Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.6.2003
Svátek má Adriana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Další zdražení
 >POLITIKA: Orwell v Bruselu a v Čechách
 >TÉMA: Orwell: 100
 >TÉMA: Sudetští Němci - etymologie a historický, geografický a geopolitický vývoj obsahu pojmu a smyslu jeho užívání
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Po dovolené jako po výprasku
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovo vítání navrátilců z výletu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dvě města aneb Strach z techniky
 >Z CEST: Po referendu do Bruselu …
 >MÉDIA: Rada ČT zřejmě vyřadila Duhana neprávem
 >TÉMA: Bohatým investorům daňové prázdniny, domácím soukromníkům tvrdé odvody.
 >SVĚT: Angola - země plná kontrastů
 >MUZIKA: Marilyn Manson v Táboře
 >PENÍZE: Tygr zařval od Tater
 >POSTŘEH: O kohoutku
 >TÉMA: Sudetští Němci - etymologie a historický, geografický a geopolitický vývoj obsahu pojmu a smyslu jeho užívání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
26.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Po dovolené jako po výprasku
Ondřej Neff

Sluší se povědět několik veselých historek z natáčení - tedy z dovolené. Ta první se semlela ještě před odjezdem.
Já se Sůzou v Burgundsku, před vinicí s opravdu dobrým vínem.
Koupili jsme si s Davidem vysílačky - v přilbách máme vlepená sluchátka a mikrofon, vysílačka je v kapse, na řídítkách je spínač - náramné zařízení, velmi užitečné v cizokrajným městech, kde bloudíte a pátráte po směrovkách a potřebujete se domlouvat. Odpoledne před odjezdem jsme se rozhodli, že zařízení vyzkoušíme.

Vyrazili jsme směrem na Jinonice, s tím, že se pojedeme projet po plzeňské dálnici, abychom vyzkoušeli, jak bude spojení fungovat ve vyšších rychlostech. David jel na Blejdu první, já na Sůze druhý. Slyšel jsem Davida, jak říká:
"Počkej, pojedu za zatáčku, jestli mě uslyšíš."
Počkal jsem a pak už jsem neslyšel nic. Jel jsem pomalu dál, k Waltrovce, pak nahoru do Jinonic, jak jsem zvyklý jezdit na plzeňskou dálnici - a v tu chvíli jsem si uvědomil, že David jezdí jinak, dolů po Jinonické, na Plzeňskou do Motola a u servisu přes most na dálniční přípojku! Takže na té naší cestě proponované minimálně na 3 tisíce kilometrů jsme se dokázali ztratit v Jinonicích, dva kiláky od domova! Jel jsem na dálnici, ve Zličíně jsem se otočil - a na zpáteční cestě jsem viděl Davida stát u krajnice! Vysílačka nevysílala, mával jsem, neviděl mě... Nakonec mě napadlo mu poslat SMS přes mobil, aby si nemyslel, že jsem někde bídně zahynul...

Zajímavá šlamastyka. Kupodivu, za dalších 3500 km se nám nestalo, že bychom se jeden druhému ztratili, až zase na úplně zpáteční cestě, a zase v těch Jinonicích. Ale to nebylo ztracení, to bylo jen takové maličké odpoutání jednoho od druhého a doma se to vyrovnalo.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku