Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.6.2003
Svátek má Jan




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Jaká by mohla být Česká televize
 >POLITIKA: Už dost
 >POLITIKA: Evropané s.r.o. podruhé
 >POLITIKA: Benešovy dekrety lze zrušit a další předčasné volby
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Komunismus žije
 >ARCHITEKTURA: Římská zastavení
 >ŽERTÍK: Oženit se? Tůůůhle...
 >EKONOMIKA: Vystřídá růst korekce?
 >SVĚT: Singapur - Nenastal čas pro zrušení daně?
 >POLITIKA: Některé strany jsou si rovnější
 >NÁZOR: Zpověď podivína podruhé.
 >INFO: Konzervativní strana a EU
 >POSTŘEH: O somrácích a opilcích
 >PENÍZE: Chce vláda léčit zápal plic acylpyrinem?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
24.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Komunismus žije
Jan Kovanic

Odboráři se hněvají. Vyhlašují stávkové pohotovosti i stávkují. Srocují se na náměstích a mávají transparenty. Je to v pořádku, pokud žádají pro sebe nějaká práva či výhody. Jsou nespokojeni se svými příjmy, chtějí vyšší. To je v pořádku, ať už se jedná o zvýšení měsíčních mezd z deseti tisíc na jedenáct tisíc nebo ze sto tisíc na dvě stě tisíc korun. Protesty proti neuspokojivým výsledkům jednání se zaměstnavateli mohou odboráři vyjádřit i stávkou. Tuto hrozbu lze oprávněně použít - pokud jsou reálné nejen nároky zaměstnanců, ale i možnosti zaměstnavatele.

Pokud se však odbory i zaměstnavatelé dohodnou, je divné, když odboráři nadále protestují. Proč by měli stávkovat, když jim jejich oponent vyšel vstříc? Společně požadují zavedení minimální daně. A zvýšení plateb sociálního a zdravotního pojištění. A snižování stavů zaměstnanců. Opravdu toto odboráři chtějí?

Ano, chtějí. Ale ne pro sebe! Všechny rozpory šly stranou, neboť tyto povinnosti požadují zavést pro jiné: Pro živnostníky, hanba jim. A ještě bičem registračních pokladen do nich. Vyhoďte státní úředníky, vyžírky.

Místo toho, aby zástupci podniků řekli odborům jasný výsledek trojčlenky: Když chcete víc peněz, bude vás muset být méně. Budete muset zvýšit produktivitu své práce. Odboráři zas nekontrují: Když jde firma s výsledky dolů, první to na svých platech a místech musejí poznat manažeři a jejich báječné padáky. Nikoli. Najde se někdo třetí, či spíše čtvrtý, na kterém se shodne celá slavná "tripartita". Protože "samostatně výdělečné osoby" se tripartity neúčastní, souhlasí s některými zaměstnanecko/zaměstnavatelskými požadavky i zástupci vlády.

Zástupci vlády? Tedy ministr práce Zdeněk Škromach, bývalý odborářský funkcionář - a současný poslanec za ČSSD. Zástupci odborů? Tedy například předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch - a senátor zvolený za ČSSD. Zaměstnavatelé? Tady je mlha, ve které se skrývají hlavně poloprivatizované podniky, v jejichž dozorčích radách zasedají za zaměstnavatele i zástupci státu (přesněji současné vládní koalice) a za zaměstnance zase manažeři... Trojjedinost tripartity bije do očí až tehdy, když se shodnou - na tom čtvrtém.

Ne, že by chtěli zničit živnostníky. Ti jenom musejí přispívat do našeho nedělitelného národního hospodářství, které železniční šéfodborář Dušek vidí jako společný domek: "O střechu se musí starat celá rodina. Nejde, aby si jedno dítě kupovalo drahá auta a ostatní neměli ani na svačinu." U Duška nejde o starý, prý český, zvyk, který velí žádat - když chcípla koza mně, ať tobě chcípne taky. Ne, zde jde o ryzí komunistický zvyk, známý z padesátých let minulého století, kdy byl použit při likvidaci drobných rolníků a živnostníků. Jak to, že on má, a já ne! Vezmeme mu to, a budeme se mít všichni dobře.

Vzali živnostníkovi živnost, vzali rolníkovi role - ale nikdo se lépe neměl! Tedy nikdo z "obyčejných lidí práce". Továrničky a stroje se rozpadly, pole zarostla lebedou a krávy chcípaly hlady. Stát byl za pět let po "vítězném únoru" v bankrotu. Dostal se z něho až měnovou loupeží, tedy "reformou", která okradla hlavně tu "vítěznou" pracující třídu.

Konstatuji, že dnešní odboráři v dojemné shodě se zaměstnavateli a zástupci našeho státu při zavádění nové "reformy" veřejných financí svými požadavky, namířenými mimo vlastní řady, křísí tehdejší dobu. Na těch náměstích vlastně křičí: "Ať žije komunismus!"

(autor je publicistou, technikem ve spojích a od dubna t.r. neodborářem)

Psáno v Praze dne 19. června 2003 pro Hospodářské noviny, kde má vyjít dnes. Uveřejněno se souhlasem redakce HN


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku