Nemohu než opakovat slova chvály ba nadšení, že Praha 5 oživuje další zanedbanou lokalitu a že po parku Sacré Coeur nad Kartouzskou ulicí vznikne další park - Mrázovka. Bagristé a šoféři se činí, aby odvezli černou skládku, která se tam nashromáždila za třicet let, jež uplynuly od doby, kdy byla zbourána stará dělnická kolonie Mrázovka.

Barta ten ruch moc baví. Šel se podívat na bagr, oběhl i náklaďák, očuchal hromadu hlíny - a pokropil igelitový pytlík, který tam dělníci měli položený u patníku!

Musím přiznat, že jsem se s Bartem kvapně vzdálil. Do hluku motoru bagru znělo vzteklé pořvávání bagristovo.
"Musíš všechno pochcat?" káral jsem Barta.
Odpověděl mi pohledem.
Všechno ne, pane. Ale to, co je opřené o patník, to prostě musím.
Stály tu dvě pravdy - pravda bagristova, lamentujícího nad pokropeným igelitovým pytlíkem, ani se nechci ptát, co bylo uvnitř, zda svačina nebo svaté ostatky, a pravda Bartova. Celý život si značkuje patníky a teď má najednou přestat jen proto, že si k jeho patníku někdo položil igelitový pytlík?

Příště půjde na řemenu.
Jinak hrozí stávka bagristů a tím pádem by se mohlo stát i to, že by Mrázovka zůstala zanedbaným koutem Prahy, kde by byli spokojení jen pejskové značkující patníky.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku