Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 28.6.2003
Svátek má Lubomír




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Pověst paní Heleny
 >SPORT: Dublin: Speciální olympiáda spěje k závěru
 >Kolik nás stojí ghetta?!
 >VTIP: O manželské nevěře
 >NÁZOR: Stíhačky
 >MÉDIA: Kterak Lidovky vyrobily rasisty
 >POLITIKA: Fámy o nových volbách
 >ZAMYŠLENÍ: Děti kolem stolu a pes pod ním
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nejbrutálnější příhoda z dovolené
 >PSÍ PŘÍHODY: Tak až teď je to hnusný
 >OHLAS: Kultura za všechny peníze ?
 >DANĚ: Pohledem OSVČ
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 3.
 >PRÁVO: Rozsudek nad Ing. L. Šimůnkem
 >POLITIKA: Evropští demokraté Josefa Zielence

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
28.6. Kolik nás stojí ghetta?!
www.infoservis.net

Dva ze tří Čechů by nesli velmi těžce či by považovali na nepřijatelné mít za souseda Roma. K tomuto závěru došel průzkum agentury STEM. Právě Romové se velmi často objevují v řadách neplatičů nájemného, mezi nezaměstnanými, jejichž jediným příjmem jsou sociální dávky od státu.

Neplatiči nájmů bez vlastního příjmu, plně odkázáni na sociální síť, jsou pak vystěhováváni do ghett a slumů za město. Tam se jejich problémy nejen neřeší ale v drtivé většině výrazně prohlubují. Roztáčí se bludná spirála vyloučení ze společnosti. Stát alias daňové poplatníky to stojí každoročně miliardy korun. Ty přitom padnou nikoliv na řešení problémů, ale jen hašení požárů. Jinými slovy, aby lidé na okraji společnosti byli vůbec schopni „přežít“.

Past chudoby a vyloučení ze společnosti se stává v rodinách a celých společenských vrstvách běžným životním stylem. Lidé ji začnou považovat za normální způsob každodenního života. Děti rodičů, kteří nepracují a život tráví v nevábných ghettech na okrajích měst, jsou vedeny ke stejnému životnímu stylu. Nemají před sebou jinou, alternativní (pro většinovou společnosti normální) vizi života. Vzor si berou z života svých rodičů. Nevidí důvod, proč by chodili do školy, studovali. Často jsou už v raném dětství posláni přímo do zvláštního škol. ˇPočet „obětí“ sociální pasti se tak stále rozrůstá. Zároveň s tím rostou i sumy, které musí stát či obce za segregaci zaplatit.

Studie ministerstva práce upozorňuje, že zhruba 60 procent příjemců sociálních dávek je pasivních. Tito lidé rezignovali na hledání zaměstnání a s životem na účet státu se smířili. Velmi často to platí pro Romy odsunuté do ghett, která jim berou motivace postarat se aktivně o svůj vlastní život. Žijí uzavřeni v momolitu, kde stejný osud prožívá většina jejich sousedů. Pozitivní příklad, že žít se dá i jinak, nikde ve svém okolí nenajdou.

Tisíce lidí v ghettech na okraji společnosti znamenají i vážný ekonomický problém. Nezaměstnaný člověk je pro stát velmi drahý, Každý měsíc ho přijde na zhruba 15 tisíc korun (do této částky jsou započítány podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky, zdravotní a sociální pojištění, které musí stát za nezaměstnaného zaplatit).

Stát ztrácí mnohem více peněz. Tito lidé mají velmi nízkou životní úroveň. Nemohu si dovolit nakupovat příliš mnoho zboží či služeb. Státní pokladna i obce tak přicházejí o příjem z daní. Tím, že nemají co utrácet, nepřispějí na dani z přidané hodnoty. Nemají žádné vlastní příjmy (neplatí proto ani daně z příjmu).

Postižený sever

Analýza Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky (Socioklub) upozorňuje, že problém ghett a lidí na okraji společnosti zasahuje každý region. Nejvyhrocenější je však situace na severu Čech a Moravy. Severní oblasti jsou zranitelnější ze dvou důvodů: jednak tam žije největší procento romské populace a zároveň trpí nejvyšší nezaměstnaností v zemi. Zatímco v celé České republice dosahovala koncem února míra nezaměstnanosti 10,2 procenta. V Ústeckém kraji na severu Čech i na Ostravsku je to však kolem 17 procent. Nezaměstnaní si mohou vybírat z výrazně menší palety volných míst. Rom, odsunutý do ghetta, má tak ještě nižší šanci, že si najde zaměstnání než v ostatních českých regionech.

V roce 2001 dostalo soudní výpověď z bytu 8750 rodin, 5860 bytů byla pak proti vůli majitelů vyklizeno. Téměř polovinu všech výpovědí dostali právě lidé na postižených severních regionech. U nuceného vystěhování je poměr jen nepatrně lepší.

Zájem obcí

Starostové obcí a zastupitelstva jsou voleny obyvateli. Drtivá část z nich s Romy žít nechce. A radní tak logicky zastupují zájmy většiny svých voličů. Kromě politických motivů sehrávají velkou roli i ty čistě ekonomické. Radní jsou po tlakem, aby se pro své lidi snažili vytvořit v městech co nejatraktivnější prostředí. Především v centrech větších měst je velký tlak na oživování: budování moderních bytů, obchodů, parků Obce usilují získát z pronájmu svých nemovitostí získat co největší ekonomický přínos. Toho se dočkají ve čtvrtích, které jsou považovány za „dobrou adresu“. Lidé tam chtějí bydlet a pracovat a jsou za to ochotni zaplatit.

Starostové tak mají zájem zbavit se nájemníků domů s vysokými dluhy, které zhoršují charakter celé čtvrti a tím pádem snižují ceny nemovitostí. Vyvézt problém (neplatiče) do holobytů na okraj města je nejsnažším řešením.

Z čistě ekonomického pohledu je to pro obec řešení nejvýhodnější. Radní v tom navíc mají podporu většiny svých obyvatel. Ti podle průzkumů uvítají, když jim Romové zmizí ze sousedství.

Podle studií ministerstva práce přitom více než polovina Romů (55 procent) bydlí v obecních nájemních bytech. S žádostí o vystěhování neplatiče či vyklizení bytu se tedy na soudy ve velké většině případů obracejí právě obce. Právě radnice však na druhou stranu stojí zahnání nepohodlných obyvatel na okraj měst i hodně peněz. Část sociální sítě mají na bedrech právě obce (především dávky sociální potřebnosti). Čím více lidé zůstane na okraji bez práce a příjmu, tím více musí obecní pokladna vyplatit na sociálních dávkách.

Na tahu je stát

Z čistě racionálního hlediska má stát větší motivaci než obec, aby se ve slumech (často označovaných za Bronxy či Mexika) ocitlo co nejméně lidé. Jednak si na rozdíl od obce nemůže dovolit „odsunout“ nepohodlné občany za hranici města. Před neřešeným problém ghett neuteče.

Velká část sociálních dávek (především sociální podpora a péče) se navíc platí přímo ze státní pokladny. Nikoliv z pokladen obecních. Sociální pracovnice vyslaná obcí za postiženou rodinou jí (v rámci systému sociální potřebnosti) může pomoci tím, že obec v rámci těchto dávek zaplatí přímo najemné. Rodina tak vůbec neuvidí peníze na bydlení v hotovosti a nemůže je tím pádem utratit za nic jiného.

Velká část sociálních dávek placených státem (především státní sociální podpora: příspěvek na bydlení, teplo či sociální příplatek) se vyplácejí lidem přímo v hotovosti stejně jako podpory v nezaměstnanosti. Stát nemá žádnou páku, jak zkontrolovat jestli lidé skutečně použili peníze na zaplacení nájmů.

Lenka Zlámalová
Autorka je redaktorkou týdeníku Respekt

Více k tématu se dozvíte na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku