Předesílám, že paní Helenu Vondráčkovou nemám rád, ale nemám ji ani nerad, zrovna tak jako veškeré prostředí české populární hudby. - Vidím a slyším jen odvozenost od trendů, které vznikají jinde, vidím vládu kontaktů a těžký nepotismus. Na prstech jedné ruky bych dovedl spočítat hudební výkony, které mne kdy na české scéně zaujaly. Nemyslím, že je to tím, že bych byl zapřisáhlý kosmopolita, a nemyslím ani, že se v české kotlině rodí méně nadaní muzikanti.
Myslím, že je to tím, že v české kotlině jde o kšeft až v první řadě. Ve které řadě jde o hudbu jako takovou, netroufám si posoudit. - Zpěvačka Vondráčková zažalovala publicistu Rejžka za to, že "zasáhl do její pověsti". Soud prohrála a zažalovala jej znovu, přičemž její právníci chytře omezili rozsah žaloby na nepodstatnou maličkost. Neřekl bych, že se zpěvačka Vondráčková doopravdy cítí poškozena "na své pověsti". Spíš jí nějaký imagemaker poradil, že prohraný soud je třeba přebít soudem vyhraným, ať už se bude soudit o cokoli. Jaké všechny páky nasadila, aby tento druhý soud vyhrála, opět si netroufám posoudit.
O věcnou stránku sporu, jak vidno, nejde, ale přesto si k ní řekněme tři věty. "Svědomí mám čisté," říká zpěvačka Vondráčková (MF Dnes, 23.6.2003) a dodává: "Víte přece, jaká byla doba." - Snad se nedopustím ničeho, zač bych byl zažalován a musel se omlouvat, když řeknu, že doba není něco, co k nám sestupuje odněkud shůry a na čem za žádných okolností nemůžeme mít účast. Zpěvačka Vondráčková svou aktivní účastí dobu, o níž mluví, pomáhala spoluvytvářet, a jestliže si nad ní dnes okázale myje ruce, berme to raději s rezervou.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku