Do Francie jsme jeli s mým synem Davidem na motocyklech. Všechno ošacení jsem si vezl v lodním pytli připevněném na tandemu. Už první večer v Heidelbergu jsem zjistil, že jsem si v Praze zapomněl boty na přezutí. Další etapou byl francouzský Mulhouse. Tam jsem si chtěl boty koupit.

Bydleli jsme v hotelu St.Bernard v rue Des Fleurs. Ráno jsem se ptal v recepci pana majitele, kde by se daly nejlíp koupit boty, jestli je tu poblíž nějaký obchoďák nebo tak něco. Zasmušil se, zavolal ženu, konzultovali a vzešlo z toho zhruba toto:

"V centru v žádném případě boty nekupovat, je to tu samý zloděj a šejdíř. Musí se jet na dálniční okruh, pak exitem 11 šest kilometrů, pak uvidíme vpravo od silnice tři hypermarkety, V tom prvním se dobře nakupuje ošacení, v tom třetím je dobře kupovat potraviny, ale boty, ty se dají koupit jenom v tom prostředním, ale musí se jít až dozadu, za oddělení sportovních potřeb a tam..."
Instrukce trvaly ještě deset minut.
Poděkoval jsem a vyšli jsme s Davidem do ulic.
Hned za náměstím je ulička a tam byl obchod s botami Andre a nápis za výlohou hlásal, že při nákupu aspoň za 50 euro je sleva 20%. A hned pod nápisem sportovní botky ťapky, David říkal, že palubovky, na jachtu, pořádné, kožené. Nekupte značkové boty Andre za dvanáct stovek! Tak jsem je koupil.
Po návratu se hoteliér zajímal, jak jsem pořídil. Ukázal jsem mu boty a sdělil cenu.
Spokojeně se usmál.
"Čtyřicet euro, to je moc dobrá cena. Opravdu moc dobrá. Ovšem, to musíte na exit 11, jinak spláčete nad výdělkem!"

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku