Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 14.7.2003
Svátek má Karolína




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Státní energetická koncepce a její kritici
 >TÉMA: Sudetská otázka
 >POLITIKA: Prohry a výhry války v Iráku
 >VOJENSTVÍ: Vojenské základny 21 století
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mobil v hajzlu
 >PSÍ PŘÍHODY: Tváří v tvář je to jiné
 >IZRAEL:Pohádky tisíc a jednoho dne
 >FEJETON: Vzruchová trasa - náš příspěvek do evropského domu
 >POLITIKA: opomíjené možnosti orientace
 >SVĚT: Města duchů
 >NÁZOR: Blbá nálada snadno a rychle
 >LITERATURA: Průvodce sexem jako španělskou vesnicí aneb Po stopách svůdníkových
 >FEJETON: Vogue
 >PENÍZE: Studie PwC: Okrádání firem roste
 >ŽIVOT: Jak pustit státní pokladně žilou...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
14.7. SVĚT: Města duchů
Jan Hurych

MĚSTA DUCHŮ V MONTÁNĚ.
Jan B. Hurych

Vyrazili jsme z města Bozeman, po němž byl pojmenován známý Bozeman Trail, kudy táhli od východu zlatokopové do Montany - ti druzí, co chtěli do teplé Kalifornie, to raději hned vzali Oregonskou stezkou, která jde Wyomingem. My ale kus za Bozemanem zamířili na jih. Chtěli jsme totiž navštívit dvě známá města z doby zlaté horečky, Nevada City a Virginia City.

Nevada City.

Oficielně je to sice ghost town, město duchů, ale ty domky (je jich skoro sto), které sem byly přestěhovány, přežily  až dodnes v docela dobrém stavu - hlavně díky turistickému ruchu. Jsou zařízeny starým nábytkem a různými věcmi pro denní život, takže byste se ani nedivili, kdyby najednou z nich začali vycházet jejich původní obyvatelé. Nu někdy se dokonce splést můžete, už se tu nafilmovalo asi patnáct filmů, nejznámější byl Little Big Man s Dustinem Hoffmanem a Missouri Breaks s Jackem Nicholsonem.

Město vzniklo roku 1863 a jsou tu domky malé i větší, pošta, velký hotel, dokonce i dům nechvalné pověsti, ale o to víc navštěvovaný (nazvaný téměř česky, bordello). Ovšem to ještě zdaleka nevystihuje tu atmosféru, která vás tam ovládne. Nemluvím zrovna o hanging barn, stodole, kde věšeli desperády a outlaws. Zda její střecha měla chránit šerifa nebo dokonce odsouzence, aby nezmohli, to nevím; spíš to asi bylo proto, aby jim nenavlhl provaz s oprátkou. Věšelo se totiž dost často: to víte, zlato vždy přiláká různé živly, kteří nedolují zlato ze země, ale z kapes zlatokopů. Jako všude jinde, lidé zde přes den zbohatli a za pár dní o to třeba zase přišli. Tak např. v blízké Virginia City bylo jednou spácháno za pouhých šest měsíců 190 vražd. Jedna skupina obyvatel, kteří si říkali Vigilantes, pak sama dokonce chytla a pověsila 21 kriminálníků a to i s jejich vedoucím, kterým byl - ta náhoda! - dokonce místní šerif.

Zajímavé je, že dnes si dokonce můžete některý ten domek pronajmout (za 100 dolarů na noc) a strávit zde dovolenou. Nesmíte si ovšem představovat, že tam jsou ulice plné bláta, jako to bývalo dříve; dnes už je "chodníček" zarostlý travou a domky se z dálky docela podobají těm našim někde na Moravě, až na to, že nejsou vůbec malované či jinak ozdobené.

Virginia City

kdysi byla dokonce hlavním městem Montany (1865-76) a na rozdíl od Nevada City stále ještě  vesele klokotá životem. Na hlavní ulici, Wallace Street, jsou sice dole na konci ještě prosté dřevěné domky, ale čím výše po ní stoupáte, vidíte lepší a lepší domy, náležející už té tehdejší "horní" klase.

Po letech marného rýžování v Yellowstone River přešli zlatokopové na říčku Alder Creek a zde založili někdy po roce 1860 i město. A našli zde tu pravou, zlatou bonanzu. Město má i svou operu a Wild West Show, podobnou té, co vedl Buffalo Bill, méně už známý pod jménem Colonel Cody. Město je označeno jako národní monument a vyrýžovalo se tady kdysi na 100 milionů dolarů ve zlatě - míněno  tehdejších. Dnes už tu ovšem rýžují jen z turistů.

Jednou ročně se tu sejdou "buffalo runners", kteří, podobně jako "deerskinneři" v Kanadě, zde ukazují své střelecké umění, které tak proslavilo lovce buvolů. Denně se tu také provozují nahrané souboje pistolníků; na to si Američané potrpí - a věřte nebo ne, dobří hoši tu vždy vyhrávají nad těmi zlými, na rozdíl od skutečného života. Asi proto, že ti dobří umí hlavně "dobře a rychle střílet" :-). Také je tu kancelář proslulé Wells Fargo Express, původně spravující síť dostavníků, později ale hlavně telegrafní službu. U této firmy dělali i t.zv. "riding shotguns", t.j. střelci, kteří seděli za jízdy na bedýnce s penězi a v ruce měli nabitou brokovnici.

Ennis.

Pomalu jsme se vraceli zpět na sever. Projeli jsme ještě Ennis, město "dnešního" Západu, založené v údolí Madison River, se skutečnými kovboji z okolních rančů. Je zde i cítit ta pravá příchuť kovbojského života - a ten je dnes ještě pořád hodně těžký. Hlavně v sobotu či neděli je zde plno života a dokonce tu pořádají 4 července (státní svátek USA) velké rodeo.

Vraceli jsme se zpět k silnici č. 90, abychom ještě večer byli v Bozemanu a nějak nám bylo líto, že ty staré, "zlaté" časy jsou pryč. Asi bychom se ale podivili, kdybychom znali názor tehdejších obyvatel na naši dnešní dobu. Pravda, máme svoje problémy, ale život je dnes neporovnatelně lehčí . . .


Tento článek je z elektronické knihy MONTANA, MY LOVE, která vyšla v edici KNIHY OFF-LINE. Kniha je vlastně soubor reportáží z Montany (v češtině) a dá se číst tím prohlížečem, kterým zrovna čtete toto, Je ke stažení zdarma pro členy klubu KČK. Chcete se stát členy klubu? Napište si nám na adresu hurychj@tnt21.com. Adresy členů jsou utajeny a jedinou podmínkou je, abyste připsali, co od knihy očekáváte.



Další články tohoto autora:
Jan Hurych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku