Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 23.6.2003
Svátek má Zdeňka




  Výběr z vydání
 >SPORT: Dublin: Světová speciální olympiáda byla zahájena
 >MÉDIA: Nehorázný Klinkhammer
 >POLITIKA: Vládnou nám lidé, které jsme si nezvolili
 >ZAMYŠLENÍ: České dráhy v rodině dospělých
 >LITERATURA: Hanebnost
 >HUDBA: Rozhovor s Jiřím Macháčkem
 >NÁZOR: Sváček nenavlékl fráček
 >SVĚT: Singapurské řešení
 >NÁZOR: Co Vy na to, pane Štěchu ?
 >GLOSA: Pomocná škola
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >CHTIP: Zákazníci
 >TÉMA: Hippokrates na věčné časy a nikdy jinak
 >SPORT: Dublin - Dnes začíná Světová speciální olympiáda
 >GLOSA:Omluva: za co vlastně?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
23.6. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

O absurditě paragrafu Útok na veřejného činitele

Je násilníkem Šimeček nebo banda fízlů?
Od 24. dubna letošního roku je vazebně stíhán můj přítel, antikomunista ing. architekt Lumír Šimeček. Čelí absurdnímu obvinění z útoku na veřejného činitele. Na policajta, který vždy a všude tyje z daného režimu, ať je totalitní, či chovající se jako demokratický. Jak se dá zaútočit? Je tento paragraf legitimní, nebo slouží k pomalému likvidování režimu nepohodlných lidí včetně bývalých disidentů? Jaké povahy v řadách policistů také slouží? Může být jejich svědectví vždy věrohodné? Lumír byl kriminalizován a zatčen již např. v roce 1984. V jeho domku zůstala osamocená maminka. Nikdo se o ní nemohl postarat a zemřela 24. prosince téhož roku na podchlazení.

Ještě k Lumírovu případu: při zatýkání v jeho domě policisté (za kolaborantské asistence hasičů) povyráželi několikery dveře, dům řádně nezajistili, než Šimečku odvedli, rozšlapali mu brýle. Pár měsíců předtím, 3. prosince 2002 ve 22:40 hodin na brněnském Mendlově náměstí policisté Lumírovi poškodili fotoaparát a diktafon, znemožnili mu fotografovat...
Lumír se k celé věci písemně vyjádřil již z vazební věznice, a to 12. května. tr. Obžalobu považuje za zmanipulovanou, důkazy "neexistovaly, neexistují a ani existovat nemohou," píše mi s tím, že jde o lživá tvrzení policistů. Razii ve svém domě považuje za "fízlovskou", metody za "gestapácké" a vylučuje, že by se před trestním stíháním skrýval.
Soudní jednání před Městským soudem v Brně proběhlo 28. května a Šimeček byl ponechán nadále ve vazbě. Soud nepřijal záruky Jana Honnera, předsedy občanského sdružení Český ombudsman, vetoval záruku Lumírovy manželky. "Sametovost" režimu se projevila ještě před započetím jednání. Spisovatel Honza Beneš podával Lumírovi kytku, od justičních strážců dostal ve stylu karate ránu do ruky. Kytka zůstala rozšlapána na zemi.
Na adresu soudů si neodpustím poznámku. Víme, že třetina soudců dnes činných byla členy KSČ. Další okolností je citace v obžalobě, že Šimeček demonstracemi v okolí soudních budov "ohrozil nezávislost soudů". Nemohli by si ti soudci, kteří se cítí ohroženi na nezávislosti, sbalit svých pár švestek a vypadnout? Neohrožené profesionály za šedesátitisícový měsíční plat jistě najdeme. A o hodně mladší, než nějaké komunistické fosílie...
Prokázat jedinci, že nezaútočil na policejní hlídku je takřka nemožné. Vždy jsou policisté minimálně dva, a ti proti sobě nikdy nepůjdou svědčit. Jak říká advokát Jaroslav Brož: "Vždy existuje nebezpečí, že se někdo za uniformu schová." Pokud u konkrétního případu bude někdo z příbuzenstva či nezletilé osoby, tak na jejich svědectví se nebere takový zřetel. Pokud výpověď policistů "klouže", většinou se z útoku na veřejného činitele vyklube přestupek a státní orgány z případu jemně vycouvají.

Útoky na disidenty
Policisté byli chvilku hodní, těsně po sametové revoluci, kdy je každý považoval za nástroj totalitní moci. Dnes už je jasně prokazatelné, že policisté si rádi smlsnou na bývalých disidentech.
Počátkem června 2000 kolem třetí hodiny ranní můj další přítel, pražský výtvarník Igor Šefčík, při přejíždění hraničního přechodu Hodonín, si všiml, že od řidičů kamiónů celnící berou obálky a nenápadně je cpou do kapes. Igor se to pokusil vyfotit. Jakmile se ale otočil zády k celníkům, dostal několik ran pěstí a následně kopance do obličeje. Po sedmi hodinách v bezvědomí se s podlitinami a tržnou ranou na hlavě, probudil v příkopu. Tam ho nechala i policejní hlídka, ač ji požádal o pomoc. Policista prohodil k druhému: "Nech ho tady, jedem!" Připomínám, že Igor je známý antikomunista a signatář Charty 77.
O dřívější podobné zkušenosti by mohl vyprávět další můj kámoš Ivo "Kačer" Kachtík, stejně jako Lumír Šimeček (oba jsou rovněž chartisté). Kachtík v Praze byl 27. ledna 1992 večer v tramvaji zadržen třemi policisty, když si předtím všiml, že je sledován několika policejními vozy. Křičeli na něj, že tady vládnou oni a ne Jirous s Pencem. "Kačerovi" fyzicky vyhrožovali, pak ho škrtili rukama a jemně obuškem naznačovali bití do spánku. Jejich slovník zněl: "Přestaň sepisovat ty zasraný petice!" Pak jej ukazovali dalším policistům jako "toho šmejda z demonstrací."
Lumíra Šimečka si brněnští policisté - dle své vlastní pohádky - spletli nejdříve s bezdomovcem, pak s celostátně hledaným zločincem. Podobný případ se stal Petru Lesákovi, hlasateli České televize poslední červnový den roku 1999. Toho si na chodníku mezi Žofínem a Mánesem v Praze 1 anonymní kriminalisté spletli s dealerem drog, přes protesty zatkli, odvlekli do Bartolonějské č. 6. Zde ho bez omluvy či vysvětlení podrobili výslechu a se slovy "stěžuj si, kde chceš" propustili.

Trestné činy v uniformě
I brněnští policisté si pomaloučku staví pomník ostudy. Kolem druhé hodiny ranní, dvanáctého března 1999 městští strážníci v Brně u Janáčkova divadla měli napadnout 18letého studenta, klečet na něm, bít ho pěstmi do obličejové části, kopat do hlavy, protože postižený si chtěl opsat jejich evidenční čísla. Jeden z policistů křičel: "Ten hajzl je tu zase". Brno se dostalo i do výroční zprávy Amnesty International (AI), mezinárodní organizace na ochranu lidských práv. Konkrétně zásluhou případu Vladimíra Pechy, který vloni v červnu údajně vyskočil z okna policejní stanice. Dva policisté poté uvedli, že je 58 kg vážící Pecha přemohl při cestě na WC. Fotografie z místa neštěstí byly pořízeny až pět dní po incidentu, Pechův advokát neměl přístup ke spisu a Inspektorát MV ČR vše začal vyšetřovat až když Pechova partnerka podala trestní oznámení. "V České republice se vytvořila atmosféra, v níž se policisté domnívají, že mohou lidská práva beztrestně porušovat," konstatuje se ve zprávě AI za rok 2002.
Podle statistik z roku 2000 se trestné činy v řadách policistů zvyšují. "Prakticky každý den je sděleno obvinění jednomu policistovi," prohlásil ředitel inspekce Mikoláš Tomin. Převažuje zneužívání pravomoci veřejného činitele, podvody, výroba a držení drog, trestné činy v dopravě, pojistné podvody, ublížení na zdraví atd. Většina trestných činů policistů byla spáchána ve službě.
S podmínkou odešel od soudu v roce 2001 policista, který neúmyslně přejel a na místě usmrtil opilého muže v Orlové. Nehoda byla utajována více než rok s tím, že dotyčného přejelo nákladní auto. Sporné jsou zásahy policistů při mítincích ODS. Před loňskými sněmovními volbami na Staroměstském náměstí byl zadržen holandský novinář / na 8 hodin/, který držel figurínu ptáka nesoucího v zobáku potrhanou vlajku EU. Zpočátku letošního června je případ Ivana Štreka. Šel po náměstí v Poličce a na trasparentech dával najevo, co si myslí o Klausovi. Podle policistů neuposlechl jejich výzev, transparenty ohrožoval okolí a dopustil se přestupku proti občanskému soužití a veřejnému pořádku.
Kuriózní je případ z konce května, kdy policisté v ulici Na Poříčí kontrolovali dva mladé lidi. Pod výhrůžkou policistů jeden z nich získal číslo mobilního telefonu dvacetileté dívky. Druhý den ráno na mobilu objevila textovou zprávu: "Podle paragrafu 58 musíte písemně odpovědět na SMS. Možný trest je 24 až 48 hodin povinné soulože s odesílatelem." Ve středu 28. května na Václavském náměstí údajně zaútočil řidítky motocyklu muž, chtěl na ně nabral policistu, který se ho snažil kontrolovat. Řidič čelí obvinění z útoku na veřejného činitele.
Česká republika, již zmíněnou výroční zprávou Amnesty International, je kritizována za absenci systému důkladného a nestranného vyšetřování přečinů spáchaných policisty. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsme podávali trestní oznámení na komunisty, kteří nás při různých shromážděních fyzicky a hrubě napadali, pachatelé z řad bolševiků nikdy nebyli nalezeni. Ač jsme předali fotografie či přímo videozáznamy. Vyvstává tak otázka: Koho kryje policie?

Vachrlatý paragraf
Vypisovat zkušenosti s policií by bylo na dlouhé lokte. Ať již před listopadem 1989, nebo po něm. Působil jsem ve funkci místopředsedy prověrkové komise v Praze 8. Vyhnali jsme z řad policistů spousty darebáků, kteří se zpronevěřili lidským právům. V důsledku toho například 22. března 1992 ve 23:20, v ulici, kde jsem bydlel, se zhasnutými světly vedle mne a družky zastavilo policejní auto. V policejním obklíčení jsem odmítl sdělit, kam jdu, natož odkud. Jeden policista se mě snažil zezadu udeřit pěstí, ale jeho ruku družka zadržela. Schytala označení: "Nech toho ty šlapko!" Jediný muž v civilu se mě snažil zavléct do křoví. Jiný, umazán od zdi, všichni bez čepice stejnokroje, civil se odmítl legitimovat. Odmítli můj odvoz na služebnu a sepsání protokolu. Prý jsem v ulici vykrádal osobní automobily. "Až tě potkáme o samotě, tak si to s tebou vyřídíme." Jak rychle přijeli, tak také zmizeli...
Pokud jde o kauzu Lumíra Šimečka, nedivím se jeho rezistentnímu jednání s policisty, nasáklými totalitními styly a způsoby jednání. Totéž hodnocení platí na státní orgány. Slůvko "státní" bych nejraději vyměnil za jiné.
Tvrdím, že paragraf útoku na veřejného činitele je "vachrlatý", zneužitelný pro vyprovokovaný "trestný čin". Dá se snadno použít na odpůrce čehokoli... Dnes žijeme v době, kdy se píše o tom, že člověk pokousal psa. Kvůli čtivosti. Samozřejmě, že je řada slušných policistů. Doufám, že těch se můj text nedotkne právě proto, že není o nich...
Josef Pepíno Maraczi V Praze 20. června 2003
Mobil: 604 - 846 358




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku