Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 2.7.2003
Svátek má Patricie




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Být porotcem v Trenčanských teplicích
 >Z CEST: Normandie
 >LIDŠTINY: Do kuchyně a do postele! Pak do porodnice! A co potrat?
 >MROŽOVINY: Šedesát let operace "Citadela"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Muzeum automobilů v Mulhouse
 >PSÍ PŘÍHODY: Krátké popovídání s ptákem
 >MÉDIA: Prozatímní generální ředitel České televize aneb Velký Petr a malý petr .
 >ZAMYŠLENÍ: Stěhování národů po třech letech.
 >EKONOMIKA: Inflace Česku nehrozí
 >SPOLEČNOST: Pacienti konečně na trůn
 >KNIHA: Dialog vědy s uměním
 >TÉMA: Bude nějaká reforma?
 >TÉMA: Zaveďme paušální minimální trest, aneb omyly špidlovy vlády
 >PENÍZE: (Ne)bezpečné platby na internetu
 >POSTŘEH: O hodinkách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
2.7. LIDŠTINY: Do kuchyně a do postele! Pak do porodnice! A co potrat?
JITA Splítková

V poslední době se v kruzích popírajích evoluci hovoří i o neexistenci matriarchátu, jako jedné etapy v historii vývoje lidské společnosti. Archeologické nálezy hovoří jinak a jasně.
Matriarchát samozřejmě byl a váže se k prvopočátkům historie lidské kultury a k výrobnímu způsobu (až s pluhem přichází patriarchát). Ovšem slovo matriarchát je opravdu zavádějící nejednalo se o nějakou nadvládu žen nad muži, ale o uctívání a ctění žen prostřednictvím kultu Velké matky a o jejich rovnoprávné postavení.

Člověku bylo dlouho utajeno, jak se to vlastně stane, že ženy porodí nového člověka a tudíž byly jako dárkyně života patřičně považovány, uctívány a měly ve společnosti vliv. Tento vliv nebyl spojený jen s rozením, ale ženy byly i živitelky rodiny. Lov na který chodili muži nezaručoval každý den plný žaludek, ale jejich sběračství a později pěstitelství některých plodin (okopávaly pole motykou) potravu každý den zaručovalo (samozřejmě kromě období neúrody).

S příchodem vynálezu orby (na tu již žena fyzicky nestačila) a s tím spojeného vzniku mužského vlastnictví půdy i poznatku, že svoji úlohu při plození má i muž, se ženy a jejich děti staly majetkem muže a uctívání vyšumělo a i vážnost ženy vzala za své. Majetek je majetek a ten se hromadí a z žen se staly množící roboti - výrobkyně nové pracovní síly.

Pomalou evolucí přešla rovnoprávnost pohlaví v patriarchát a v patriarchální stát. Proti matriarchálnímu právu matky zaopatřovat dítě podle jeho potřeb a ne podle jeho výkonů (věci spojené s výchovou a obživou dětí činit bez zpětných nároků na dítě a bez trestání). Je postaveno patriarchální právo otce odměňovat a trestat děti podle jejich výkonů. Společnost se začíná přizpůsobovat filosofii trestů a odměn a soutěživosti.
A je to tedy výrobní způsob, soukromé vlastnictví a rodina, co rozhoduje, jaká rovnoprávnost je ženě přiznána a umožněna společností, ve které žije. Rodina hraje v roli ženy v celé společnosti velmi zápornou úlohu. Rodina je to, co v minulosti dalo ženy naroveň věci nebo dobytka. Jak je to možné? Aby se zachovaly a zůstaly nedotčeny dědičné statky je nutné zachovat rodinu. Dědit smí jen mužský potomek, žena ne, protože by hrozilo rozkouskování majetku rodu a přejití majetku, který by patřil ženě do majetku rodu jejího muže. To nechtěla žádná rodina připustit, žena tedy byla bezmajetná čili po této stránce bezcenná, odkázaná na rodinu. Její jediná cena byla, že mohla rodit svému vlastníku děti, na které neměla žádné právo a byla pracovní silou.
Nebylo to tak ve všech kulturách minulosti, v té co popírala soukromého vlastnictví pouze pro muže a neuznávala rodinu, bylo postavení ženy prokazatelně lepší (Sparta).

S podřízeným postavením ženy a jejich dětí se také zrodil zákaz potratu. V zákazech pro ženy byly vždy aktivní církve.
Muž a církev - to patřilo k sobě skoro ve všech kulturách, křesťanskou vůbec nevyjímaje.
Maskulinní církve - bič na ženy v podobě příkazů, zákazů… a jedním z nich byl, že žena nesmí potratit pod hroznými tresty. Ona i plod, vše bylo majetkem muže. Navíc žena neustále rodící, je žena poslušná, prostě ji na nějakou revoltu nezbývá čas. Šla století a vědeckotechnická revoluce zavedla strojní výrobní způsob a umožnila tak i ženě pracovat mimo domov a stát se samostatnou. Z majetku muže a pozice živené se stává rovnoprávnou a někdy i jedinou živitelkou celé rodiny a začíná se i vzdělávat. Současné špičkové technologie dokončí evolučního vývoj postavení ženy ve společnosti. Díky tomuto výrobnímu způsobu, právu na dědictví a vlastnictví i pro ženy a úloze rodiny jen na bázi duchovní a intelektuální se žena hospodářsky osamostatnila a začala se i vzdělávat a pracovat na svoji kariéře.
S tímto vším klesá počet porodů na jednu ženu a objevuje se i stále více problém přerušení nechtěného těhotenství.
Moudří lidé uznali, že menším zlem pro ženu i společnost, je prostě nenarození se nechtěných dětí, a že žena bude prvořadá, ale to bylo a je na vztek lidem toužícím po době náboženského tmářství a problém vzájemné animozity mezi těmito tábory je na světě.

Odstranění několika nemyslících buněk z těla ženy je některými jedinci zváno vraždou. Mnoho lidí si klade otázku: Kde jsou tito pánové a dámy, ochránci nenarozených, když se vraždí již cítící a myslící lidé (i děti) ne po jednom, ale po tisících? V dnešní době probíhá na planetě Zemi několik válečných konfliktů. Každou vteřinu je na světě nějakým způsobem zavražděno několik zdravých lidí. Co s tím? Jenže to spravedlivé nezajímá, vysvětlení proč, si najdou. Ono je jednoduší hlasitě hovořit a křičet o právu pro nenarozené, než pro ty narozené. Jako je jednoduší zachraňovat celé lidstvo, než zachránit jediného konkrétního člověka. Navíc křik protipotratářů u nás zaznívá nějak falešně protože počet potratů v Česku od roku 1989 klesá. Ještě v roce 1990 jich bylo 100 tisíc, vloni jen 29 tisíc. Je snad iniciování zákona proti potratům jednou z kapek, kterými bude česká ateistická společnost kropena, aby došlo opět k rekatolizaci? Varovných signálů o touze katolíků po moci i v Česku je víc (třeba naše smlouva s Vatikánem)

Nikdo by neměl pochybovat, že již existující jedinec - žena má výsadní právo rozhodovat o svém životě i těle. Dokud plod není schopen po oddělení od matky žít samostatně nebo za pomocí lékařských přístrojů, nelze hovořit o dvou tělech a lidech, ale vždy jen o jedné těhotné ženě, která si o svém těle rozhoduje sama. A pokud se žena sama z vlastní vůle rozhodne pro interrupci, má proto pádný důvod a vždy je to z několika zel to nejmenší (utýrané děti by měly být pro ochranáře nenarozených varovným mementem - i děti z dětských domovů ).
Jenže čeho se církve bojí? Ztráty oveček! A kdo jsou hlavně její ovečky? Ženy! Jaké ženy? Hlavně ty obtěžkané množstvím mateřských povinností, tím pádem nesamostatné, odkázané na rodinu a nemající čas pro svůj intelektuální růst. Tyto ženy se stávají strážkyněmi mravů, starých zvyků a zvyklostí a ortodoxními hlasatelkami církví. Pokud by církve (katolická v první řadě) nebyly z principu proti potratům a antikoncepci, přišly by o sféru svého vlivu - mocí nad rozením dětí a nad postelemi svých věřících. Z těchto důvodů se katolická církev tak sveřepě drží zásad, že kněz musí být muž a ten musí dodržovat celibát a děti se smí rodit jen v manželstvích a potrat je vražda (asi podle nich i použití antikoncepce je vražda). V tomto světle se jako pikantní jeví fakt, že ve Vatikánu je už beztrestně možný sex s dvanáctiletými dětmi.

Na závěr mám takový skvělý návrh nového zákona. Ano, ať se odsouhlasí v parlamentu zákaz interrupcí, ale pouze společně se zákonem kastrace těch jedinců, kteří odmítají antikoncepci.
A také se nesmí zapomínat na jiná náboženství - třeba taková reinkarnace - to může být člověk v praseti nebo mouše - nu jak toto bude zákon řešit - vždyť zabitím jakéhokoliv tvora podle víry v recyklaci duší se jedinec dopouští vraždy nějakého člověka.




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku