Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.7.2003
Svátek má Bohuslava




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Poslanecká imunita - přežitek komunismu či výdobytek současných demokratů?
 >TÉMA: Reforma veřejných financí - cesta kupředu nebo trest za podnikání?
 >DOZNÍVÁNÍ: Od článku v Neviditelném Psu až k ústavní stížnosti
 >POLITIKA: Beneš se zasloužil o stát. Jenže který?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem vyměkl s motorkou
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a psaní SMS zpráv
 >ZAMYŠLENÍ: Krásná moderátorka (2) a kdo je šedou eminencí v pozadí
 >ÚVAHA: Co je to za svátky?
 >NÁZOR: Demokracie a žurnalisté, její avantgardní předvoj
 >LITERATURA: Hotentotství v Čechách aneb Do Evropy přes Afriku?
 >NÁZOR: České černé ovečky
 >POSTŘEH: O zákazech focení
 >CHTIP: Co kdo vynalezl
 >TÉMA: Křížové cesty českých médií
 >MÉDIA: Červencová derniéra RRTV

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
7.7. LITERATURA: Hotentotství v Čechách aneb Do Evropy přes Afriku?
František Schilla

Do milostné aféry se zdráhající se studentkou skáče po hlavě hlavní hrdina románu oceněného Booker Prize za rok 1999, profesor z Kapského Města. Nechává se přitom vést, ba unést motivem z Shakespearových Sonetů o kráse, která je tu jaksi od toho, aby byla sdílena. V české mutaci románu motiv ze Sonetů na dotyčném klíčovém místě pohříchu nezazní. Pasáž o shakespearovské inspiraci je vypuštěna, vyškrtnuta, "zcenzurována" a aférka profesora se studentkou je podána rádoby věcněji, hutněji, ve skutečnosti ovšem stylem bezděčně připomínajícím anekdotické "MÁ DÁTI - DALA".

A tak je tomu v kuriózní české mutaci světoznámé předlohy od první až do poslední strany! Právě soustavná vnitřní komunikace s klasickými díly a postavami světové, a především evropské kultury ozvláštňuje příběh dvaapadesátiletého Davida Lurieho. Ten si ke konci výslovně stýská, že různé kulturní autority, na něž dal, jej nevedly právě šťastně v životě resp. že on nebyl jejich právě vzorným učedníkem. Coetzeeho originál se doslova hemží citáty, odkazy a reminiscencemi (nejenom v angličtině, ale dokonce i v dalších jazycích), jež organicky patří k tomu, co hrdina prožívá. Česká mutace (J.M.Coetzee: Hanebnost, VOLVOX GLOBATOR Praha 2002, překlad Monika Vosková, redakce Marie Válková, 196 s.) v daném ohledu pokulhává na obě nohy. Tu je něco je vynecháno bez náhrady (jako ona klíčová pasáž o inspiraci ze Shakespearových sonetů, jež patřila na s. 18), onde je něco dalšího zkomoleno a překrouceno. Vyjádřeno poněkud zjednodušeně, čtenář české mutace má daleko méně příležitostí povšimnout si, že hrdina románu čerpá inspiraci z nějakých kulturních autorit. V tomto článku se snažíme rehabilitovat alespoň několik z celé plejády významných postav a symbolů evropské kultury, jež přicházejí (na rozdíl od české mutace románu) zřetelně a srozumitelně v anglické předloze ke slovu.

Poté, co Lurie přijde o takřka idylické každotýdenní dýchánky s prostitutkou Sorayou a nějakou dobu se mu nedaří sehnat uspokojivou náhradu, uvažuje o tom, že by svou situaci vyřešil podobně jako jakýsi blíže nespecifikovaný ORIGEN (s. 14). Uvedené jméno zní ovšem řecky ORIGENES, a v této podobě se také přebírá do češtiny. (Jde o církevního otce, který vykastroval sám sebe.) Coetzee si dal práci s tím, aby řecké jméno přepsal správně podle zaběhaného anglického úzu; překladatelka se v daném směru naprosto neobtěžovala - přepsala prostě jí zjevně neznámé jméno "jen tak", od oka, "co to dá".

V souvislosti s nerovným partnerstvím profesora a studentky je jinde připomenuta postava z antické mytologie - jakýsi KRON (s.170). Dané jméno zní ovšem řecky CHRONOS (což česky znamená ČAS; odtud je odvozen třeba výraz CHRONOLOGIE, a nikoli KRONOLOGIE). Také zde Coetzee náležitě zapracoval, česká překladatelka nikoli.

"Mísu má sice EMA, milence má však EMMA." - Tímto imperativem se řídí překladatelka tam, kde má co do činění s hrdinkou Flaubertova románu Paní Bovaryová. Ema Bovaryová figuruje v Lurieho úvahách o nemanželském, nevázaném sexu opakovaně (s. 11, 135). Zažitý přepis této románové postavy, jak jej najdeme ve všech českých vydáních Flaubertova románu, zní pouze a jenom EMA BOVARYOVÁ! V angličtině se EMMA píše se dvěma "M", což je nepochybně bližší původnímu tvaru dotyčného jména v hebrejštině - IMMANUEL (doslova: "S námi Bůj", tj. "Nechť je s námi Bůh" popř. "Bůh je s námi"). V české literatuře se pro Flaubertovu Emu Bovaryovou tradičně používá počeštěného tvaru EMA s jedním "M". Překladatelka to nerespektuje. Vždyť kam by přišla, kdyby kvůli pár odkazům měla listovat v českých překladech Flauberta! Nebo se prostě nemůže smířit s tím, že ta samá ušmudlaná Ema (kterou má přece ještě ze školních škamen v mysli pevně spojenu s mísou, nanejvýš ještě tak s blíže nespecifikovaným masem), by najednou měla mít nejenom mísu či nespecifikované "maso", ale dokonce i milence?! (V dané souvislosti nebude bez zajímavosti sledovat, jak si naši distributoři, jejichž "podfucky" kdosi před časem oprávněně pranýřoval v Lidových novinách, poradí s filmovou podobou Flaubertova románu, nazvanou v angličtině "EMMA".)

Coetzeeho hrdina se s oblibou zaobírá italskými operami a operetami. Dokonce jednu operu na téma "Byron v Itálii" (s celými áriemi v italštině) sám komponuje. Dokud trvá idylka s prostitutkou Sorayou, pochvaluje si Sorayinu dokonalou přizpůsobivost známým motivem: "LA DONNA E MOBILE." To znamená, že žena obecně (popř. "tato" žena, právě tahle určitá žena či snad "ta správná" žena) je a má být přizpůsobivá, mobilní, submisivní. Dalo by se debatovat nad správným překladem (zejména u použitého členu určitého), feministky by mohly s dotyčným citátem ohnivě polemizovat… Napřed by ovšem musela být do české mutace italská věta převzata (na s. 8) přesně, tedy i s určitým členem.

Studentka, kterou profesor Lurie svede, na něj pod tlakem okolí podá stížnost. Ve formuláři vyplní mimo jiné kolonku s titulkem J´ACCUSE. Za tím je nepřeslechnutelný odkaz na dnes již klasický kus francouzské žurnalistiky. Nad zasazením a vyzněním onoho známého "J´ACCUSE!" do nové souvislosti by se rovněž dalo debatovat, pakliže by v české mutaci (na s. 40) vůbec bylo k poznání…

"Du musst dein Leben ändern.(Musíš změnit svůj život)," říká si Coetzeeho hrdina přímo německy, jak to do sebe kdysi kdesi nasál - zřejmě za studií při literárních (goethovských, schillerovských?) seminářích. Zprostředkovaně přes Coetzeeho hrdinu ovšem do sebe český čtenář může nasát leda tak další z četných nesmyslů MADE IN VOLVOX GLOBATOR. V české mutaci totiž místo "ändern" stojí záhadné slovo "ADEM" (s. 185), což v žádném z jazyků, jež v románu Lurie používá, neznamená lauter nic.

Ke kultuře můžeme (v navázání na antický kulturní ideál KALOKAGATIE, jenž Lurie vyznává) přiřadit i sport. Pokud jde o fotbal (jehož kolébka se, jak známo, nachází na britských ostrovech), porovnejme to, co stojí na s. 71 české mutace, s anglickou předlohou: "Sundowni mají roh. U branky je skrumáž. Brankář Bushbucků leží na zemi s míčem pod tělem.´Je dobrej! Je dobrej!´ říká Petrus.´Je to dobrej brankář. MUSÍ SE TO NECHAT.´ - Sundowns take a corner. There is a melée in the goalmouth. Petrus groans and clasps his head. When the dust clears, the Bushbucks goalkeeper is lying on the ground with the ball under his chest.´He is good! He is good!´ says Petrus. ´He is a good goalkeeper. THEY MUST KEEP HIM.´" Kromě toho, že česká verze je kratší (vynechána je mimo jiné věta o tom, jak náruživě Afričan Petrus při přenosu fandí), komolí význam poslední věty. Ta měla zhruba znít: "MĚLI BY SI HO NECHAT." Petrus si zkrátka nepřeje, aby byl brankář prodán do jiného týmu. K vrcholovému sportu patří v západním pojetí i určitý trh s hráči. Překladatelka jako by byla pohoršena tím, že toto (jistě diskutabilní) pojetí dnes sahá až na černý kontinent, že tržní pojetí špičkového sportu je globální a globalizované, že, jak kdosi kdesi výstižně napsal, špičkový sport je předvojem globalizace. Snad jí vadí už to, že by Afričan mohl propadnout něčemu tak importovanému, jako je fotbalové fandovství. A tak raději - podobně jako předtím u Shakespeara - v rámci rádoby zhušťování a zvěcňování znovu svérázně "cenzuruje" a rušivé momenty vypouští…

Ze srovnání románu DISGRACE jihoafrického spisovatele J.M.Coetzeeho s paskvilem s názvem HANEBNOST z překladatelsko-vydavatelské dílny VOLVOX GLOBATOR si kdokoli alespoň trochu objektivnější nemůže neodnést dvě značně zahanbující lekce - lekci nefalšovaného evropanství (v nejlepším smyslu tohoto výrazu) na straně jedné a lekci neméně nefalšovaného hotentotství (v nejhorším smyslu tohoto výrazu) na straně druhé.




Další články tohoto autora:
František Schilla

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku