Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.6.2003
Svátek má Antonie




  Výběr z vydání
 >TÉMA - EU: Rozhodně ANO!
 >POLITIKA: Jak bude hlasovat prezident
 >TÉMA - EU: Zůstaneme jako kůly v plotě?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kolaborant Hoffmann odsouzen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Šlo to raz dva
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartova lovecká sezóna
 >TÉMA - EU: Jak je to s argumenty euroanarchistů
 >TÉMA - EU: Naivní očekávání Václava Havla
 >TÉMA - EU: Chirak jako špička ledovce EU
 >HUDBA: Keltský mišmaš
 >PRAHA: Žena zajatcem stromu na Kampě
 >PENÍZE: Jak na cestovní pojištění
 >CHTIP: Gűnter Verheugen nám píše
 >TÉMA - EU: Kam kráčíš Česko ?
 >TÉMA - EU: Kdo se bojí, nechce do Evropy.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
12.6. TÉMA - EU: Chirak jako špička ledovce EU
Miloslav Bednář

Premiér Špidla před časem vynaložil značné úsilí, aby přesvědčil veřejnost, že příkrý vzkaz francouzského prezidenta Polsku, České republice a Maďarsku, aby se chovaly jako nevolníci hlavního proudu EU, jinak se nestanou jejími členy, byl jen výrazem okamžitého pohnutí státníkovy mysli. Opak je pravdou. Svědčí o tom nejen vysvětlující slova zbezprostředního Chirakova okruhu. Je to i nynější úsilí vytvořit francouzsko-německou federaci a následně z EU stát podle francouzsko-německého centralistického vzoru. Posílená spolupráce dvanácti zemí EU se společnou měnou je vzorem francouzsko-německého nalinkování evropského superstátu.Vlády Německa a Francie tak říkají Evropské unii: Následujte naši pokrokovost, nebo patříte na smetiště dějin těch, kdo se nechtějí vzdát práva svobodně si určovat vlastní osud. Francouzsko-německému diktátu se v EU mdle vzpírá pět členských zemí zpatnácti. Knim se připojila většina kandidátských států. Nedávné Chirakovo velkopanské okřiknutí vzpurných kandidátů je hlasem devíti členů EU (Nizozemí je zdrženlivé) sFrancií a Německem včele a říká: „V EU nesmí platit Masarykovo ´Já pán, ty pán´, ale naše ´Já pán, ty kmán.´“ Proto Německo sFrancií do „evropské ústavy“ protlačují většinové rozhodování o společné zahraniční a bezpečnostní politice, prezidium konventu EU navrhuje, aby nesouhlas sní byl protiústavní a členské země byly zbaveny svrchovanosti vdalších jedenácti klíčových oblastech jako je bezpečnost, spravedlnost, zemědělství, doprava, sociální politika, zdravotnictví, atd. Proto vládnoucí elity EU vEvropské komisi a Evropské radě důsledně oddalují zásadní demokratizační reformy EU. Evropský nadstát německo-francouzského střihu má zjevné cíle: zabránit návratu EU kevropské státní pluralitě po přijetí deseti členů, oddělit EU od USA důrazem na povinně společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku a hlavně ukončit politickou samostatnost členských států EU ústavním prohlášením EU za samostatný právní subjekt.
Hospodářská budoucnost EU a nových členů je chmurná. Strmé zvyšování schodku státních rozpočtů, očekávaný propad životní úrovně nynějších členů, nejméně zdvojnásobení cen řady potravin unových členů (rýže, citrusy, apod.), pokračující tvrdá obchodní válka sUSA, kníž se po vstupu povinně připojíme, ztráta naší velmi výhodné doložky nejvyšších výhod v USA, smluvně zlepšeného vstupu na americký trh, a tím do celého obřího svobodného prostoru NAFTA, pravděpodobný bankrot řady našich středních a malých firem, klesající výkonnost EU, kde celková úroveň tvorby HDP na hlavu je již pod 50% USA.
Pošetilost chování EU je očividná. Kdo ale má vEU odvahu oznámit, že král je nahý ? VEU se nikdo neosmělí důrazně říci, že umělé postátňování Evropy přes hlavy občanů nebo jejich klamáním, jako při druhém irském referendu o smlouvě z Nice, odporuje evropským zásadám občanské svobody vdemokratických státech a vysmívá se vládě práva. Místo toho nespokojené malé členské státy jako např. Nizozemí proti velmocensky ovládané Evropské radě posilují mnohem méně demokratickou, neprůhledně lobbisticky fungující Evropskou komisi, a tak vedou marný ústupový boj.
Evropa již několikrát zažila úsilí o umělé sražení do centralizovaného útvaru. Pokaždé to byla marná lásky snaha zjednoduchého důvodu. Podstata Evropy je státní, nyní demokratická rozmanitost, výrazná odlišnost po tisíciletí se ustavujících politických kultur jednotlivých malých a velkých států. Kdo zní nevychází a chce o Evropě rozhodovat, prohraje.
Nedávné vzrušující starosti se svobodnou volbou prezidenta České republiky coby samostatného státu jsme si dost možná prožívali naposledy. Vstoupíme-li do EU, po čtrnácti letech slavnostně odložíme svobodnou a samostatnou českou státnost na údajné smetiště dějin. Marxisté, fašisté, monarchisté, politizující katolíci a vůbec nadpolitičtí politici zpupně tvrdí, že tam patří. Svobodní občané, jejich národy a státy zatím naštěstí jejich nereálná ideologická smetiště vždy zrušili. Tím Evropě vrátili svobodu a demokracii. Kdo se nepoučil zvlastních dějin, musí si je zopakovat. Často za cenu potu, krve a slz.



Další články tohoto autora:
Miloslav Bednář

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku