Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.6.2003
Svátek má Antonie




  Výběr z vydání
 >TÉMA - EU: Rozhodně ANO!
 >POLITIKA: Jak bude hlasovat prezident
 >TÉMA - EU: Zůstaneme jako kůly v plotě?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kolaborant Hoffmann odsouzen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Šlo to raz dva
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartova lovecká sezóna
 >TÉMA - EU: Jak je to s argumenty euroanarchistů
 >TÉMA - EU: Naivní očekávání Václava Havla
 >TÉMA - EU: Chirak jako špička ledovce EU
 >HUDBA: Keltský mišmaš
 >PRAHA: Žena zajatcem stromu na Kampě
 >PENÍZE: Jak na cestovní pojištění
 >CHTIP: Gűnter Verheugen nám píše
 >TÉMA - EU: Kam kráčíš Česko ?
 >TÉMA - EU: Kdo se bojí, nechce do Evropy.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
12.6. PRAHA: Žena zajatcem stromu na Kampě
Jiří Wagner

Procházel jsem se nedávno se svou přítelkyní Lídou po krásném pražském ostrově Kampě a byli jsme nesmírně spokojeni.
Odtrženi od "ruchu velkoměsta", uprostřed parku, na němž už nebyly patrny takřka žádné stopy po loňské povodni, mě Lída zavedla k vykotlanému, leč rozsochatému stromu. Jeho peň byl vskutku dutý, od paty až do nějakých dvou metrů se táhla postupně se rozšiřující puklina skrze niž byl vidět i kulatý otvor na druhé straně kmene. K tomu stromu a k oné štěrbině mi Lída vyprávěla historku, která se jí přihodila někdy před mnoha léty:

Tehdy se Kampou vracela s jistým svým kamarádem z návštěvy hostince, kde oba okusili nejen zlatého moku, ale, jak Lída bez uzardění přiznala, i něco vonného kouře z cigaret naplněných marihuanou. Byli oba tedy ve stavu nad trampoty všedního dne lehce povznešeném a v náladě více než rozpustilé, když došli ke zmiňované dřevině.

V ten okamžik Lídu napadlo, jak by bylo žertovné se do štěrbiny ve stromě nasoukat. Připadalo jí to v tom okamžiku jako vynikající nápad, takže jej ihned realizovala. S lehkostí sobě vlastní do stromu vlezla a smála se na celé kolo. Její kamarád, znaven zřejmě předešlým hýřením, ulehl na trávník a upadl do hlubokého spánku. Lída se ještě chvíli smála, ale pak jí už začalo být ve štěrbině těsno a tak rozhodla se vysoukat ven. Jenže ouha! Dutina se směrem dolů zužovala a její nohy, zatlačené až k zemi, se nemohly ohnout a ani špičky nebylo možno napnout. Lída začala být v stromě vězněm.

Kamarád nedaleko ní klidně pochrupoval a její prosby, později i hlasité výkřiky o pomoc, pochopitelně ignoroval. Dívce začalo být úzko a nejen nohy jí začaly dřevěnět. Už byla hluboká noc, do parku doléhalo jen vzdálené cinkání tramvají a šumění blízké řeky, kolem tou dobou nikdo nešel a ona pomalu začala pomýšlet na nejhorší. Až po hodině svitla krásné zajatkyni naděje - po cestičce přicházel mladý muž a ten na její úpěnlivé volání zareagoval.

Chvíli se ji pokoušel vyprostit taháním zepředu, ale když viděl marnost svého počínání, svěsil hlavu a řekl, že snad bude muset povolat hasiče. Leč nakonec jej přece jen napadla spásná myšlenka a odepjal pásek - nikoliv aby Lídě nařezal, jak si za svou ztřeštěnost zasloužila, ale aby jej spustil dolů otvorem na druhé straně. Vězenkyně se řemenu chytila, stačilo jen trošku popotáhnout, Lídino tělo se uvolnilo z hrozivého objetí a ona mohla s menšími potížemi vykročit ven.

I přes své tehdejší trampoty ale Lída na strom nezanevřela a kdykoliv může, zavede k němu své přátele. Mluví o něm jako o "svém" stromě a kamarádům o dávné příhodě s nostalgií vypráví.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku