Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.7.2003
Svátek má Bohuslava




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Poslanecká imunita - přežitek komunismu či výdobytek současných demokratů?
 >TÉMA: Reforma veřejných financí - cesta kupředu nebo trest za podnikání?
 >DOZNÍVÁNÍ: Od článku v Neviditelném Psu až k ústavní stížnosti
 >POLITIKA: Beneš se zasloužil o stát. Jenže který?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem vyměkl s motorkou
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a psaní SMS zpráv
 >ZAMYŠLENÍ: Krásná moderátorka (2) a kdo je šedou eminencí v pozadí
 >ÚVAHA: Co je to za svátky?
 >NÁZOR: Demokracie a žurnalisté, její avantgardní předvoj
 >LITERATURA: Hotentotství v Čechách aneb Do Evropy přes Afriku?
 >NÁZOR: České černé ovečky
 >POSTŘEH: O zákazech focení
 >CHTIP: Co kdo vynalezl
 >TÉMA: Křížové cesty českých médií
 >MÉDIA: Červencová derniéra RRTV

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
7.7. NÁZOR: Demokracie a žurnalisté, její avantgardní předvoj
Jan Litomiský

Tak už tu ten vyčpělý evergreen máme zase: dekriminalizaci pomluvy. Poslankyně Marvanová opět masíruje zákonodárné sbory, veřejnost, a zejména ovšem média, tažením proti trestnosti činu, jehož podstatou je záměrné šíření lží s cílem podstatně poškodit něčí pověst. "Nezávislá veřejnoprávní" Česká televise pak k podpoře jejích námětů ihned pohotově.přispěchala ve zpravodajství dne 4.7 s na ulici posbíranými šoty se "zasvěcenými názory" občanů, kteří tento šťastný vynález - jistě jen náhodou unisono - podpořili. Znalcem z praxe byl ovšem jediný z nich, který věcně poznamenal, že navržená úprava povede k zahlcení civilních soudů.

Ano, pro muže z ulice může znít myšlenka líbivě, neboť muž z ulice není obvykle ani trochu ztížen znalostí toho, co je skutečnou podstatou trestného činu pomluvy, zato náramně touží, aby si mohl beztrestně dovolit cokoli. Redaktoři veřejnoprávního média, jimž zákon ukládá objektivně informovat veřejnost, by se takovou znalostí ovšem obtěžovat měli.

Zásadní je, že trestný čin pomluvy uvádí náš trestní zákoník mezi trestnými činy úmyslnými, jinými slovy, předpokladem uložení trestu je prokázaný úmysl aktivně kriminálně jednat. Samotný delikt pak zákon popisuje takto:

"§ 206
Pomluva
(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem."

Shrnuto: aby byl někdo odsouzen pro pomluvu, musí prokazatelně o někom úmyslně uvést nepravdivý údaj způsobilý dotčeného poškodit značnou měrou.

Z čehož plyne jediné: ten, kdo volá po dekriminalizaci pomluvy, nepožaduje nic jiného, než aby se beztrestným stalo prokazatelné úmyslné šíření lží značnou měrou poškozujících něčí pověst. A jestliže "ten někdo" odkazuje řešení pomluvy k civilnímu řízení, pak tím říká, že záměrná podlá lež je morálně a společensky stejně závadná, jako skutečnost, že mi něčí pes počůral rohožku před domem.

Bylo by moc zajímavé vědět, jestli se reportéři České televise občanů, které na ulici obtěžovali, zeptali, zda si přejí právě toto. Diváky ovšem o této skutečné podstatě návrhu paní poslankyně rozhodně neinformovali. Předpokládejme, že záměrně nemanipulují veřejným míněním, nýbrž že byli jen líní přečíst si příslušné ustanovení zákona …

Není překvapením, že novináři usilují o dekriminalizaci pomluvy: bojují tím za usnadnění své práce, za to, aby nemuseli ověřovat pravdivost svých informací, a tedy za to, aby si mohli významně usnadnit práci. Jenže zásadním kriteriem kvality práce novináře je pravdivost. Touhu po beztrestnosti sdělování nepravdivých údajů proto může mít jediná skupina novinářů: ti špatní.

Trestní řízení pro pomluvu se nezasvěceným může jevit jako nástroj šikany, který lze případně použit i proti novinářům. Jenže ono zatěžuje rozličnými úkony nejen toho, vůči němuž směřuje, ale i toho, kdo k němu dal podnět, což je velmi účinným nástrojem prevence proti zneužití k žabomyším válkám. A ačkoli v civilním řízení nebude figurovat policie, není vyloučeno, že civilní soud si nevyžádá neméně náročné, ale třeba ještě náročnější důkazy, jako ten trestní, takže i civilní řízení může zúčastněným pořádně zkomplikovat život. Paní poslankyně Marvanová to jako právnička ví, a redaktoři ČT by to vědět měli, takže celá tato kampaň je bohapustý humbuk.

Je možné, že v některých zemích novinářská lobby v okamžiku oslabení právě vládnoucí garnitury (což odpovídá aktuální situaci v ČR) využila své momentální převahy a dekriminalizaci pomluvy prosadila. Rozhodně se tak však nestalo k prospěchu občanů, nýbrž výhradně k prospěchu zájmů méně kvalitní části novinářské obce. Občan takovým opatřením může pouze a jen tratit. Jednak tím, že je zbaven významné ochrany proti ohrožení své vlastní pověsti, jednak tím, že je legalizováno jeho obelhávání špatnými novináři.

Není konečně ani překvapivé, že s těmito návrhy vystupuje právě paní poslankyně Marvanová. Je představitelkou sil, které s podporou médií stojí i padají. Média tuto skupinu vynesla k popularitě nebývalé, aby poté, kdy se novotou zářící hračka omrzela a nereálnost a nepravdivost pronášených slibů se stala zjevnou i nejnaivnějšímu občánkovi, ji svrhla pod hranici nevolitelnosti. Ve snaze obnovit dřívější podporu médií se pak udělá cokoli, třeba i to, že se pod populistickým pláštíkem vykšeftují parciální zájmy úzké skupiny na úkor skutečných potřeb občanů.

Skupina, za niž se paní poslankyně dala s masivní podporou médií zvolit, slíbila veřejnosti, že normální je nelhat. Nyní ústy paní poslankyně horuje pro to, aby se beztrestným stalo prokazatelné úmyslné šíření lží značnou měrou poškozujících něčí pověst.

Ti, kdo lobbují za dekriminalizaci pomluvy, neusilují o nic jiného, než o mediokracii. A tu si my, občané, skutečně přejeme?

Jan Litomiský




Další články tohoto autora:
Jan Litomiský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku