Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 13.6.2003
Svátek má Antonín




  Výběr z vydání
 >TÉMA - EU: Podnikání na cestě do Evropské unie
 >PRÁVO: Alibistická nezávislost soudců.
 >SPOLEČNOST: Levice v božích rukou - jejich jest království nebeské
 >TÉMA: Sudeťáci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No ano, už si připomínám
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart nic netuší
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá- jsou to uši krokodýla!
 >PRÁVO: Soudci
 >MÉDIA: Česká digitální média V. - přestávka.
 >DOPRAVA: Jezdím nebezpečně - a vy?
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >PENÍZE: Životní pojištění - jak spoříme?
 >NÁZOR: Doublebulvár a strakonická výzva
 >TÉMA - EU: Evropská unie - a co teď?
 >TÉMA - EU: Ted, když máme co jsme chtěli´...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
13.6. Rub a líc dnešního dne
(nov)

Dnešní den a zítřejší sobota jsou dny historicky prvního plebiscitu v existenci Česka, takže komentátor, volky nevolky, musí věnovat úvodník tomuto tématu - i kdyby nešlo o tak přelomovou událost, jakou vstup do EU je. A protože není ohně bez dýmu, má i dnešní referendový den svůj rub a líc. Tradicionalistu již může zarazit datum - proč otcové vlasti zvolili pro první den svatby Česka s unií pátek třináctého - tedy den egyptský, který je po více než 2 300 let pokládán za nešťastný. Na druhou stranu, 13. červen je zasvěcen Athéně, respektive římské Minervě, jež byla symbolem harmonie mezi sílou a moudrostí.

Obé budeme dnes a zítra potřebovat - sílu, abychom se v panujících vedrech dovlekli do volebních místností, a moudrost, abychom při volbě dokázali zhodnotit klady a zápory svého rozhodnutí, když barvotisková vládní kampaň nás nechala na holičkách. Kupříkladu argumenty o společném trhu, volném pohybu pracovních sil a studiu v zahraničí jsou více než chabé - každý, kdo může, už do EU vyváží, ti podnikaví již v zahraničí pracují a ambiciózní studují - pokud mají mohovité rodiče. A na tom se po vstupu příliš nezmění. Pochybuji, že by masa nezaměstnaných ze severních Čech a Moravy, bez vyššího vzdělání a znalosti jazyků, byla ochotna "hejbnout zadkem" a jít si hledat práci do EU, i kdyby tam nakrásně pro ně byla.
Ono se totiž nic změnit nemůže, protože země, jež většinu svého exportu realizuje přes EU, země proinvestovaná unijním kapitálem skrz naskrz, země s německými a rakouskými pendlery a naopak se západními řetězci super a hypermarketů již s unií žije - jenže jako konkubína, na psí knížku.

Někteří zanícení zastánci vstupu operují s představou, že členství v EU "zcivilizuje" naši politickou scénu, soudnictví a veřejné úřady, zabrání nepotismu a korupci. Houby s octem! Stejně jako s přebujelou sociální sítí, na niž se již nedostává peněz ani v bohaté Evropě, nám členství v unii nepomůže ani s místním úplatkářstvím, hlemýždím soudnictvím a zpanštělými úřady. EU trpí týmiž neduhy a skandály jako Česko, jen v poněkud elegantnější formě, místo aby se hloubily "tunely", se tam pořádají vzdušné "úlety" - když např. defraudace v unijním statistickém hyperúřadu, který se jmenuje "Eurostat", souzní s aerostatem. EU není bájným Herkulem, aby vykydala české Augiášovy chlévy.

Dá se tedy na rubech dnešního dne najít i nějaký líc? Dá, neboť když argumenty zneutralizujeme protiargumenty, zbývá prostá skutečnost: Česko má v referendu možnost, aby psí knížku vyměnilo za řádný oddací list, aby se z unijní konkubíny stalo plnoprávným partnerem.
Ve vlastním soužití, pravda, se nic moc nezmění, a když, tak k horšímu, neboť k milenkám se obvykle chováme vstřícněji než k manželkám - avšak v Evropě, kde se na formu potrpí, získá Česko statut oficiálního partnera, který se může zúčastňovat rodinných porad, podílet na společné kase a spolurozhodovat o tom, s kterými sousedy se bude unie kamarádit a s kým ne - a také s dalšími novými postkomunistickými členy možnost pokusit se odbarvit narudlou EU do decentnější starorůžové.
Otázka, zda se najde politická garnitura, která v Bruselu dokáže úspěšně hájit naše nabytá "manželská" práva, je pak otázkou jinou. A jestli dnes někdo nad urnou na ni v předstihu odpoví záporně tím, že zaškrtne NE, láme hůl jak nad schopnostmi českého národa, tak vlastními.

Pokud čtete úvodník po deváté, peču se v autobusu cestou do Brna, kde mám trvalé bydliště, abych hlasoval ANO. Neboť spolužití s unií uniknout nelze - a pak rozum říká, že je lépe mít v rukou úřední papír než jenom tu pomyslnou psí knížku.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku