Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.6.2003
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Sudetští Němci - etymologie a historický, geografický a geopolitický vývoj obsahu pojmu a smyslu jeho užívání
 >MROŽOVINY: Čísla, o která jde až v první řadě
 >EKONOMIKA: Málo obchodů s dluhopisy i s korunou
 >POLITIKA: Další předčasné volby
 >ZAMYŠLENÍ: Co mají společného Albrecht z Valdštejna a naše armáda po roce.
 >HUDBA A ZVUK: Něco středověku
 >MUZIKA: Hello, Moby, kam běžíš, Moby?
 >NÁZOR: Nepodceňujme odborové bossy.
 >NÁZOR: Příspěvek k veřejným financím
 >EKOLOGIE: Skončí oceány prázdné?
 >LÉTO: Opalovat či neopalovat?
 >PENÍZE: Dluhy - cesta do pekla
 >INFO: Mimořádný provoz Rodičovské linky v den vysvědčení
 >MÉDIA: Jaká by mohla být Česká televize
 >POLITIKA: Už dost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
25.6. ZAMYŠLENÍ: Co mají společného Albrecht z Valdštejna a naše armáda po roce.
Valentýn Plzák

V červnu minulého roku jsem měl možnost na Neviditelném psu uveřejnit svůj příspěvek týkající se pojmenování mechanizované divize v Brně po Albrechtu z Valdštejna. K tomuto tématu se shromáždilo značné množství komentářů,které svědčí o zájmu čtenářů. Z tohoto důvodu bych se rád k tomuto tématu vrátil.
Když pominu některé komentáře se zjevnou snahou o moje ostouzení( výroky o blábolech, historickém materialismu a označení " soudruh Plzák ", mně oslovení soudruh jako takové nijak nevadí, na politice KSČ jsem se nepodílel, nebyl jsem členem SSM ani pionýrské organizace a přes relativně nízký věk jsem účastníkem, samozřejmě nikoli ve smyslu aktivní disidentské činnosti ,III.odboje, ale tím bych nechtěl zabírat místo a zdržovat čtenáře ).
Jsem velmi rád,že autoři komentářů uvedli i mnohé podrobnosti ze života A.z Valdštejna, které jsem vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku do něj nemohl zahrnout, takže i neobeznámení čtenáři si mohli utvořit představu o jeho osobě. A velmi mě rovněž potěšilo to, že i přes někdy velice protikladná stanoviska a vyostřenou diskusi její účastníci po seznámení s předkládanými poznatky dokázali sblížit své názory a usmířit se.
Nejprve bych ale rád odpověděl na námitku, že Valdštejn neusiloval o český trůn z důvodu složité politické situace a z toho předvídatelných konfliktů. Záměry A. z Valdštejna představují významný problém, jehož objasnění se věnují mnozí historikové a je možné, že toto tvrzení se ukáže jako pravdivé. Nicméně já jsem nic sám takového netvrdil, uváděl jsem pouze úřední zdůvodnění udělení čestného názvu ( jak byl uveden např. v deníku METRO z 10.5.2002).
V komentářích byla věnována pozornost i obsáhlejším tématům,jako je vedení války a hodnocení vojevůdců vzhledem k následkům s tím spojeným, postoj husitů k vlastním názorům,národnostní poměry a vnímání příslušnosti k národu atp. v době Valdštejnově a rovněž osobnost prezidenta Dr. Edvarda Beneše v souvislosti s jeho jednáním v období mnichovské krize.
Někteří čtenáři rovněž vznesli pochybnosti, zda mi spíše vadí na Valdštejnovi nikoli zrada císaře, hromadění majetku, ale jeho "nečeskost " s ohledem na to , že vlastenectví bylo v jeho době téměř neznámým pojmem a pojem národ v dnešním smyslu také neměl ještě význam.
Je skutečností, že ve středověku a i ve Valdštejnově době se příbuznost lidí více odvozovala od poddanství nějakému velmoži resp. panovníkovi než od jejich jazyka.To však neznamená, že by si lidé neuvědomovali jazykové odlišnosti resp. s tím související politické problémy ( zápas mezi českým a německým patriciátem , zvláštní práva pro kolonisty v pohraničí, což byli většinou Němci ).
Komentáře obsahovaly i námitky proti tomu, aby byli husité dáváni za vzor. Nejsem samozřejmě příznivcem dogmatického výkladu dějin, přehlížejícího nezvratné skutečnosti. Vyhlazení adamitů bylo nepochybně stinným momentem v husitském hnutí, ale je nutné připomenout, že takové jevy nepřevažovaly. Husitství představovalo naopak pokrokový směr, a to jak v oblasti náboženské ( jedním z požadavků v rámci tzv. čtyř pražských artikulů z roku 1420 byla i svoboda kázání, kázat bylo dovoleno i ženám ), tak národnostní ( husité přijímali do svých řad i německou chudinu, Hus sám se vyjádřil tak, že dobrý Němec je mu milejší než bratr zlý ). Oproti tomu zcela zřetelně kontrastují ideje habsburské monarchie.
Pokud se jedná o husitské výpravy,tzv. spanilé jízdy,je jisté, že směřovaly k oslabení protivníka a docházelo při nich k bojům, ale nelze je charakterizovat, že se při nich " loupilo a vraždilo ". Husité šetřili civilistů a pokud se např. město nezúčastnilo bojů poskytnutím hotovosti, nebylo dobýváno. Účelem výprav totiž bylo propagovat husitské ideje. Pro srovnání, jak se chovali křižáci, lze uvést mnoho vesnic kolem Prahy, které byly zničeny roku 1420 Zikmundovým vojskem , bez ohledu na to, zdali se jejich obyvatelé hlásili k husitství nebo zůstali katolíky ( důvodem nenávisti se stalo především to, že to bylo české obyvatelstvo ).
Na závěr bych se věnoval osobnosti prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Počínání prezidenta Beneše v období mnichovské krize v roce 1938 je všeobecně známo a asi většinou historiků hodnoceno jako pochybení resp. porušení ústavnosti, vyvolané ovšem mezinárodní situací, kdy západní velmoci, které měly být zárukou bezpečnosti v Evropě, zcela rezignovaly na svoje závazky a zásady etiky ( tím nemyslím jen spojenecké smlouvy, protože tou byla vázána toliko Francie ,ale i z takových dokumentů , jako Briand- Kelloggův pakt ap. ). Dovolím si však vyslovit zásadní závěr, a to, že prezident Beneš by pravděpodobně nepodlehl, kdyby většina politické reprezentace ČSR neprojevila opatrnictví a pasivitu. Jedná se o vládu, která přijala prezidentovo stanovisko a svolila ke splnění ujednání obsažených v tzv. mnichovské dohodě, ačkoli ČSR nebyla jejím účastníkem. A především Národní shromáždění, které včas neprojevilo odmítavý postoj k celému vyjednávání v Mnichově a neodmítlo jeho výsledky, natož pak ( ale toho by snad ani nebylo třeba ) nedalo najevo, že v případě ,že prezident a vláda se podřídí požadavkům, budou stíhání on i ministři pro velezradu.
Dr. Beneš odůvodňoval své rozhodnutí snahou zabránit vyhlazení českého národa. Ovšem stanovisko národa bylo zcela jednoznačné. Veřejnost dávala najevo odhodlání bránit republiku a pro ni se i obětovat. Z toho důvodu neměl právo tomu bránit , i když by to bylo proti jeho svědomí ( na jeho obranu lze uvést i to, že byl již vážně nemocen a válku vnímal i z hlediska nemocného člověka ). Prezident ani vláda navíc nebyli oprávnění rozhodovat o hranicích státu a změnách území.
Za tento neblahý vývoj událostí nesou odpovědnost i tehdejší přední představitelé právní vědy, kteří neustále zdůrazňovali toliko slavnostní význam prezidentského slibu bez prvků jakékoli závaznosti, takže pod vlivem tohoto názoru Dr. Beneš mohl vnímat svoje přesvědčení jako významnější než dodržení ústavy.
A nyní bych se vyslovil ke stěžejnímu tématu, a to, jaký odkaz by mohlo představovat působení Albrechta z Valdštejna pro ozbrojené síly demokratického státu s republikánskou státní formou.
Albrecht z Valdštejna věnoval svoje schopnosti a úsilí takovému cíli, kterým bylo uspořádání poměrů ve střední Evropě založené na náboženském a národnostním útlaku a upřednostňování katolického náboženství a německého jazyka , znamenajícího i podstatné omezení samosprávy tehdejších Čech a Moravy. Tedy nic, co by mohlo znamenat odkaz pro demokratický a právní stát , jak se deklaruje Česká republika, a navíc navazující na tradici Koruny české. Znovu zdůrazňuji, že předmětem výhrad je porušování náboženských a národnostních práv jako takové, nicméně je třeba podotknout, že při hodnocení českých resp. československých dějin je nezbytné vycházet z toho, že utlačováno bylo české obyvatelstvo nikoli německé resp. nekatolíci ,a ne osoby katolického vyznání.
Další události z Valdštejnova života zejm. to, když se zmocnil pokladny pluku moravských stavů a pak tzv. kaláda ,dokládají že důvodem jeho služby císaři nebyly ideové pohnutky , ale bezmezná touha po majetku a snaha zajistit si beztrestnost ( po zcizení pokladny nemohl hledat úkryt u nikoho jiného než u císaře , a podružnost významu, že byl katolík dokládá především zmiňovaná kaláda, protože přesvědčený protireformátor a stoupenec panovníka by si nedovolil zcizit jeho majetek).

Na Valdštejnovu obhajobu byly předneseny různé argumenty, např. že se snažil přesunout bojiště mimo české území ( jako by ničení v cizině bylo méně odsouzeníhodné ), že ho trápilo pustošení Čech a že tu část , kterou měl ve své moci , uchránil ( když daleko více než snaha o humanitu bylo důvodem zachování hospodářského výnosu jeho panství ). Tyto argumenty nejsou ojedinělé. I autoři J. Polišenský a J. Kollmann ve své knize Valdštejn. Ani císař ani král. ( nakl. Academia , 1995 ) uvádějí, že Valdštejn byl otřesen zkázou Magdeburku v roce 1631 ( podle svědectví měl pronést " to je otřesné "). Lze tedy uzavřít, že Albrecht z Valdštejna si alespoň v některých chvílích uvědomoval následky války a nepodněcoval své podřízené k brutalitě. Je ale skutečností, že o takových jevech věděl a nesnažil se jim nějak významněji zabránit. V tomto ohledu by tedy průměrným člověkem ( a zděšen by byl asi každý, na tom není nic mimořádného ) a není nic, co by založilo nějaké zvláštní zásluhy. Rozhodně jej nelze považovat za průkopníka humanitárního práva apod.
Valdštejnův osud v sobě možná skrývá tragické momenty ( abychom nebyli neuznalí ), ale je třeba mít na zřeteli, že tragické byly především osudy obyvatelstva, kde probíhala válka, kterou Valdštejn pomáhal udržovat.
V souvislosti s touto událostí považuji za nikoli bezvýznamnou ještě jednu věc. Příspěvek k přejmenování divize jsem zaslal s návrhem na uveřejnění i redakci Národního osvobození, které je tiskovým orgánem Českého svazu bojovníků za svobodu a navštívil jsem je. Redaktoři se mnou jednomyslně souhlasili , že přejmenování divize je naprosto nevhodné a pobuřující ( mj. s ohledem na reminiscence ze II. světové války, kdy byla po Valdštejnovi pojmenována divize SS Wallenstein ) , nicméně příspěvek neuveřejnili s odůvodněním, aby nedošlo k otevřené roztržce mezi ČSBS a ministrem Ing. Tvrdíkem. Byli toho názoru, že v souvislosti s předpokládanými personálními změnami na konci roku 2002 opustí místa funkcionáři , kteří se o přejmenování zasadili a zrušení názvu se dosáhne snáze, bez medializovatelných konfliktů. Doposud jsem však nezaznamenal žádnou zprávu, že by došlo ke zrušení čestného názvu divize.
A zde bych reagoval ještě na jednu z námitek čtenářů, zda je toto hlavní, co by armáda měla řešit. Jistě, ve srovnání s promrhanými prostředky, vadnými výběrovými řízeními, nákupem zmetků , je to záležitost jen malého významu. Je-li ale důsledkem neodbornosti a umožněná nedostatkem odhodlání ke kritice, opatrnictvím, je její význam daleko větší , protože to jsou příčiny i oněch mnohem vážnějších problémů. A poukazováním na dílčí nedostatky s uvedením jejich příčin lze přispět k nápravě i těch závažných nedostatků.

12.6.2003 Valentýn Plzák




Další články tohoto autora:
Valentýn Plzák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku