Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.6.2003
Svátek má Milan




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Zmanipulované referendum
 >GLOSA: Jak jsme přes všechny kladené překážky nakonec zvítězili
 >POLITIKA: Program ODS a potrefený komentátor.
 >MROŽOVINY: Tunel pod životem
 >GLOSA: Nechtěný prezident
 >EKONOMIKA: Nízká inflace v Česku umožňuje snížení sazeb
 >SVĚT: Jak funguje multikulturistika v praxi (2).
 >SVĚT: Rozhodnutí padlo v Casablance
 >REAKCE: AUTOROVI a čtenářům
 >PENÍZE: Penzijní fondy - výnosná investice, o které se neví
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O lidech z metra
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák
 >NÁZOR: Jaký zákon o nájemném z bytů potřebujeme?
 >CHTIP: O tchýni

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
18.6. SVĚT: Jak funguje multikulturistika v praxi (2).
Jaroslav Teplý

První část textu na tento námět se zabývala vandalismem a politickými projevy části přistěhovalecké mládeže marockého původu, nad kterou drží ruku zástupci marocké komunity a zvláště pak mešity. Do značné míry měl pravdu jeden čtenář v novinách, podle kterého jde o výrostky, kteří neobstáli ve škole, nemají žádnou kvalifikaci, neseženou práci a vybíjejí si pak své frustrace proti společnosti, která je v holandském případě až dojemně bezbranná. Nelze je ovšem podceňovat, protože se už stali reservoárem pro nábor členů islamských teroristických organisací a skupin, pokud bychom vzali s klidem na vědomí, že v Holandsku terorisují i např. některé veřejné dopravní prostředky ve městech nebo i vlakové spoje, kvůli nim jsou zavírány moderní nebo velkým nákladem modernizované plovárny, protože bázlivé úřady a policie se neodváží proti nim zakročit, neboť neshledají nikdy, že byl porušen nějaký zákon.

Podívejme se na to teď z hlediska severoafrických přistěhovalců, kteří jsou vzdělaní a úspěšní v hospodářském životě. Čirou náhodou se mi dostal do ruky názor takového úspěšného člověka v deníku Le Figaro 8.7.2002, když jsme si vloni udělali výlet za Rusalkou do Paříže. Jmenuje se Faouzi Lamdaoui, je šéfem nejmenovaného podniku a členem národního výboru francouzsko-maghrebské asociace (Maghrebem se obvykle rozumí Maroko, Alžír a Tunis). Jeho článek má název "Tout compte fait". Pod- či vlastně nadtitulek "Sociální integrace má probíhat stejným tempem jako integrace politická" vystihuje ovšem mnohem lépe jeho obsah, jehož nejdůležitější body se pokusím stručně shrnout.

Autor konstatuje, že příslušníci první vlny imigrace byli lacinou pracovní silou hlavně pro nekvalifikovanou práci. Ale jejich děti už měly přístup ke vzdělání a dnes zaujímají místa ve vědě, obchodu, průmyslu i administraci.Nejsou už vůbec cizinci, protože jsou zcela integrováni do národa. Ale odmítají zůstat pasivní jako rukojmí těch, kteří jím činí předvolební sliby, odmítají být náhradníky nebo dokonce obětními beránky.V politické životě pochopili, že byli manipulováni pro cíle, které nebyly jejich vlastní.

První květen 2002 vstoupil do francouzské historie jako květen roku 1968. Spontánní průvody po celé zemi, a zvláště masy lidí v Paříži zůstanou v análech spontánního lidového pozdvižení. Jaký to krásný příklad integrace vidět vlát francouzskou vlajku po boku vlajek Maghrebu! (A ještě krásnější příklad multikulturistiky - J.T.) Ale po naději přišlo vystřízlivění, maghrebští Francouzi zůstavají uzavření v čistě folkloristické roli (hudba rai, smíšená manželství, tradice atd.). Pro politiku a moc platí pro ně: nedotýkat se!

Ačkoliv podle autora je dosti příkladů evropských států, jejichž společnost je založena na diversitě a akceptaci jiných s jejich odlišností, jsou ve Francii dveře do parlamentu uzavřeny obecně pro osoby pocházející z imigrace a zvláště pak pro ty pocházející z Maghrebu. To je velmi škodlivá diskriminace.

Věřte nám, náš osud je zapečetěn a dobře. Sedíme stále v posledních řadách velké scény, kde se odehrávají politické manévry... Jsme věční velcí nepřítomní nového národního shromáždění.... Odmítáme, abychom zůstali v podřízených posicích... Jen rozmnožení bojů uvolní nové perspektivy..Ostatně integrace je uskutečněna a dobře provedena až na to, že celé oblasti francouzské společnosti jsou nám ještě uzavřeny.

Jistě, ve Francii existuje od jisté doby sociální neklid způsobený krisí v zaměstnanosti a rostoucím nedostatkem bezpečnosti. Oba tyto jevy jsou vysněnou příležitostí zaměřit vše na "imigranty", kteří jsou označováni za nositele všech sociálních zel. To jistě není dobrá cesta jak posílit národní soudržnost a jednotu.Tito "imigranti" jsou francouzští občané, mají stejná práva a povinnosti. Žijí na území Republiky a jsou součástí francouzské společnosti. Napříště je nutno s nimi počítat.

Je třeba, aby Francie konečně uznala tuto integraci založenou na právu na odlišnost a na uznání multikulturního charakteru francouzské společnosti. Není "standartních" Francouzů. Člověk se může cítit Francouzem a Korsikánem, Francouzem a Auvergnatem, Francouzem a Antilliánem. Proč ne Francouzem a Maghrebinem?

Dejme si pozor, výluka (isolace) je za dveřmi. Zlí pastýři rozdmychávají ohníček a sní o rozkouskování národa do do sebe uzavřených "komunit". Sociální integrace se nemůže uskutečnit bez integrace politické. Opravdového úspěchu integrace lze dosáhnout jen za tuto cenu.

Úsudek o tom si musí udělat čtenář sám. Na (asi zbytečnou) vysvětlenou bych dodal, že tou odlišností je zřejmě islam, který je z našeho hlediska právě základní překážkou skutečné integrace. Francie a i jiné evropské státy importující stále značná množství moslimských přistěhovalců si zjevně zavařily pěknou kaši. Pokud získají maghrebští Francouzi politický vliv, první, co budou prosazovat, je zvýšení tohoto importu, aby svůj vliv dále posilovaly. Mimo to jejich mateřské země svou kontinuální populační explosi nemohou nikdy hospodářsky ani politicky zvládnout. Podíl arabských zemí na světovém obchodu stále klesá nepočítáme-li naftu a zemní plyn a masy mladých lidí v maghrebských státech si uvědomují, že nemají žádné vyhlídky na slušný život.

Importu islamských přistěhovalců bychom se měli za každou cenu vyhnout. Dokážeme-li to, staneme se emigračním cílem úspěšných a majetných občanů západoevropských zemí.

16.06.2003.




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku