Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 20.6.2003
Svátek má Květa




  Výběr z vydání
 >IZRAEL: Jejich hrdinové - naši milovaní bratři
 >STORY: Záhadná nevyřešená choroba Mr. Robertse
 >POLITIKA: Falešné karty pana poslance Zahradila
 >POLITIKA: Češi a Němci v koalici odhodlaných
 >ZAMYŠLENÍ: Hippokrat by se dnes divil.
 >SKANDÁL: Trapnost záře nebývalé a dosahu dalekého
 >„Zrychlení“ ADSL – nemilé překvapení pro uživatele i ministra Mlynáře!
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 2.
 >Barmští generálové jsou mistry politického vyděračství
 >POSTŘEH: O ťukání
 >Ondřej Neff zdraví z cest.
 >POLITIKA: Evropané s.r.o.
 >NÁZOR:USA by neměly Írán zahánět do úzkých
 >POLITIKA: Vládou zamlčovaná fakta o výsledcích referenda
 >PENÍZKY: Stát nečinně přihlíží nenasytnosti našich bank

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
20.6. STORY: Záhadná nevyřešená choroba Mr. Robertse
Adam Geront

Taky se vám stává, že nečekaně narazíte na text, který jakoby náhle ve vašem mozku rozsvítil světylko poznání ? Nebo čtete příběh,který vyvolá silný pocit, že jste něco podobného přežili - illusion dé ja vu ? Ve starším čísle časopisu amerických rodinných lékařů jsem nalezl vyprávění, jenž má zmíněné vlastnosti. Přináší zajímavé poselství o limitech současné medicíny i informace o životě v Americe, závažné i pro laiky. Vzpomínku napsal praktický lékař, jak sám přiznává ze psychoterapeutických důvodů, pro sebe. Jako úpřimnou zpověď a přiznání medicínského selhání. Snad vás také zaujme…
" Mr. ( dále Pán- P.) Roberts přicházel ke mně ke kontrolním lékařským prohlídkám s důvěrou,. Byl to mírně neurotický muž , dělník, snad trochu vynucující si pozornost, jinak však s běžnými zdravotními problémy. Měl aktivní zájem na udržení svého zdraví a vždy byla radost se s ním setkávat. Jedné zimy P.Roberts začal ztrácet na váze. Anamnéza, stejně i výsledky fyzikálního vyšetření byly bez pozoruhodností. Nebyl nikdy velikým jedlíkem, takže určitý pokles hmotnosti nebyl nijak neočekávaný .Když se ale ztráta na váze začala rychle zvětšovat, nařídil jsem příslušné biochemické vyšetření , testy a pátral po nových symptomech. Výsledky testů byly normální a klinický nález se neměnil. Pokračující ztráta na váze dělala P. Robertsovy starosti, ale dal se mnou uklidnit, že jsme nic podstatného nenašli. Já sám jsem ale zcela klidný nebyl."píše Dr.Bischof v kapitole - život v lékařství.
Roberts pracoval v nočních směnách jako ostraha v místním obchodním domě. V soukromí vedl velmi uzavřený život, prakticky bez přátel a koníčků. Ale se svým samotářským způsobem života byl spokojen. V nedávné minulosti nedošlo k žádné změně nálad, ani v poslední době nedošlo k žádným závažnějším událostem v jeho životě. Na váze ztrácel stále víc a víc. Mohl by to být nepoznaný zhoubný nádor, infekce virem HIV, tuberkulóza, nemoc štítné žlázy, nebo deprese? "Znovu jsem přehodnotil jeho situaci, ale nic nového jsem nenašel v testech, v anamnéze , ani ve vyšetření. RTG snímek plic byl normální, psychosociální faktory se nezdály být do případu zapleteny. Začal jsem přemýšlet o ledačem. " To už P.Roberts, muž již předtím hubený, začal vypadat jako dřevený věšák, na kterém ve větru volně plandají šaty.
Při jedné další návštěvě v ordinaci ošetřujícího lékaře se P Roberts přiznal , že všechna lékařská vyšetření se stala pro něj příliš nákladnými. Byl přinucen ruinovat své životní úspory: jeden tisíc dolarů.Kromě toho se začal obávat, že při následující vlně propouštění zaměstnanců obchodního domu, přijde o práci,. Po mnoho let ve svém zaměstnání P. Roberts pobíral jen minimální mzdu a neměl žádné zdravotní pojištění, o čemž však jeho ošetřující lékař vůbec nevěděl. Další testy byly proto potom prováděny s nejnižšími náklady nebo bezplatně. To zařídil na základě prošetření sociální situace pacienta, příslušný sociální pracovník. Bohužel příjem P.Robertse nestačil ani na nejnutnější obvyklou lékařskou péči. Co nebylo životně nutné, nebylo ordinováno.Lékař říká, že to byla " cost-effective " péče v bojových podmínkách. A to už jednou byla lékařská péče zracionalizovaná na úroveň, jakou si nemocný mohl dovolit zaplatit. I při tomto hospodárném přístupu byla provedena řada vyšetření, další konzultace specialistů. Nepřinesly žádný pozitivní výsledek.. Lékaři se nezdálo spravedlivé a fér , že sotva padesátiletý Roberts, který vedl tak skromný život a neměl z lékařského hlediska žádné rizikové faktory, začal být zjevně těžce nemocen. Válka s chorobným hubnutím se zdála být ztracena
"P. Roberts smutně na mně hledí a ptá se, proč tak strašlivě hubnu ? " Ani na tuto prostou otázku odchovanec zázračné, přetechnologisované medicíny konce devadesátých let, odpověď dát neumí. Nemocný sice nonšalantně akceptoval vysvětlení lékaře, že intenzivní pátrání po příčině zhoršujícího se zdravotního stavu pokračuje, jenže se dalo vycítit, že pochopil, že se děje s ním něco opravdu špatného. Při další vizitě lékař hodlal pacientovi sdělit, že připravil konzultaci u předního specialisty. Roberts se ale víckrát neozval a do ordinace nedostavil. I když lékař věděl, že se Roberts nikdy nevzdaluje daleko od svého bydliště, byl znepokojen. Když nezareagoval ani na 3. výzvu, poslal svého sociálního pracovníka do bytu pacienta, aby zjistil co se s ním stalo. Brzo na to se tento spolupracovník telefonicky ozval s naléhavou žádostí, aby lékař neodkladně přišel za ním, do bytu pacienta.
" Vešel jsem do atria budovy. Několik policajtů zde bezradně dokola procházelo.Mé nejhorší obavy se naplnily : P.Roberst byl nalezen mrtvý ve svém pokoji.Pokus o oživování nebyl proveden.Když jsem se zeptal, proč se o resuscitaci nepokusili, jeden z policajtů zrudl a řekl :" Pojďte, zavedu vás tam nahoru "Jeho nadřízený seržant mu podal cigáro, zazubil se a řekl " Vždy mi to pomáhá " Nechápal jsem, o co jde.
Se směsicí zlé předtuchy, smutku, viny a zvědavosti vyjeli jsme výtahem do 11 patra. Když se otevřely dveře výtahu , málem nás porazil zápach hnilobného rozkladu.Důvod pro cigáro i neposkytnutí resuscitace začal být bolestně zjevný. Jak jsme kráčeli ztemnělou předsíní Roberstova apartmentu, policajt si s chvatem zapálil cigáro. Nemohl jsem uvěřit svým očím, že na židli zhroucená figura je můj pacient P.Roberts. Ujistili mne, že je to on. Letmo jsem se rozhlédl po jeho příbytku. Ze stropu jednopokojového obydlí visela holá žárovka . V jednom koutě pokoje na zemi ležela tenoučká matrace a ve druhém stál stoleček. Dál už nic jiného zde nebylo.Byl jsem hluboce zasažen, jak tento holý pokoj odrážel jeho suchopárný život. P.Roberts seděl u stolu na jediné židli, s tváří obrácenou do neomítnuté, cihlové zdi.Půl šálku kávy a kus pečiva ležel na talířku před ním. Jako kdyby se náhle rozhodl posadit, aby dojedl své skromné jídlo. Snad se dostavila u něj nějaká srdeční arytmie následkem těžkého zhubnutí.Byl jsem udiven. Jak krutý osud. Dokonce ani diagnózu nemá. A potom tak náhle zasažen uprostřed jídla.Ale možná, by mu způsobila ještě větší utrpení základní utajená choroba…
Bylo zjevné,že příroda zde zasadila svůj další krutý úder. Jediné, široce otevřené okno pokoje nemělo žádnou roletu ani záclonu. Nic nebránilo průniku hluku rušné městské dopravy, ani vniknutí roje much. Nalétávaly sem, aby mohly najít místo na nakladení vajíček. Jedno našly. Vosková tvář, která nejednou hleděla s respektem do mé tváře, hledajíc odpověď, byla teď vířící masou tisíců bílých larev. Moje poslední vizita u P. Robertse byla u konce. "
Protože P Roberts neměl ve městě žádné známé, ani rodinné příslušníky, bylo nutno zavolat příbuzným na venkov. Roberts, před 20 léty opustil rodnou farmu na Středozápadě a telefonní číslo rodiny bylo jen náhodou, před mnoha léty, snad při první návštěvě, zaznamenáno v jeho zdravotní dokumentaci. Dr.Bischof zatelefonoval. Ozvala se jeho sestra. Řekla,že bratr byl vždy samotář.Farmu opustil hledat lepší živobytí ve velkoměstě. Jeho 3 sestry a maminka byly přesvědčeny, že má dobře placené místo a že udělal štěstí ve velkoměstě. Vždyť nakonec své matce pravidelně posílal určitou sumu peněz. Nějak to vždy zařídil, že něco ze své minimální mzdy našetřil na skromný příspěvek svým domů. O tom, jak ve skutečnosti žil, jak odlišný byl jeho život od představ rodiny, se sestry ,ze kterých potom, jak přestaly peníze docházet, vyprchala sesterská láska, nikdy nedoví.
Na co tedy umřel p.Roberts ? Lékař stále ještě nevzdával svou bitvu.Rozhodl se, že za každou cenu nalezne příčinu tohoto předčasného skonu. Nejedná se o amyloidozu, atypické projevy anorexia nervosa, nebo dokonce o něco naprosto běžné - co mohli přehlednout? Ptal se sám sebe. Avšak ani při pitvě se nic podstatného nezjistilo. Dr. Bischof říká, že kdyby Roberts nebyl zemřel, byl by ordinoval další a další vyšetření . A i když ho kolegové ujišťují,že udělal pro nemocného vše, co bylo v lidských silách, úlevu v tom nenachází. Vzpomínka na zhroucené, na židli rozkládající se tělo P Robertse, zůstává jako nezodpovězená otázka .Nepřestává lékaře pronásledovat. Je stále přesvědčený, že i když jako doktor pacientovi poskytoval veškerou emociální podporu, ze strany vědeckého poznání - selhal. Vzdor tomu,že brzy naznal, že žádný další test už v možnostech medicíny není a nebyl - jak říká - nenachází v koutku duše poznání, že zítřek přinese nějakou novou technologii, která povede k rychlé diagnóze a vyléčení.
Jednoho dne, o několik měsíců později, Dr.Bischof znovu hloubal nad osudem P.Robertse. Vzpomněl si jak jeden z jeho učitelů přesvědčivě vykládal, že i pouhé vyprávění story z lékařské praxe může mít léčebný účinek. Konečně to platilo i pro něho. Pochopil, že tak, jak se postupně dovídal detaily z jeho života, stával se jeho malou součástí. Zatím co byl jako lékař zmaten,frustrován a zcela zaujat medicínskými detaily, smutný příběh se začal vybarvovat. Avšak skutečný obraz života vystoupil až poté, co zjistil, že se u pacienta nejednalo o nemoc těla a začal skládat hold odvaze nemocného s jakou čelil ominózním znamením. Robertsův život byl jediným velikým protikladem mezi nadějemi, sny a skutečnou realitou jeho života, kontrastující s jeho puritánským životním stylem a nyní i jeho předčasným koncem. Jeho idealistická vize lepšího života ve velkoměstě narazila na drsnou realitu světa pracujících. A naději jeho ošetřujícího lékaře, že zjistí jaká je příčina jeho nemoci, zhatila neschopnost současné medicíny takovou odpověď dát. " Tak, jak jsem vylíčil tento příběh, po uplynutí času, vidím jeho život z jiné perspektivy. U P.Robertse se nevyčerpaly lékařské testy. Vyčerpaly se jeho sny. "

Podle: Bischof R.O: One More Test, Arch. Fam. Med 7, 1998, č. 2, s. 490-491.




Další články tohoto autora:
Adam Geront

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku