Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 13.6.2003
Svátek má Antonín




  Výběr z vydání
 >TÉMA - EU: Podnikání na cestě do Evropské unie
 >PRÁVO: Alibistická nezávislost soudců.
 >SPOLEČNOST: Levice v božích rukou - jejich jest království nebeské
 >TÉMA: Sudeťáci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No ano, už si připomínám
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart nic netuší
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá- jsou to uši krokodýla!
 >PRÁVO: Soudci
 >MÉDIA: Česká digitální média V. - přestávka.
 >DOPRAVA: Jezdím nebezpečně - a vy?
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >PENÍZE: Životní pojištění - jak spoříme?
 >NÁZOR: Doublebulvár a strakonická výzva
 >TÉMA - EU: Evropská unie - a co teď?
 >TÉMA - EU: Ted, když máme co jsme chtěli´...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
13.6. DOPRAVA: Jezdím nebezpečně - a vy?
Petr Němec

Můj táta se učil řídit v pokročilém věku. Snad z toho důvodu (a jistě také proto, že to byl velmi zodpovědný člověk) dodržoval pravidla silničního provozu. A vedl k tomu i mě. Snažil se mi vštípit, že když budou tyto předpisy dodržovat všichni, dopravních nehod jistě ubude a na silnicích zbytečně neukončí svůj život tolik lidí.
A tak se snažím nést jeho prapor dál. V obcích jezdím padesátkou, mimo obce se snažím nepřekračovat devadesátku, a ani dálnice mě nevyprovokuje k rychlosti vyšší než sto třicet kilometrů za hodinu. Tímto způsobem jízdy se ovšem stávám nebezpečný svému okolí, a co je horší, ohrožuji tím i svou rodinu, pokud jedeme společně. Když totiž průměrný český řidič (a to mám na mysli ty slušnější) jezdí v obci mezi sedmdesátkou a osmdesátkou, mimo obce obvykle zrychlí na sto až sto deset a na dálnici zkouší kvalitu svého auta, nutně mě neustále někdo předjíždí. "Možná veze maroda do nemocnice", snažím se obelhávat sám sebe a uhýbám do odstavného pruhu. I tak zažiju během hodinové cesty tolik nebezpečných situací, že často přemýšlím, jestli by nebylo lepší přizpůsobit se. Jezdit jako ostatní. Potom si ale vzpomenu na tátova slova, že když chceme něco zlepšit, musíme začít především u sebe. Zastydím se a dál riskuji svoje zdraví i zdraví svých blízkých.
Moc rád bych slyšel názor někoho, kdo zodpovídá za tvorbu a úpravy příslušných předpisů: Je normální nastavit pravidla tak jak jsou nastavena, i když předem vím, že je téměř nikdo nebude respektovat? Je normální potom dělat, že to nevidím?
Moc rád bych slyšel radu tohoto "někoho": mám i nadále jezdit nebezpečně (tedy podle předpisů) a riskovat své zdraví, zdraví svých dětí a manželky? Nebo se mám v zájmu bezpečnosti přizpůsobit a překračovat pravidla stejně jako ostatní?
Kudy vede správná cesta?


Další články tohoto autora:
Petr Němec

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku