16.6. LIDÉ: Terrific Terry
Jan Hurych
Terrific Terry
Jan B. Hurych
Hned jak jsem tenhle název napsal, ještě jsem se pro jistotu podíval do
slovníku, abych mu náhodou nepřidával, anebo neubral - ale ne, je to správně,
terrific totiž může znamenat:
- neobvykle veliký, impresivní
- neobvykle obdivuhodný, potěšitelný
- způsobující obavy (o tom ještě dále)
Ano, Terry Pratchett je všechno tohle a ještě mnohem víc: on je totiž
unikátní. Viděl jsem ho sice doposud jen na fotografiích, ale když jsem se
tehdy díval na jakýsi film z Bornea - zapnul jsem si totiž televizi někde
uprostřed pořadu a nevěděl jsem o čem to je - hned jsem si říkal, že by
ten člověk, co vypadal jako náš profesor zoologie na gymplu, mohl být
Terry.
Byl to film o orangutánech a mezi nimi se pohyboval on a ty opice se k němu
chovaly až nebezpečně přátelsky. Na hlavě měl takový ten hnědý, silně
opotřebovaný klobouk, podobný těm, co měli vojáci, když
osvobozovali Novou Guineu od Japonců. A jeho vous byl daleko víc prošedivělý,
než jak jsem ho viděl na jeho fotce v knihách o Discworldu . Ale už
když promluvil pár vět, nebylo pochyby: jeho humor, lépe řečeno poezie
jeho humoru, ta vůbec nezestárla.
Tak to vidíte, teď jsem to konečně řekl a zpátky to brát nebudu: Terry je
totiž v podstatě také básník - i když si myslím, že by se k tomu sotva přiznal
bez použití násilí (míněno na něm, pochopitelně). Ano,
"objevitel" Zeměplochy nám dává víc než opravdu krásnou
literaturu - ze které, jak tvrdí, je také občas obviňován - daleko víc,
než jen ty jeho malé, fantastické postavičky nesmrtelné velikosti. My se
totiž v těch jeho hrdinech také poznáváme, protože oni jsou až téměř
nestydatě lidští. A to zrcadlo, ve kterém se vidíme, je navíc úplně rovné,
to jen my jsme tak nějak trochu pokřivení, tak nějak trochu směšní . . .
Ale Pratchett není jen Tolkien s enormní dávkou humoru. Jeho knihy
jsou také - jak jinak? - i ostrou satirou. Někdy také dost bodavou, i když
by mu sotva vysloužila titul "Terry the Terrible", Terry Kruťas.
Vezměme si třeba tenhle příklad: jeho Unseen University je parodie na
Neviditelnou universitu Rozikruciánů, ze které vyrostla později Anglická
Královská Společnost Nauk a ta je vlastně tady jeho terčem. Jinde zase
tvrdí, že sice neabsolvoval univerzitu, ale že má soucit s těmi, kteří
tomu neunikli.
Tahle fakta ovšem nemám vůbec ze sebe, ta jsem si našel na Terryho webových
stránkách, kterých je několik a všechny hýří jeho citáty a některé
mají i kompletní anotace čili vysvětlivky k jeho knihám. Ona totiž každá
jeho myšlenka má hned dva i více významů, které nejsou na první pohled zřejmé
a už vůbec ne při doslovném překladu. Dovedu si (jen zhruba, ovšem) představit,
jak je to těžké: Terry je na překladatele mor a dokonce ho podezřívám, že
jim to dělá schválně a ještě z toho má radost. A to prosím i když dobře
ví, že to bylo nejen díky jeho spisovatelskému umění, ale i dobré práci
jeho překladatelů, že je teď známý - a hlavně čtený - po celém světě.
Ovšem nesmím tu zapomenout i na jeho vynikající schopnost rozumět lidem - a
nejen jim. To můžeme vidět právě v dříve jmenovaném filmu, kde stojí
mezi mláďaty orangutánů ( o kterých říká, že vypadají jako
"vyjukané kokosové ořechy"), hravý a šťastný, když jedno z
nich mu se zaujetím demoluje jeho oblíbený, ohmataný klobouk, který je
vlastně i jeho - řekl bych - trademark.
A nakonec ještě jedna z Terryho životních zkušeností - tato je z jeho
knihy, nazvané "Diggers" : "Potíže s otevřenou myslí
jsou v tom, že k vám lidé budou chodit a budou se vám do ní snažit pořád
něco nacpat."
Už odedávna si lidé vymýšleli celé světy s bájnými postavičkami: všichni
známe Gullivera a také doktor Rabelais svými příběhy rozveseloval
(a dokonce prý i léčil) své pacienty. Maně si vzpomínám na dnes už asi
zapomenutého pražského bohéma T.R. Fielda , syna barona a osobního lékaře
císaře pána, doktora Rosenfelda, který si vymyslel boha kanálů Lomikela
("Není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel") a také národy
Krhútú a Trilizínů s hlavním městem Ejčí nad Mejtínem . . .
A tak mi napadá: není celý tenhle náš život vlastně jen takovou velikou
hrou, kterou s námi někdo hraje? A není naše fantazie to jediné, co můžeme
dokonale prožívat, protože jen v tom jejím vybájeném světě se můžeme cítit
opravdu a úplně svobodni?
Terryho čtenáři a přátelé mají k disposici celou řadu stránek na
Netu, kam Terry také občas přispívá. A tak jsem si i já tehdy dodal odvahy
a zahnal obavy (viz hořejší definice výrazu "terrific") a napsal
jsem mu e-mail. Odepsal mi ještě ten samý den a co mi napsal, si přečtěte
níže.
J.H.:
Milý pane Pratchett,
píšu teď články o zajímavých subjektech a osobnostech pro enzin AmberZine
v Praze, v České Republice. V mém "mini-intervjú" se známými
osobnostmi se ptám pouze dvě otázky (někteří lidé říkají, že i jedna
je příliš mnoho:), a už se mi podařilo dostat odpovědi od lidí jako je R.
Dawkins či pan Hale (co mu patří půlka té známé komety). Bylo by milé,
kdybyste mohl našim čtenářům zodpovědět pár otázek:
1) Za předpokladu, že jsem váš nadšený čtenář, ale jinak pro vás člověk
zcela neznámý - co byste mi tak mohl popřát nejhezčího a nejhoršího?
Prosím označte které je které, protože u vás si člověk může lehce splést
jedno s druhým.
TERRY:
To nejhezčí A TAKÉ to nejhorší: "Kéž se vám splní VŠECHNY vaše sny".
(Poznámka: V originále: "May all your dreams come true."
To je běžné anglické přání všeho nejlepšího. Terry zde ale hraje na
dvojí význam slova "dream ": jednak to, co si nejvíc přejeme, o čem
"sníme", anebo jen obyčejný sen, tedy i ten děsivý, nightmare)
.
J.H.:
Hádám, že jsem zapomněl, že jste mistr ve srovnávání toho, co je
nesrovnatelné. A navíc to děláte tak, že to dává perfektní smysl.
2) Viděl jsem váš film o orangutánech a ta paní tam řekla o nich jednu
větu, které mě hluboce upoutala: "Oni nikdy neopustili zahradu Ráje."
Někteří lidé si dokonce myslí, že lidstvo už dosáhlo vrcholu své
evoluce a jediné, co nám zbývá, je vrátit se zpět. Já vidím - za předpokladu,
že je to možné - jen dvě cesty, jak to docílit: buď vrátíme všechna
jablka, co jsme nakradli ze Stromu Poznání, anebo pomocí retro-darwinismu,
když prosadíme pravidlo "přežití jen těch nejméně schopných":).
Co vy si o tom myslíte?
TERRY:
Kterákoliv z těch cest je blbost.
J.H.:
Já si myslím, že jsme byli vyhnáni z ráje hlavně proto, že jsme byli
dost hloupí, abychom se nechali nachytat - což byl následek toho, že jsme
naopak nejedli dost ze Stromu Poznání.
TERRY:
Jestli si pamatujete, lidstvo bylo vyhnáno z ráje ne proto, že jedli ze
Stromu Poznání, ale protože si Jehova myslel, že bychom pak mohli jíst ze
Stromu Života (byly tam přece dva stromy). Já si myslím, že bychom měli být
zodpovědní a začít se chovat jako dospělí. Chceme-li býti jako bozi, tak
bychom v tom při nejmenším měli být tak dobří, jako jsou oni.
(Poznámka: Terry má ovšem pravdu, neboť v bibli Bůh doslova
říká: "Člověk se stal jedním z nás, on poznal dobro a zlo a nyní
by ještě mohl jíst ze Stromu Života a žít navždy.")
J.H.:
Vám se to mluví, protože vás bozi zřejmě milují. Děkuji vám za vaše
odpovědi a přeji vám jménem našich čtenářů vše nejlepší.
Tento článek je z elektronické knihy PARADIGMATA,
která vyšla v edici KNIHY OFF-LINE. Kniha se dá číst tím prohlížečem,
kterým zrovna čtete toto a je ke stažení zdarma pro členy klubu
KČK. Chcete se stát členy klubu? Napište si nám na adresu
hurychj@tnt21.com - jedinou podmínkou je, abyste připsali, co od knihy očekáváte.
|
