Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.7.2003
Svátek má Martina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Tumida, nová hrozba včelařství.
 >ENERGIE: Temelín... a holubi
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Čisté svědomí a nesmrtelnost, jako finanční produkt
 >MÉDIA: Moc novinářů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s modrozubem
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s Fanynkou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dějiny ve špajzce
 >SVĚT: Mnoho devítek k ošálení ovcí
 >POVÍDKA: Mám o foťák víc!
 >DOPRAVA: Neumírá někdo zbytečně ?
 >GLOSA: Mystika korunovačních klenotů
 >POSTŘEH: O písmenku
 >MEJLEM: O dodávce časopisu
 >PENÍZE: Domeček z karet
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
17.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Dějiny ve špajzce
Jan Kovanic

V tento krásný letní čas se chystáme rekonstruovat náš milý byteček a tak nám je uklízeti vskutku z gruntu. Řada se konečně dostala i na špajzku a na poklady v ní ukryté. A že se někdy jedná o skutečné poklady!

Tak tu mám například sadu umělohmotných víček s nápisem "NEZAHOĎ!". Samozřejmě, že jsem je nezahodil - ke každému víčku je přičleněna výhra 1.000.000 korun. No, protože se jednalo o akci v roce 1995, tak už jsme asi něco propásli. Nuže, teď posílíme separovaný sběr.

A tady jest chutná ovocná limonáda Koryna ve vysoké sklenici s kovovým šroubovacím uzávěrem. "Obsah sedimentů není závadou." Nu - sedimenty zaplňují sklenici až do poloviny. Po mírném úsilí je odšroubováno - podle vůně jde o ocet. S ohledem na cenu v korunách československých archivní ročník. Přesto končí v umyvadle, sklo opět v separovaném sběru.

Pak tu máme krabici s originálními rýžovými plackami. Někdy v roce 1988 dovezl Agrexport z Vietnamu. Protože jsme nevěděli, jak je připravit, čekaly placky na svůj slavný den velmi dlouho. Ten den nastal dnes. Šup do popelnice! A krabici do papíru. Co to je tu dole, na dně krabice? Návod k přípravě: Každou placku namočíme pod tekoucí vodou, na talíři potřeme náplní (okořeněné mleté maso, toastová mas. směs), zavineme jako palačinku, nastříháme na kousky a na rozpáleném oleji osmažíme. Výborně chutná k vínu (možno podávat jako jednohubky).

Nastříháme? Sorry, jedli už moli.

A toto je skutečně unikátní památka: Sušené houby z roku 1986, z roku Černobylu. Není třeba se obávati radioaktivity a obsahu těžkých kovů, byly testovány na spektrometru u ženy Ivany v práci. Přesto jdou do drtiče.

Tak s touto relikvií jsme se už stěhovali z našeho prvního pankráckého bytu na Lužiny. Další pamětihodnosti následují:

Zeleninový salát Divočina ve skle. Spíš šedozelená hmota. Rok výroby 1978. To tenkrát žena Ivana náhodou jednou narazila na kančí maso. Chutě je upravila, leč neměla k tomu tu pravou zeleninu. Takže když uviděla v krámě nakládanou pokroutku, bystře ji zakoupila - a pak se jala shánět zase nějaké to divoké maso. Jenže, jaksi, jak chodila, kam chodila, několik let ho nesehnala, a pak se na zeleninový zázrak zapomnělo. Když ho teď po vynoření z hlubin špajzky uzřel synek Janek, pravil: "Jé, ta zelenina je starší, než já!" (Ročník ´79.) Přesto i tato vzácnost opustila naši rodinu cestou drtiče a kontejneru na sklo.

A tohle, tohle je opravdu dojemný. Violeť na dezinfekci bradavek po kojení, ta zase pamatuje dcerku Terku (ročník ´76). Jedy do kontejneru nepatří, odneseme je do lékárny k ekologické likvidaci. Tento okamžik lze považovat za symbolické ukončení dětství našich dětí - právě letos obě promovaly... Sbohem, děti, sbohem, violeti!

A ještě něco tu máme. Půlkilogramový balíček čočky drobnozrnné, I. jakost za Kčs 7,-. Nakeťasili jsme si ji v roce 1982, kdy před Sivestrem se mohly kupovat pouze dvě na osobu. Šel jsem do fronty na tuto nepředstavitelnou vzácnost dvakrát. (A pak měla bejt čočka!) Tenkrát si ji u nás zapomněl táta, jemuž jsme toto nedostatkové zboží chtěli věnovat k Novému roku, aby se ho peníze držely. No, zapomněl - vlastně ji u nás nechal naschvál. Pravil ženě Ivaně: "Tím mně, holka, neuctíš. To jsem žral v koncentráku celý tři roky!" Už si na ni nepochutná...

Čočka vydrží hodně. Těch 21 let jí přece nemohlo ublížit! Vracíme ji do našich železných zásob.

Třeba se ještě někdy hodí.

Psáno v Praze v červenci 2003

Šamanova omluva čtenářům: Protože budeme vskutku gruntovati z gruntu, včetně tapet v ložnicích a přestavby bytového jádra, bude se náš počítač nacházet v nějaké bedně obtočen neprodyšným igelitem. Možná dokonce v úplně jiném místě, než kam dosáhne internetový kabel naší kabelové televize. Takže Šamanovo doupě dozná jistých mezer - některé prázdninové úterky a čtvrtky se halt budete muset bez něj obejít, i když jsem nasázel nějaké dopředu (jako tento:).
Konečně si beru už dříve slibovanou "tvůrčí dovolenou", ale představoval jsem si ji původně jinak!
\:-)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku