Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.7.2003
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Pozvání na Pražský hrad a jeho méně známé partie
 >PŘEKLAD: Přednáška G.Sorose o USA a otevřené společnosti
 >PARODIE: TAH na Hrad!
 >SPOLEČNOST: Vlastenci ve frontě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mobil v hajzlu - příběh pokračuje
 >PSÍ PŘÍHODY: Procházka se ženským pokolením
 >PRÁVO: Dostál mě zase dostal
 >APOLLO 11: První člověk na jiném nebeském tělese
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak chytit lachtana?
 >MEDIA: Jaro 2003 s Českou televizí aneb Co lze vyčíst z údajů o sledovanosti?
 >ÚVAHA: Obchod s nadějí - od nigerijských dopisů až ke kampeličkám...
 >NÁZOR: Ať žije deflace!
 >EKONOMIKA: Americké trhy přinášejí investorům bohatství
 >GLOSA: Tiskový odbor Hradu pokračuje v boji.
 >GLOSA: Tento způsob reformy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Internet  
 
15.7. ÚVAHA: Obchod s nadějí - od nigerijských dopisů až ke kampeličkám...
(pagi)

Protože moje mejlová adresa je uvedena v tiráži NP jako odkaz na vedoucího rubriky sci-fi, jsem vítaným adresátem „nigerijských“ dopisů. Každý týden jich ze své schránky mažu tolik, že kdybych příslušné elektrony cpal zpátky do sítě, tak možná ani nepotřebujeme Temelín. Vdova po prezidentovi Mobutovi Sese-Seko, její syn Joseph, paní Zainab Abiola či pánové Sodingo Malinga, Mohammed Abacha, Oliveira Chuli Savimbi a další a další se za tu dobu už téměř stali mými rodinnými přáteli - alespoň virtuálními, i když o to vůbec nestojím. (Ve chvíli, kdy jsem psal tohle povídání, se jako na zavolanou ohlásil další Savimbi, tentokrát Isaac Oliveira M. Savimbi...)

Minulý týden mi elektronickou poštou přišel dopis úplně jiného ražení. Jakási holandská firma SOFTWARE INTERNATIONAL STAKE LOTTERY mi prostřednictvím své ředitelky Mrs. Edith Wesleyové oznámila, že ze třiceti miliónů e-mailových adres byla ta moje vylosována a získala první cenu půl miliónu dolarů. V dopise je velmi hezky vysvětleno, že se jedná o každoročně opakovanou reklamní akci, sponzorovanou společností The Association of Software Producers. A že se do konce července musím ohlásit fiduciárnímu správci panu Grahamsovi, aby mohli ověřit, kdo se vlastně nachází na druhé straně mailu a potvrdit můj nárok na výhru.

Není to krásné, mít šanci dostat v životě něco „zadarmo“? Jaroslav Žák kdysi napsal, že nejúspěšnějším druhem obchodu je obchod s nadějí, s představami. Nekupujete si jazykový kurz, kupujete si představu, jaké to bude, až do vašeho úřadu přijde na návštěvu nějaký španělský hidalgo a vy zahanbíte svého šéfa, když začnete se vzácným hostem žertovat v jeho mateřštině. Nekupujete si zdravou výživu či redukční dietu, kupujete si představu o tom, že se do vás po zhubnutí zamiluje princ / princezna (nehodící se škrtněte). No a díky internetu máte možnost žít s představou, co uděláte s půl miliónem dolarů vyhraných v loterii, s deseti procenty z pětadvaceti miliónů téže měny zablokovaných na účtu či s pětadvaceti procenty ze skříňky plné diamantů uložené v bankovní schránce.

I já si dovedu představit, co bych s takovými penězi dělal. Získat deset, třicet nebo sto ročních platů v okamžiku a bez práce - to by bylo něco ku zdaru. Jakou cenu jsme ale ochotni zaplatit za naději na takové peníze? Dovedeme si vůbec představit, jakou cenu ve skutečnosti zaplatíme? U vydělávání peněz prací či prodejem nápadů jsme se to už naučili: tou cenou je tvrdě pracovat, vzdát se volného času a manželky, ztratit krásné chvíle s dětmi, odcizit se přátelům. Tuhle cenu se nám většinou platit nechce. Ale tady nám někdo nabízí peníze bez všech problémů, které známe ze svého každodenního života. A o těch skutečných záporech, které jsou s tím spojeny, nám samozřejmě nic předem neřekne...

Možná, že na úplném prazačátku těch všech dopisů a žádostí (kdysi ještě běhaly faxem, to bylo v době, kdy internet byl v plenkách) byl skutečný reálný případ. Ale touha po zisku bez obětí je mnohem větší, než kolik toho dokáže pokrýt skutečnost. Navíc - stejně jako u výhry ve Sportce - i v tomto oboru známe někoho, kdo zná někoho, kdo přišel k penězům a vynaložil úsilí výrazně podprůměrné. To je hlavní motor té naděje, která žene lidi k přijímání podobných návrhů.

Jenže teorie a praxe pravděpodobnosti se od sebe odlišují stejně, jako se od sebe odlišuje číslice 1000 napsaná v domácím úkolu z matematiky a vytištěná na bankovce uložené ve vaší peněžence. O tom by mohli vyprávět psychologové, léčící stovky a tisíce gamblerů, policisté, vyšetřující podvody či obhájci lidí, kteří dali své celoživotní úspory do harvardských fondů či do kampeliček v naději na třicetiprocentní roční úroky.

Místo závěru a poučení raději přidávám jeden inzerát (člověk musí myslet také na sebe, ne?):

Za 10% přenechám výhru v loterii - půl miliónu dolarů.




Další články tohoto autora:
(pagi)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku