Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 17.6.2003
Svátek má Adolf




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Kouzlo pražské periferie - Libeňský přístav
 >TÉMA: O svobodě vyjadřování
 >SPORT: Speciální olympiáda Irsko 2003
 >GLOSA: Vyvolení a vyvalení.
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Dotáhnout započatou práci
 >GLOSA: Škromach bez soudnosti i fyzické kondice
 >HUDBA A ZVUK: Richard Wagner II. - Legenda, kult, odkaz...
 >DANĚ: Patnáctiprocentní iluze
 >EKONOMIKA: Letní korekce by mohla být nákupní příležitostí
 >NÁZOR: Tak jsme tedy tam a tečku zazpívala Špidla
 >PENÍZE: Jak při koupi nemovitosti nepřijít na buben
 >NÁZOR: Nadprůměrný politik o průměrných novinách
 >NÁZOR: Symbol energie a pocit bezvýhradného souznění euroradosti
 >POSTŘEH: O pupeční šňůře
 >CHTIP: Jimmy Joe a Bubba

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
17.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Dotáhnout započatou práci
Jan Kovanic

Tento týden se má v Rudolfinu konat poslední rozloučení s panem Lubomírem Voleníkem. Ústavním činitelem a skoro sousedem z Nových Butovic. Prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, který si v této funkci odkroutil prvních devět let a dalších devět už mu nebylo dopřáno. Proč se vlastně honil, proč si neužíval klidu v invalidním důchodu, s manželkou, vnuky, proč si nehrál třeba na kytaru, klavír nebo na flétnu a na všechno se nevykašlal?

Protože by to nebyl on. Tohle byl jeho boj s plíživou Bechtěrevovou nemocí, se kterou zápasil od svých šestnácti let. Postupně přestal brát léky proti bolestem - aby ho "neotupovaly". Lubomír Voleník byl věčně činorodý, ať už v práci nebo v mnoha dalších činnostech. Předseda našeho paralympijského výboru, čestný člen mnoha společností, věčně někde otevírající nějakou výstavu, věčně zaštiťující nějakou dobročinnou akci, věčně někde v cizině na služební cestě...

Nejznámější byl jako prezident NKÚ. Tento úřad vlastně osobně zakládal a spoluvytvářel. V době extrémních politických změn a osobních soubojů našich politických špiček dokázal svěřený úřad udržet v čistě profesionální rovině bez jakéhokoli politizování. Vloni v létě ve svém úřadě na čas skončil - ale nebyl nikým nahrazen. Ačkoli nikde nebylo proti němu řečeno křivé slovo. Verdikty NKÚ byly vždy prosty politických kalkulů - padni komu padni. Přitom se nikdy netajil tím, že je členem ODS, což mu vloni před senátorskými volbami přineslo určité problémy - ohrozil své nové jmenování do vedení NKÚ.

Měl asi dobrý základ v rodině - jeho tatínek, ačkoli koncentráčník (nebo možná proto), byl i s rodinou vystěhován do pohraničních Teplic. Tam se Lubomír Voleník v 80. letech (když to ještě bylo o hubu) angažoval v ekologickém hnutí. Proto, když se po revoluci stal federálním poslancem za Občanské fórum, pracoval (mj.) jako tajemník výboru pro životní prostředí. Mimo jiné - to by asi bylo potřeba psát ke každému textu o tomto činorodém člověku. Mimo jiné vystudoval práva a od roku 1983 pracoval jako podnikový právník. Když mu nemoc nedovolila věnovat se technice. Protože mimo jiné se vyučil elektrikářem. Mimo to, že byl prezidentem našeho NKÚ, byl také 1996-1999 prezidentem mezinárodního spolku podobných evropských kontrolních organizací EUROSAI. Mimo jiné to byl fajnový člověk, který se přímo obtěžoval odpovědět na maily pisálka z Neviditelného psa.

Občas pošlu nějaký mejlík ústavním institucím a hodnostářům - přinejlepším se dovím, že "Váš podnět jsme předali dál" případně polosoukromě "von je už moc veliká šajba". Ale pan prezident Voleník si udělal čas, aby mi sám zatelefonoval. Myslím, že musel mluvit s miliónem lidí. Určitě si každý z nich povšiml v jeho řeči nehledaného humoru, porozumění a jisté noblesy. Nakonec se Lubomír Voleník přece jen dočkal a vloni na podzim byl opětně jmenován do čela "svého" úřadu. Proč se o to tak snažil? Měl po těch všech peripetiích vůbec chuť vést NKÚ dalších devět let? Na tuto otázku mi vloni odpověděl:

"V roce 1993 jsem byl u vzniku úřadu, na jehož předchůdce si už téměř nikdo ani nepamatoval. I když se pro nezasvěceného může zdát devět let dlouhým obdobím, připomenu jen dvě skutečnosti - všude v civilizovaném světě mají kontrolní instituce kontinuitu počítanou staletími a nový Nejvyšší kontrolní úřad (jako nezávislá kontrolní instituce) se budoval na troskách Výboru lidové kontroly a ministerstev státní kontroly. Společnost vzala fungování NKÚ na vědomí, získal si i určitou autoritu, ale z mého pohledu je úřad asi ve fázi "složení maturity" a v poslední době jsme se snažili posunout jeho fungování na kvalitativně vyšší úroveň realizováním konkrétních projektů se zahraničím. Jako všechno nové si to těžko hledá u všech pracovníků podporu, i proto zde vidím svou odpovědnost dotáhnout započatou práci do konce. Takže nejde z mé strany o chuť, ale o pocit osobní odpovědnosti za další vývoj NKÚ."

Pan Lubomír Voleník svou práci nedokončil. Zemřel ve věku 53 let na služební cestě v Dánsku. Ale pracoval až do konce. Čest jeho památce!

Psáno v Praze na Lužinách dne 15. června 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku