škodlivá a navíc musí probíhat po celý další zbytek života příjemce transplantovaného orgánu. Provází ji řada komplikací : zvýšené nebezpečí vzniku těžkých virových, bakteriálních i plísňových onemocnění a dokonce i nádorového bujení. Znamená tedy pro recipienta orgánu závažný handicap, či jakousi daň za záchranu, prodloužení života, za zlepšení jeho kvality .
Druhou barierou je dostupnost vhodných orgánů . Vede k poklesu počtu transplantací, prodlužuje utrpení pacientů na čekací listině ( waiting-list - WL) kandidátů transplantace a směruje k nevyhnutném tragickému konci.Nedostatek orgánů nepřestává být vážným celosvětovým problémem. Tíživě doléhá i na naše nemocné, jejichž počet dosahuje jednoho tisíce na WL ledvin, srdce, jater i plic Dík Prof. Pafkovi a jeho teamu spolupracovníků v Praze-Motole, je Česká republika (ČR) geograficky poslední, východní zemí, kde se transplantace plic ještě vůbec provádí.Jako všude v západních zemích i u nás, počet čekatelů na vhodný orgán k transplantaci, daleko převyšuje počet dárců orgánů, zemřelých i živých Nedostatek orgánů k transplantaci je tak naléhavý,že dal vzniknout čilému černému trhu s orgány, zejména ledvinami. Dosud ovšem prokázané kupčení s lidskými orgány světová veřejnost odsuzuje Obchod s lidskými orgány je pokládán za morální selhání,ne-li hyenizmus a státní moc prodej orgánů trestá vězením . U lékařů kteří s k tomu propůjčí dochází ke ztrátě licence k výkonu lékařského povolání. Zatím, se v celém civilizovaném světě o poskytovateli orgánu mluví jako o dárci ( donor ) - ne prodejci, ale hlasy volající po změně, po legalizaci obchodu s lidskými orgány, sílí.
Příkladem může být výzva předních britských transplantologů adresovaná vládě UK ,aby byl prodej lidských orgánů legalizován ( BBC News - on line - 19.05.2003). Regulovaný trh s orgány dárců by měl snížit takzvaný transplantační turismus a rovněž tak ilegální obchody s orgány, dokonce na internetu. Italská policie celkem nedávno odhalila rozsáhlou internetovou mezinárodní síť překupníků s pašovanými orgány. V roce 1998 FBI vypátrala v USA dva Číňany,kteří nabízeli k prodeji orgány z těl popravených delikventů, jeden z obviněných byl bývalý prokurátor…
Jak probíhá transplantační turismus ? Dobře situovanému nevyléčitelnému nemocnému se selhávajícími ledvinami, se stav zhoršuje, vzdor pravidelné přístrojové hemodialýze. Tuto proceduru na očistění krve podstupuje třikrát týdne po 5 hodinách. Takže mu na WL po několika měsících, ne-li létech (funkci ledviny na rozdíl od jiných orgánů je dlouho možno nahrazovat uměle) -dojde trpělivost a ilegálně si dojedná transplantaci ledviny v Indii Zde podle zjištění žurnalistů z BBC, chudí lidé běžně nabízejí k prodají jednu ze svých ledvin .Cena se pohybuje kolem 400 Liber ster. Bohatí západní cizinci zaplatí ovšem 20 000 liber, ale většinu peněz shrábne překupník. Ženy a muži, kteří dobrovolně nabízejí k prodeji ledvinu, se rekrutují z nejchudších vrstev společnosti. Naléhavě potřebují peníze, aby poplatili dluhy nebo nakoupili potraviny .V slumech jsou lidé prakticky bez práce Jedna z oblastí indického města Madras dostala dokonce přezdívku " ledvinová oblast ." , v tak obrovském počtu zde obyvatelé ledvinu prodali. Zákon prodej orgánů přirozeně zakazuje. Přijala ho indická vláda před 10 léty . Na kvetoucí obchod s ledvinami to však nemá žádný prakticky dopad. Nemocní Britové po návratu z Indie říkají, že vám zde v jedné místnosti nemocnice nabídnou na výběr až 5 dárců , aby jste vybrali jednoho, jehož ledvina se vám zdá nejvhodnější a ta, se k přenosu od živého dárce, použije. Jenže jak uvádí The Lancet, riziko cesty za ledvinou do Indie nebo Pakistanu je obrovské. Z 23 pacientů transplantovaných v cizině, 8 zemřelo .Dalších 5 nemocných o ledvinu brzo přišlo po návratu domů. Smutný je rovněž osud " dárců ", kteří dobrovolně souhlasili s odběrem ledviny ke komerčním účelům. Policie v hlavním městě Paňdžábu Amritsaru zjistila, že z 2 000 pochybných odběrů 22 dárců krátce po prodeji ledviny zemřelo. Někteří z nich byli ilegálně zpopelněni - jiní pouze vhozeni do kanálů, při nedostatečné nebo chybějící dokumentaci se doktorům těžko něco dokazuje.
V Britanii kde je v současnosti kolem 7 000 čekatelů na WL kandidátů transplantace ledviny, nepřekvapuje otázka: co je na tom špatného, koupit si ledvinu a zachránit si život, když na to mám prostředky, nebo proč bych nemohl prodat jednu svou ledvinu, abych si pomohl z bídy? A jak je to v ČR? Na transplantace, nejenže chybí dárci, ale i peníze.. V zadlužených ústavech chybí prostředky na zakoupení moderní techniky, která je pro úspěch transplantací nezbytností.Jak se dovídáme ministryně Marie Součková chce pro zajištění dostatečného přísunu peněz na nákup nových technologii, založit Fond rozvoje moderní medicíny. Tento nápad se nelíbí politikům, ani odborné veřejnosti, mají strach, že budou odčerpány peníze ze zdravotního pojištění na špičkové výkony a nebude dost prostředků na standardní zdravotnickou péči.Uvažme jen, že u jedné transplantace plic operace stojí půl miliónu ( ve světě i desetkrát více - ve Vídni asi 3 milióny korun ). Péče o pacienta v prvním roce života s novými plícemi vyjde na 1,2milionu korun.Mohou si tak finančně náročné a tak špatně zdravotními pojišťovnami hodnocené výkony, naše nonprofitní kliniky dovolit ?
.Jaké jsou,ale u nás příčiny zarážejícího propadu počtu dárců? Je jich celá řada, vzdor skutečnosti, že u nás , na rozdíl do Angličanů,kteří se musí registrovat jako dárci orgánu po smrti (dostanou k tomu legitimaci a je k tomu vedena obrovská reklama i s bilbordy ), podle naše transplantačního zákona je každý dospělý zemřelý- bez ohledu na věk, potenciálním dárcem orgánů. Jeho orgány skončí v krematoriu nebo na hřbitově jen v případě, že si dal svůj nesouhlas s odběrem orgánů úředně zaregistrovat ( Registr se připravuje). Nyní několik čísel .Počet dárců orgánu klesl v ČR o 40%, tedy téměř o polovinu. Zatímco v roce 1997 se provedlo v ČR 433 transplantací ledvin, vloni to bylo jen 271. Nedostatek dárců orgánů je způsoben hlavně nevyhovující legislativou. Lékařům nedává transplantační zákon dostatečnou jistotu. Je velice těžkopádný na více místech těžko pochopitelný. Dále naše veřejnost nemá k transplantačnímu programu důvěru. Víru naši veřejnosti v korektnost lékařů značně poškodila tzv ostravská aféra. Byla zpochybněna hodnověrnost transplantačního centra v Ostravě. Média přiživily podezření z machinacích při odběru orgánů od živých dárců po mozkové smrti. Nakonec se potvrdilo, že k nelegálním odběrům orgánům nedocházelo, byly zjištěn\y jen hrubé chyby v lékařské dokumentaci, ale na důvěře veřejnosti to nepřidalo.
Není bez zajímavosti,že v ČR neklesá počet živých dárců ledvin pokrevních příbuzných nebo manželů pacienta.Zvlášť tohle je velmi překvapující při vysoké rozvodovosti u nás V případe dárcovství živých dárců autor sdílí názor britských lékařů. Dárci tohoto typu darem jedné ledviny (části jiného orgánu) utrpí ujmu na zdraví a stát či zdravotní pojišťovny by měly těmto lidem vyplatit finanční kompenzaci, jako například u pracovního úrazu. I to, ale vyžaduje změnu legislativy. Snad se příznivého obratu dočkáme po našem vstupu do EU, kdy se k financování těchto výkonu, či darování orgánu nebo jejich části, budou moci vyjádřit obratnější zákonodárci …?
geront@centrum.cz




Další články tohoto autora:
Adam Geront

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku