Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.7.2003
Svátek má Radomír




  Výběr z vydání
 >INFO: Češi o ručníky nestojí
 >POLITIKA: Až za Špidly je všechno špatně?
 >POLITIKA: A okurková sezóna nebude?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Posvátnost vlastnictví
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem si ve Francii kupoval boty
 >PSÍ PŘÍHODY: Čokl jeden zatracená
 >ŽIVOT: Psa máme půl roku a jsme s ním rádi.
 >SPOLEČNOST: Člověk a příroda
 >GLOSA: Problémem školství nejsou jen mzdy učitelů.
 >MÉDIA: Pozitivní provokace aneb Česká televize jinak
 >O FILMU: Rohlíky v tunelu
 >TEMA: Největší krize českého národa od obrození
 >POSTŘEH: O souvislostech
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >CHTIP: Poznámky rozhodčího na ochutnávce CHILLI

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
3.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Posvátnost vlastnictví
Jan Kovanic

Stále existující právo vlastnické se nepromlčuje, praví právníci, a tak Česká republika bude muset vydat majetek za 40 miliard korun českých panu Kinskému. A jiný majetek v hodnotě 3,5 miliard vdově Walderode. A nejspíš i další majetky "šlechtickým rodům". Tady bych chtěl upozornit na to, že přece jen v něčem mají pravdu obhájci práv odsunutých Němců: Majetky jim nebyly sebrány kvůli tomu, že by byli šlechtici, nebo že by byli nacisté, ale protože byli Němci. Taková byla doba a takový byl zákon - šlo o reakci na výsledky druhé světové války, o jistý druh kompenzace za válečné škody. Nyní se vynořují dávní dědicové, mávají českým občanstvím a dožadují se náhrad nespravedlnosti. No jo, ale kde na to máme furt brát?

Navrhuji toto řešení: Protože při obsazení našeho pohraničí na podzim 1938 a okupací v roce 1939 přišli naši občané i stát o majetek v tehdejších stamiliardách korun, což by v dnešním kurzu činilo bilióny, a protože jsme místo nich zabavili po válce německé majetky, které teď musíme vydávat, mělo by dnešní Německo zřídit reparační fond. Nevolám po zaplacení všech válečných reparací - to by našeho velkého západního spojence hospodářsky položilo. Šlo by jen o fond, ze kterého by se platily částky, jež bývalí čeští Němci a jejich současní dědici vysoudí na českém státu. A aby to nebylo tak příliš bolestné pro německé poplatníky, mohla by se německá vláda řídit postupem naší vlády:

Právě před dvěma lety byl v Česku ustanoven Nadační fond obětem holocaustu. Mělo jít o jistou formu satisfakce obětem arizace v letech 1938-1945. Co to byla arizace? Zabavení majetku ve prospěch německé říše, lépe řečeno jejího občana. Příklad: Továrnička vlastněná českým Židem. Nejdřív byla dána do správy "věrné ruky", později převedena do majetku treuhändera. Jakožto německý majetek po roce 1945 znárodněna československým státem. Majitel válku nepřežil, potomkům se do února 1948 továrnička nevrátila. Proto ji už komunisti nemohli ukrást - dědicové se k ní vůbec nedostali. Proto ani nemohli požádat po roce 1989 o restituce. Proč píšu o "satisfakci" a ne "obnovení vlastnictví"? Jenž je posvátné. Protože jde o nadační příspěvek, na který není zákonné právo. A protože na tento účel bylo vyčleněno ohromujících 100 milionů korun. Na fond se obrátilo jen několik tisíc lidí z celého světa s nároky řádově v miliardách. Tady se ukazuje, jak je důležité - pro udržení uloupeného majetku - vyvraždit všechny příbuzné, aby nemohlo být uplatňováno ani posvátné a nepromlčitelné právo dědické... Také tento pakatel by mohl být zapraven z německého reparačního fondu.

Protože však vlastnictví je posvátné, měl by český stát být žalován všemi, kterým továrničky a pole sebral komunistický režim. Ne restituce, pouze návrat majetku může napravit bezpráví! Vždyť přece podle samotné komunistické Ústavy 9. května bylo "soukromé vlastnictví drobných a středních podniků do 50 zaměstnanců zaručeno", stejně jako "soukromé vlastnictví u zemědělců, kteří na ní sami pracují, do výměry 50 hektarů". Že existovaly další zákony, které tuto ústavu porušovaly? Jejich smůla: "Zákony vydané po dni uvedeném v §170 (9.5.1948) jsou, pokud odporují této ústavě nebo ústavním zákonům, neplatné." A kdo bude platit tyhle bilióny? Právě před deseti lety byl vydán zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který konstatuje, že "Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989". Komunistický režim zejména (m.j.) občany "zbavoval svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva". Protože to bylo proti tehdejší ústavě a zároveň podle současnéhou zákona za to byli komunisté "odpovědni", měli by tyto majetky nahradit současní i bývalí členové KSČ(M). A jejich dědicové. A příbuzní. Neboli současní daňoví poplatníci...

Protože však vlastnictví je posvátné, bude muset naše rodina vznést požadavek na navrácení pozemků v katastru obce Kovanice, o které jsme přišli někdy po roce 1620. Pokud se neozvou Keltové, jimž toto území od pradávného pradávna... - a co lid kultury knovízské? Co lovci mamutů?

Ani lovci mamutů, ani vyhnaná předbělohorská šlechta, ani naši Židi nic dostat nemohou! To je směšné. Jaké posvátné vlastnictví? Vždyť přeci - nebyli vyhnáni po roce 1945!!!

Psáno v Praze dne 2. července 2003, mírně upravená verze poslána do Hospodářských novin, kde vyjde, jak to půjde


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku