12.6. Zítra začne referendum
(eff)
Podle posledního výzkumu veřejného mínění přijde k urnám 57% občanů. Je to hodně, nebo málo?
Podle mého názoru je to ostudně málo. Znamená to, že 43% občanů je jedno, v jaké zemi
budeme žít, v jakých podmínkách se budeme rozvíjet nebo upadat. Osobně nechápu ani lidi,
kteří jsou připraveni hlasovat proti, ale budiž, je to aspoň názor. Ale lhostejnost?
Rád bych tu na pár řádcích shrnul důvody, proč já půjdu hlasovat PRO EVROPU a je to
ponejprv, kdy se v komentáři takto vyznávám, protože jsem přesvědčen, že novinář musí být
nestranný pozorovatel a glosátor politických dějů.
V Evropě jsme už teď, s Evropou komunikujeme a kooperujeme už teď. Pohybujeme se v jistém
prostředí důvěry i nedůvěry našich partnerů. Jejich vnímání nás jako země a jako
společenství je právě tak emotivní, jako je naše vnímání jiných zemí a jiných společenství.
Jsme profilováni jako země, která se uchází o sounáležitost s prostorem, ve kterém se oni
pohybují odjakživa. Ti lidé se v něm narodili, sdílejí jeho osud a pokládají to za přirozený
prostor.
Pokud odmítneme, ztratíme šanci se do tohoto prostoru rovnoprávně zapojit. Jistě
se nezboří svět, nikdo neobnoví železnou oponu. Ale z kandidátů se staneme ti kteří
odmítli - a z jakých důvodů? Že jsme příliš bohatí, jako Švýcaři? Příliš hrdí?
Příliš... co?
Když se vžiji do role dejme tomu belgického investora, pak bych samozřejmě chtěl
investovat svoje peníze tam, kde funguje to, na co jsem zvyklý z domova. Třeba je to
nešikovné a hloupé a byrokratické a socialistické a bůhví co jiného - je to ale můj
prostor, moje voda ve které pluju. A najednou je v tom Česku jiná voda.
Já bych tam v roli belgického investora nešel.
A předposlední důvod: řeči o suverenitě mi připadají naprosto komické. Jako občan České
republiky nemám ani ten nejmenší vliv na to, co se v této zemi děje. Politickým
reprezentantům nedůvěřuji, ani stran jejich schopností, ani charakteru. Opoziční smlouva mě
zbavila posledních iluzí. Výsledky práce těchto lidí jsou nulové. Pokrok naší země je
viditelný, ale navzdory počínání parlamentů a vlád od roku 1989 až podnes. Nevěřím,
že české zákony vzešlé ze Sněmovní ulice budou lepší než zákony bruselské. A když mi někdo
vykládá něco o francouzském socialismu, pak ano: když už to má být socialismus, pak v tom
francouzském budu s chutí žít.
No a nakonec - copak vám, pokud jste euroskeptik a čtete tyto řádky, není nápadné, že
nejvíc se kroutí proti vstupu do Unie bolševici a nacisti mezi námi? Je vám v tomto
společenství dobře? Mně by bylo trochu špatně od žaludku.
Aston
| 
